Hologram Hiz-story

(publikováno v diskmagu Top Secret někdy v roce 1998)

No, tak a jak začít, psát něco do magu, kterej se zabejvá jenom chlastem a drogama je docela problematický, ale co s tím kdo udělá, když je to skoro jedinej magazín pro scénu v čechách, takže vlastně bych chtěl tímto dokumentem i objasnit tajemství mne zahalující a odhalit svou pravou identitu.

Takže začneme, narodil jsem se roku 77 v Kladně, tak taky žiju, s prvním kompem jsem se setkal někdy v roce 88 a tuším, že to byl gumovej Sinklér, jenže tehdy mě nějak kompy nebrali, protože jsem lepil plastikový modýlky letadýlek. Někdy vo prázdninách roku 89 mě moje babička přihlásila do kroužku výpočetní techniky, kde se učilo v programovat v bejziku na českém stroji Ondra, tam jsem se setkal i s hrou která změnila můj dosavadní život, ne nebyl to bláznivej Manic Miner, kterýho tam mastili starší členové kroužku na jediném PMD, ale byla to Ondrovská věc, tuším, že se to jmenovalo Hammurabi a byla to boží textovka, dokonce jsem na to objevil i čít. Pak na podzim dostal kroužek chcíplíčko a dodnes si pamatuju hru Sopwith běžící jen z diskety na voranžovým monitoru, tenkrát to byla pecka a já chtěl mít něco takovýho doma a tak začlo šílený smlouvání s rodičema, přemlouvání bohaté tetičky. A tak jsem v roce 90 dostal k vánocům, eh tedy až v lednu, svůj první komp a tím bylo Atari 130XE, stálo naší rodinu celých 400 márů, v ceně byl magnetofon a dokonce deset čistých kazet Sony.

Když byl komp doma a já si opatřil ve škole, tehdy ještě základní, kazetu s gameskama ve štandartu a jal se nahrávat a ejhle, ono to nešlo, tak se musel zavolat odborník a tím byl pan Havelka, soused přes ulici, jelikož měl prý značné zkušenosti s touto mašinou. Ten mě taky naučil základy a doma se pak na jediné televizi mastily hry typu Diamonds a River Raid. Časem jsem zjistil, že nahrávání gamesek v Turbu je rychlejší než standart a tak jsem si jej pořídil, myslím to turbo, samosebou, že mi jej instaloval opět pan Havelka a vzal mě při té příležitosti na první schůzku Atari Klubu. Mimochodem pan Havelka má svou hlavní roli dále, ale to až pak.

Jako nový člen klubu, který nevlastní nic na výměnu jsem si domů často nenosil nic, ale později, když jsem sebou začal brát i svého drahého spolužáka Honzíka Zajíce se dařilo lépe. Časem se mi povedlo nashromáždit celkem zajímavou sbírku softu a také se seznámil se spoustou lidiček, ze kterých se později stali Amigisté.

Časem jsem si začal uvědomovat, že práce na po počítači není jen bláznivé hraní uhozených her a kopírování si z kazet na kazetu. A tak se začalo programovat, vlastně programovat jsem začal hned v počátcích, když jsem opisoval z příručky programy a tak jsem se naučil Atari Bejzik, kterej byl dost dobrej, za tento výrok mně asi budou Sinkléristi lynčovat, ale jejich smůla.

Na podzim roku 90 nastal zlom, tehdy v září na schůzku klubu přišel jistý Jarda Štáfek a všem ukazoval textovku z grafikou Nekonečný příběh, bože jak já ho chtěl (Štáfka ne!), ale neměl nic na výměnu. Spolu s Jendou Zajícem jsme začali obtěžovat pana Havelku, zda nemá něco takovýho na svých disketách. Ano měl a tak nám nahrál jednu z nejlepších textovek a tou byla jedině Pomsta šíleného ataristy.

