Abych utišil množící se dotazy ohledně našeho malého synka, je tu tenhle článek, který bude sloužit v i jako skromná fotogalerie obrázků zachycených v průběhu deseti týdnů mou maličkostí a Lucinkou. Z malého Vojty, zvaného též pan Pískáček mám radost, je to totiž klučina k pohledání a opravdu se nám povedl.

Jak jsme tedy prožili oněch deset týdnů? Hodně rychle, protože život s miminkem utíká jako voda. Zvláště pak těch prvních čtrnáct dnů, pak už to začalo jít samo. A malej Vojta pěkně roste, když jsme ho přivezli z porodnice, tak vážil 3,7 kg po dvou měsících už má 5,8 kg, takže se i docela pěkně pronese, na druhou stranu to má několik pozitiv. Já jsem zhubl o 8kg a kdybych se snažil tak shodím i více. Lucinka je na tom ještě lépe, ale váhy uvádět nebudu, je to neslušné, jako se ptát ženy na její věk.

Pan Pískáček je hodné zlatíčko, protože jej Lucinka krmí mateřským mlékem a ne nějakou náhražkou v prášku, a to je nejlepší. Samozřejmě, že kojení sebou nese několik problémů, protože Vojta neumí pít z lahvičky, takže maminka musí být co dvě až tři hodiny k dispozici.

Také s dudlíkem má naše zlatíčko problém, jen mu jej strčíte do pusinky, tak jej vyplivne, div se nepozvrací, prostě nemá rád silikon, inu i mne by nechutnal, nějaká hnusná guma, že?

Jinak se má Vojta čile k světu, pomalu zjišťuje, že ručičky se dají pojídat. Umí se usmát na tátu s mámou. Děsně rád se nosí a pozoruje okolní svět. Nerad se koupe, vlastně mu to nevadí, ale po koupání se mu moc nelíbí být mokrý. Je to prostě naše zlatíčko.

A tady je několik málo fotografií…