Nedávno jsem si vzpomněl, že by někde mohl být audio záznam ze S.H.E.E.P.U a taky z M.I.P., tenkrát jsem sebou vláčel i diktafon a zajímavé momentky se natáčely na pásku. A právě, jsem ty pásky našel, nahrál do mp3 a rozhodl se podělit se všemi, kdo bude mít zájem poslouchat skoro hodinu záznamu opileckých keců, Lazyho písní, Lahváčových rozhovorů, mých kecech o textovkách, Amize, Atari a mnohé další zajímavé a nezajímavé řeči.

Asi nejlepší je záznam přímo z párty place na straně B, kde Láhve informuje přítomné publikum, že zakládá demoskupinu Vacuum Breakers, kterou jsme tedy založili někde ve vlaku před Plzní. Následně pak tedy skupinu přejmenováváme na Horizontal Lamerz.

Původně jsem chtěl obě kazety nechat ke stažení v mp3 formátu, ale pak mi napadlo, že by nemusel být vůbec špatné použít službu SoundCloud.

SHEEP TAPE SIDE A

SHEEP TAPE SIDE B

Fotky z akce jsou k nalezení v tohle článku, chystám se ty analogové snímky ze svého stařičkého Pantaxu remasterovat, respektive přescanovat:

http://panprase.cz/clanek/sheep-98/

]]> http://panprase.cz/clanek/s-h-e-e-p-1998-paska/feed/ 3 http://panprase.cz/clanek/textovka-meho-srdce-vylosovani/ http://panprase.cz/clanek/textovka-meho-srdce-vylosovani/#comments Thu, 24 Jun 2010 20:40:53 +0000 holyna http://panprase.cz/?p=3200 Pozdě, ale přece. Tak jsem konečně s ženou a Panem Pískáčkem vylosoval čtyři štastné výherce. Průběh losování je možno shlédnout ze záznamu na populárním video serveru YouTube.

Hlavní cenu – osobní mikropočítač firmy Atari – typ 800XL vyhrává Alan Petřík, stavebnici firmy LEGO – dopravní značky získává Jirka Špalek, stavebnice Indiana Jones poputuje Luďkovi Šťastnému, a poslední výhrou je další stavebnice s vojáčkem a tu získává jedna z legend Atari textovek – Dušan Hokův.

Cenu útěchy za celoživotní dílo a úsilí kolem textovek na osmibitovém Atari získává Petr Svoboda.

Vylosovaným výhercům gratuluji a v nejbližší době se jim ozvu a dohodneme podmínky předání výher.

Jinak zde jsou výsledky hlasování o Textovku mého srdce. Kterou vyhrála Atari textová hra od Filipa Oščádala – Brutal Recall.

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Modří již vědí a vy ostatní vězte, že tím borcem jsem samozřejmě já. A co že si to pro své skalní fanoušky chystám po večerech? Bude toho hodně, to ano, ale musím se donutit dokončit alespoň něco.

Začneme trošku jinak, projektem pro Atari – napsal jsem úplně nový engine pro textové hry v TurboBasicu, takže v brzké době se dočkáte nějaké zajímavé hry od Flye, původně jsem tedy chtěl udělat takový menší žertík s novou textovkou, ale nějak mne to nebavilo a vidina toho, že by ji na Atari snad nikdo nehrál mne nepotěšila, takže jsem se na to sprostě vykašlal, nicméně základ hry jsem použil do jiného projektu, o kterém se zmíním později.

Původně jsem totiž chtěl napsat po vzoru Vesmírné Odysey její osmý díl a vydávat jej za dílko Radomíra Danenbergera, ale nějak se mi nedařilo napodobit jeho osobitý styl a také jsem si to trochu představoval jinak, myslel jsem si, že to zvládnu udělat třeba za týden, ale jak jsem psal a vymýšelel příběh z kosmické lodi, která to má tak nějak za pár, napadlo mne, že bych se na to mohl vykašlat a vzít to dobré co jsem už napsal a oživit starou dobrou textovku, kterou jsem nikdy nenapsal – HUMUSTROMO.

Také jsem chtěl přeložit grafickou textovou hru Dratewka The Shoemaker do češtiny, ale vzhledem k problému se znakovou sadou jsem toho nechal, neustále jsem se divil, proč se mi po načtení znakové sady mrší celý program v TurboBasicu. Ona prostě nestačila paměť osmibitového Atárka, takže smůla přátelé – Dratewku si můžete zahrát leda tak v anglicky.