Najednou mě přestaly zajímat grafické hry a začal jsem schánět další textovky a tak už ani nevím jak jsem se seznámil s Tomášem Balonem (Tomba) a začali jseme spolu měnit textovky. V té době jsem už věděl něco vo programování a taky jsem měl za sebou svou první hru, jednalo se o předělávku Fukovýho Chrámu zkázy a pojmenoval jsem to Chrám zkázy dva nula a nebo tak nějak. Taky sem byl to dobou dost ulítlej do Lošťákovejch textovek a tak sem s kámošem začal dělat něco podobnýho, komerčního a taky tak božskýho. Celkem sem prodal asi čtyři kusy svýho dílka a jmenovalo se to Debil’s Action aneb Záhada Kryplolamu.

Vlastně v tejhle době se Tomba stal jediným vlastníkem Amigy v mém známém okolí, to bylo někdy okolo jednadevadesátýho a já byl do holčiny celej blázen a do teď si pamatuju svůj výrok: „Do roka a do dne bude má!“

Jako první si jí koupil Vládík Nejedlý, kterej komponoval boží muziku a to vlastně dělá do dnes, ale nepředbíhejme. Tehdá si pořídil plusko, takže mu neběžely ty bezva gamesky co sem viděl u Tomby. Já stále ještě furt pařil na tAtari a snažil se něco udělat, ale velký sen o vlastní Amize byl větší.

Tenkrát v zimě roku 91, jsem se spřáhnul s jistým chlápkem ze Slaného, byl to Václav Koula, mě neznámý a solidní hoch. Začali jsme spolupracovat na mojí textovce pro Atari, která se jmenovala Toayen In Action, což bylo naše dílko pod skupinou Toayen, tehdá sem se už nazýval Hologram a on Plastic. Jelikož jsem ještě chodil na základku, tak času bylo spousta. Jenže Plastik, jak ho teďko budu nazývat, byl děsně línej a někdy o prázdninách si pořídil pjetikilo. Kámoš z Atárka Jenda Zajíc si plusko pořídil někdy před prázdninama a tak se u něj pařilo Lotus či Jaguára. To jsem se také seznámil s Jirkou Špalkem, který již vlastnil delší dobu pjetikilo a ten mi poradil, že nejlevnější kompy maj v AB Compu.

Takže jsem zbyl jako poslední Atarista na Kladně. Nic však netrvá věčně a já se dostal na střední školu, kde mě naučili kouřit a chlastat a hlavně se mi povedlo ukecat babičku s tetičkou, aby mě a mému bratrovi pořídili ten skvjelej stroj na hraní a hlavně do školy.

A tak 2. října 1992, jsem měl v kapse 15 tisíc a jelo se nakupovat do Prahy, nejdřívě Prington. Tam však Amigy neměly a tak se jelo do AB Compu a tam byla, moje hezká holčička. Avšak při koupi jsem jaksi zapomněl na půl mega fástky a tak jsem sice dostal k amize joy a deset plus dvje diskety a modulátor, ale to bylo vše. Od téhle chvíle jsem i já vstoupil na scénu, teda zatím jen jako lamer a hráč stupidních her, které fachčili na půl megu. Takhle to trvalo asi půl roku, možná víc. Protože prachy k narozkám jsem místo půl mega prochlastal.

Někdy na jaře se zformovala Bohema, to znamená, že se dal dohromady Vládík Nejedlý, Tomáš Balon a mě tehdy neznámý Jirka Placatka. A vypustili první demo Amiga Smile. Tehdy už Toayen existoval na Amize a já jsem se snažil v GFA převést svoje věcičky z tAtari a Plastik něco plichtil v Demomakeru. To už se do Toayenu přidává grafik Míra Hrach, čili Miras a Plastik se snaží udělat své první demo. A někdy kolem dubna přichází moje první purty. Je to Resetkání v Brně.

Tenkrát jsem zase vyfasoval prachy, celkem litr, na to purty a já zase místo půl mega jsem si koupil 2x 0.7 l Hopsinky, 1x 1 l ruský vodky, 1x 1 l bílýho vína a kartón Marlborek. A taky se koupila lahvinka Ferneta, která padla v noci u dr. Waltera (Vládík Nejedlý).

Tehdy na Resetu jsem se ožral nechutným způsobem a zapsal se tak do podvědomí scény jako největší opilec všech dob. Je sice pravda, že jsem neblil, ale málem jsem přefiknul jednu Amigistku, seznámil se s Jofou, Trioxem, Crashem, Roxtonem, Fredem Brookerem, celejma Píčama. Tenkrát jsme ještě šly chlatat do hospody a já a Miras jsme děsivě vyváděli, až hrůza. Jediný světlý okamžik je cesta zpět, když jsem v autobuse rozsypal krabici disket a honil je pak celou cestu po podlaze. A veselá historka? Dirty John, jak si říkal Jenda Zajíc nechal v autobuse discmana.

O prázdninách 93 jsem se spolčil s Radkem Čermákem (Master Crankem) a balili jsme spolu devčata a psali pro slavný diskmagazín, kterého nevyšlo jediné číslo a ten se jmenoval Resetor a chtěl ho vydávat Plastik. Málem bych zapomněl napsat, že v té době sem byl vlastníkem už plnohodnotné pětistovky s jedním megem, které sem si pořídil přesně o čarodejnice. Crank už tehdy patlal v Dpaintu a slepoval to v Demomakeru, takže se chystal vydat své demo, ale to se nikdy nestalo, protože… zase předbíhám.

Na Resetu na podzim sme poznali Cracknela a začali s ním a s Píčama udržovat stále styky, nemyslím tím pohlavní. Já jsem chtěl mermomocí vyniknout v diskmagu jako je Guru, ale to mi zakazoval Plastik, že prý vyjde Resetor. Jelikož rád píšu a měl jsem spoustu textíků od kámošů, co chtěli taky přispívat, mimo jiné některé texty nebyly publikovány a nebo byly publikovány v AWBéčku, to se sice nelíbilo Plastikovi, ale co s tím moch chudáček tlustá dělat.

Po Resetu jsem vypustil svou první textovku a tou byla Toayen In Action, napsaná ještě pod GFA, pak sem si sehnal AMOS a začlo to nanovo, Plastik sliboval a já dělal engine, pro další textovku o české scéně, jenže z recese vznikl bezmála roční projekt Na Resetkání. Hra byla vypuštěna někdy kolem roku 94 na Resetu. Mezitím jsem pár krát přispěl do scene magu Exit a staral se o scénu.

V 93 jsem také byl nucen opustit školu, protože jsem propadnul z němčiny a tak jsem nastoupil znovu do prváku na podnikatelskou administrativu. Tenkrát sem zjistil, že tam chodí i jakejsi Honza Orna, majitel pjetikila a synek miliardáře. Spolčil jsem se s tím lamerem a začal jej učit taje Filemanagerů, co je to CED a proč vlastně je scéna. Chlapec se toho chytil a z lamera se stal člen scény, tehdy sice se jmenoval Sir Masturboman, nebo jaký to mněl vlastně handlez, ale časem založil skupinu, která se vlastně až po pěti letech rozjela a nazval ji Vertical Syndicate, takže nebejt mně?

V téhle době jsem opustil Toayen a založil navždy svou skupinu Always, hádejte, jak to vzniklo, no přeci z těch vložek. Jenže Always dlouho neexistovala a tak, když mě opustil Miras do Squadreamu, jsem se vrátil do Toayenu. V Toayenu jsem také dlouho nepoblil, jelikož mě vzal Master Crank pod ochranná křídla Squadreamu. A v tejto skupině jsem zůstal až do doby, než Squadream zanikl, to bylo tuším někdy kolem 95 roku. Kampak jsem se asi vrátil? No přeci do Toayenu.