Tolik k ukončeným, nebo pozastaveným projektům, a teď si něco povíme o tom, co se na váš chystá v brzké době. Nene, Ovečka udělala béé to nebude, na to nemám nápady a vlastně ani chuť. Nicméně pro Amigu bych tu měl rozdělaný naprosto nový systém pro ovládání textových her, který se bude ovládat výhradně pomocí kurzorových kláves. Nebudeme si nic namlouvat, vykradl jsem jej z jedné PC textovky. Někde kolem by mohlo být pár obrázků ze systému hry. Grafiku, popřípadě i další hru do engine udělá světoznámý grafik a Amigista – MisticJoe.

Ty své programovací hokus pokusy se snažím realizovat především proto, aby se sám přesvědčil, že to ještě dovedu, když to někdy dokončím budu rád. Protože ani já a ani Mistic nemáme moc času. Takže to co tu vlastně píšu může být naprosto k ničemu a nic z toho co jsem napsal, se nesplní.

Abych netříštil síly a hlavně nápady, tak jsem přestal pracovat na několika textových hrách zároveň a budu se věnovat tvorbě jen jedné jediné, na jakou platformu ji vydám to se ještě uvidí, ale s největší pravděpodobností to asi bude v python engine od Dušana Hokůva, abych jim všem tady v republice předvedl jak se taková textová hra píše.

Aha, já jsem zapomněl na Python engine od Dušana, že v něm mám skoro dokončenou předělávku své první skutečné textovky pro Atari a to Debil’s Action, ano je to tak, stačí dopsat konec hry, nějak otestovat její hratelnost a můžete si ji také zahrát, však já se k tomu dostanu a tuhle maličkost dokončím, abychom všichni viděli, jak jsem byl tehdy v devadesátem prvním roce nedoceněný autor.

A zpět k tomu, proč tu vlastně píšu tenhle článek, už jsem nakousl, že mne začalo bavit vymýšlení staronového příběhu Humustromo. Pravda, hru jsem měl kdysi na Amize rozdělanou, ale co čert nechtěl – nedochovalo se vlastně vůbec nic. V podstatě mělo jít o jakousi takovou kosmickou parodii, něco humorného o současných lidech, kteří žijí své životy v alternativním vesmíru a tak dále.

K Humustrumu jsem se vrátil právě, když jsem dělal onen výše zmiňovaný engine pro Atari, tak mne napadlo, že bych mohl tedy příběh trošku rozvinout a nějak trochu nalepit k Humustromu další nápady a fragmenty z textovek co se mi dochovaly do dnešních dnů. Příběh Humustroma se nám bude odehrávat ve velice vzdálené budoucnosti, hlavní hrdina se probudí na kosmické lodi, řítící se vesmírem naprosto neřízeně a neovladatelně. Na lodi bude chudách naprosto sám, ehm, tedy možná. Po tom, se se zachrání tak se objeví kdesi na nějaké podivné modré planetě, kde objeví stopy po civilizaci, jenže obyvatele planety oné planety nebude k nalezení a tak dále a tak dále. Slibuji, že byste se mohli u hry řádně pobavit.

A protože jsem autor – svině, pak to nebude vůbec jednoduché, ba naopak, slibuji naprostou, totální obtížnost, tak, že vlastně hru budete nenávidět a nikdy ji nedohrajete.

Až pospojuji jednotlivé fragmenty, chcete li subquesty, které jsem si tu za těch pár let nastřádal, pak vypustím nějakou tu beta verzi na otestování. Asi vás zajímá co tu vlastně všechno mám? Tak je to tedy v první řadě načnutý příběh s kosmickou lodí Humustromo, který jsem měl pojmenovaný Peklo. Na Amize jsem také psal příběh ze součanosti – roku 1995 – který tak nějak navazoval k mé hře Na Resetkání a točil se kolem velkého úklidu, některé lokace se mi líbí a tak proč bych je nemohl použít Humustromu.

Pak nesmím zapomenout na spin-off k Resetkání aneb Preclíkův příběh, také jsem jej nikdy nedokončil, ale rozhodně by se mohl spojit s Mrtfaks, které jsem začal psát v Pythonu, abych se naučil ovládat Dušanův engine. A jako poslední tu mám i rozdělaný NAM 2, to jsem tedy zvědav jak to všechno spojím do jednoho a nebo více příběhů, aby z toho byla hratelná textová hra.