Po publikování Resetkání to začalo jít s celou scénou z kopce, Exit vycházel kdy chtěl, monoho lidí se Amig začalo zbavovat. A tím i nastal konec Amig na Kladně. Je sice fakt, že v rok 95 byl nekritičtější, ale stál za to, jednak jsem začal při škole pracovat u Mc Donald’s ve Vodičkově ulici a jednak jsem udržoval kontakty s několika lidmi co zbyli. Tehdy jsem se vlastně seznámil se svým vzorem a tím byl Utopia z Torture a vlastně jsem s nima chodíval chlastat. Pak přišel rok Mrtvý Cesty, což je rok 1996.

V tomhle roce jsem na Amigu skoro něšáhnul, leda tak akorát abych si něco zahrál, nebo se mrknul na nějaký demo, pak přišla Mrtvá Cesta a já jsem ji měl tu čest testovat. Pak jsem poskytnul svému kamošovi Gargamelovi svůj engine a tak vyšla Vietnamská mise. A to byl definitivní konec. Protože jsem se musel učit na maturu a chodil makat do kladenskýho mekáče. Scéna na Kladně chcípla a nikdo nic nedělal a všichni si pořídili chcíplíčka.

Vlastně jsem se nějak seznámil s Ufounem, kterej mi prodal 1.8 mega do pjetikoule a připájel 120 hadr k řadiči. To bylo všechno co jsem pro svou pjetistovku udělal.

Na jedné oslavě silvestra den po vánocích roku 96 mi sdělil i Miras, že chce střelit svou dvanáctku s hadrem a blizárdem za sedum litrů. Já neváhal a do čtrnácti dnů sem to měl doma. Sice bez monitoru, ale ten sem si koupil záhy od Mirase, když sem vodpálil pjetikilo se 120 hadrem a 2.3 mega ram za pouhý čtyry litry.

Na jaře roku 97 sem vodmaturoval a byl zcela out of scene, sice sem měl dvanáctku, levnou a nabouchanou, ale na všechno sem sral. Začal jsem dělat na plnej v mekáči a kurvil sem se děvkama.

Na konci prázdnin jsem se seznámil se Zuzankou, mojí divčinou, která jako jediná dokázala ocenit Amigu a já se pomaličku začínal vracet na scénu, tehdy mi hodně pomohl i Zbyšour, kterej mě skoro dokopal ke koupi CD ROMu a už to jelo naplno. Aminety, moduly, vobrázky a dema. Začal jsem opět existovat na scéně, sice nikdo o mě nevěděl až do jednoho čísla excalibru, kde byla textovka Killvir, napsal jsem autorovi a ten mi poslal kontakt na lidi co s amigou něco dělají. Tenkrát jsem taky vypustil lamtro Čekejte, který bylo shrnutím mojí dosavadní tvorby a bylo to celý vykradený z jednoho maďarskýho demáče. Takový promoušn v mně a vo Toayenu, i když by se dalo říct, že Toayen jsem já, páč Plastik dělá hovno, jako obvykle.

V téhle době jsem začal navazovat styky s různejma lidma a vracel jsem se ke starem známejm. Stále sem se snažil udělat svůj kosmickej projekt HUMUSTROMO a nebo přesvědčit Gargamela, aby udělal NAM 2, nic se z toho nestalo, protože jsem se rozhod udělat Special Edition Na Resetkání a tak ho publikovat na Votické purty. Skoro sem to stihnul, kdybych to trochu vodladil. Teďka to je sice vodladěný, ale někde sou eště chybky, koho to ale zajímá.

Mým posledním projektem je engine pro diskmag Top Sekret, když by se měl spíš jmenovat Přísnej Sektret, to je Láhveho vynález. Nevím co bude dál, protože marodim, kvůli práci, páč mi to tam nebaví a nevím co budu dělat. Snad ještě chvilku budu na scéně a pak se voženim a budu mít kupu harantů…

Hologram / TNC