Těsíte se?

Nazdar lidi, jmenuju se Bob Colins a jsem soukromé očko. Chtěl bych se s váma podělit o příběh jednoho obrazu co minulý týden zmizel z Paříže, určitě jste o tom četli v novinách, ano, byla to Mona Lisa od DaVinciho. Kontaktoval mne můj přítel Filip Brown, že bych si mohl přivydělat a najít toho zlosyna.

Tak jsem si vzal svůj papírový blok, načmáral do něj pár telefonních čísel a zasedl ve své kanceláři v Lodýně a jal se zjišťovat, kdo to byl. A vida, za pár hodin jsem to měl. Ale nebudu předbíhat.

Nejdřív jsem zavolal Filipa Browna na číslo 4710, abych se optal, jestli není něco nového. Představil jsem se teda jako Bob Colins, i když by mne měl poznat. Poznal a hned mi na mé konto HTR01262 přispěl se svou známou Janet Jackson – jejíž vstupní heslo je ELMER, krásných 2500 dolarů, panečku to se to bude pátrat.

Inu, docela jsem se podivil, že mi dali tolik peněz a tušiv zradu, zavolal Janet Jackson (0214) a představil se jako Filip Brown. No jasně tušil jsem to, takže mi slečna prozradila pár informací, které by mi mohli pomoci, musím se mrknout na telefax s kódem 02DX47A a taky mi řekla heslo Jacka Rocketa – AMAZONAS.

Na matrice jsem zjistil, že Jack Rocket bydlí v Paříži, fajn, tak jsem se tam vydal, nejdřív jsem musel vyzvednout peníze z banky 9173 k tomu kontu, co mi poslali ti dva. Jinak nevím jak bych se do té Paříže dostal, pěšky je to hodně daleko.

Málem bych zapoměl na ten telefax, byl v něm zapletený nějaký Phil Johanes, tak jsem zase zadal heslo AMAZONAS a představil se jako Filip Brown a poptal se na kód Jacka Rocketa – je to GIBRALTAR.

Sednul jsem tedy na taxík a hurá do Paříže. V paříži užil heslo GIBRALTAR a zjistil jsem, že má Jack Rocket přítelkyni Katrin Milerovou a její heslo je MAGIS. Pak jsem se zase taxíkem vrátil zpět do Londýna.

V Londýnské kanceláři jsem zavolal Katrin – 1191  a představil se jako Janet Colinsová, ale mrcha musela poznat, že nejsem její kamarádka nebo co a zavěsila.

Hnedka jsem si proklepl tu krávu Janet Colinsovou na matrice a zjistil, její heslo je to MACAO, ale nechápu proč její heslo mají na matrice. No nic, další cesta do Londýna předemnou.

Ale, ale, v Paříži jsem zjistil jméno té přítele tý krávy Colinsový, jmenuje je John Marger, takže zpět do Londýna. Kde si na matrice proklepnu Johna Margera.

Zjistil jsem jméno jeho starý, jmenuje se Eliza Stainova. Hmm, takže zavoláme Margerovi. Telefon má 9123, hmm, jaký to tak může mít heslo ten mameluk, co zkusit křestní jméno jeho starý. Fajn, funguje to! Kevin Mitnick je proti mne máslo.

Takže ten obraz čajznul Marger a jedou v tom snad všichni v mém okolí, to budou mít policajti radost. Hned jsem jim zavolal 9970, taky pěkně blbý číslo a prásknul Johna Margera.

Sladká odměna 5000 dolarů mne neminula…

Tak a já mám za sebou další českou textovku, alá Podraz, osobně tyhle hry nemám moc rád a naposledy jsem snad opravdu hrál jen ten Podraz, ba ne, Computer Live od Lukáše Časara ta mne bavila. Ale Mona Líza? Divná, uznejte sami. Jakto, že se v Londýně platí dolary a ty jména zlodějů jako vystřižené z Washingtonského telefonního seznamu, nehledě na ty stupidní čtyřmístný telefonní čísla, ty se používali tak za bolševika. Vlastně co bych chtěl od hry z roku 1990, že? Rok po revoluci…

No nic co tam máte dál?

Hra je velice jednoduchá a její dokončení vám zabere pár minut, řekl bych, že do půl hodinky hru dokončíte. Hra se odehrává v pohádkové zemi, kde se hlavní hrdina vydal za pokladem. Všehovšudy se potká se zlou ježibabou, otesánkem, dudákem a dalšími pohádkovými postavami.

Jediným problémem ve hře je její systém, občas se stane, že vám zmizí předmět a hru hrát pak už nemůžete a v jedné z lokací se hra sekne a spadne rovnou na začátek, v mapě je to beztak označeno.

Schválně, zkuste přijít na to, že když se vám rozbije baterka, ta zmizí z inventáře a tak si druhou můžete vzít tam, kde byla ta první, abyste zahnali krokodýly v jezírku. A nebo, třeba zapálit pochodeň o barel s benzínem, následně jej zase prozkoumat, abyste našli hák. Přišel by na to někdo? No asi ne.

Asi jsem od hry čekal více, těšil jsem se, že si pořádně zahraju a ono vlastně nic, jen jsem si tak chodil po hrobce faraóna, klepal na zdi kladívkem, kopal krompáčem, popřepínal sem tam nějakou tu páku, vhodil do dírky skarabea a sebral meč, našel poklad a to bylo vše.

Fajn,  hra mne moc nenadchla, ale když je nuda, tak se to dá přežít. Návod s mapou na hru jsem napsal a tak bude mít Petr Fly Svoboda radost. Tak a teď se musím konečně vrhnout na návod k Private Detective 3.

Děkuji všem za e-maily, které jste zaslali a po ukončení hlasování za účasti onoho notně zkorumpovaného právníka nechám Pana Pískáčka vylosovat výherce věcných cen.

Těšíte se? Tak se těšte a nezapomeňte hlasovat!

Textovka mého srdce hlasování…

A ty slibované ceny? Tady jsou obrázky několika z nich…

nádherné dopravní značky  figurky do městečka, skoro jakoby utekly z nějaké textové hry.

Indiana Jones, klasika – hodí se k textovce Indiana Jones 3 ze ZX-Spectra.

vojáček ze série Lego Pirates, jakoby se přímo hodil k Pirate Adventure.

Plus tedy to slibované Atari 800 XL, jen jej musím v tom sklepě najít, ale nebojte se, najdu jej.

Ale na takovéto domácí programování není čas. On vlastně není čas na nic. Celkem autora hry obdivuju, napsat tolik her za tak krátkou dobu, to se musí nechat, i když po jazykové stránce je hra děsivá, ale co nikdo není dokonalý.

Takže hra Farao je příběhem nadaného českého egyptologa Honzy Švece, který je v rámci sbližování se západní kulturou na dvouleté stáži na Bernské univerzitě. Po několika měsících se celkem zabydlel a jednoho obyčejného rána začíná jeho příběh…

Hlavní hrdina se bude potloukat po univerzitě, vyzvedne si výplatu až dojde do jednoho vyhlášeného starožitnictví a zakoupí si podivnou hliněnou kouli, která ukrývá poklad, nebo alespoň mapu k pokladu faraóna. A tak začne pobíhat po Bernu a shánět všerůzná povolení a další propriety na cestu do Egypta za pokladem faraóna.

Hra není těžká, ale byla by lehčí, kdyby autor uváděl důležité popisy všech předmětů, zvláště pak u semaforu, než jsem objevil, že mám jako použít tlačítko, tak jsem zkoušel všechno možné, od použití semaforu až po příkaz čekat, ale ten se hodí až ke konci hry při čekání v metru.

Dále jsem nepřišel na to, k čemu slouží kreditní karta, když mi stačila k dohrání hry hotovost, ale celou hru jsem neměl ponětí, kolik vlastně mám peněz u sebe.

No nic, první díl je za mnou a já se jdu poohlédnout po díle druhém.

Pro ty co si chtějí hru zahrát a nebo si nevědí rady, tak tu mám herní mapku a menší návod.

“Ten člověk se mi dostat pod ruku, tak se asi neudržím.” – kurva, když něco dělám, tak to zkusím jestli to jde dohrát, ne? Než to pustím mezi lidi.

Povšimněte si překladu jízdou lodí k jinému ostrovu, takhle snad ani nepřekládají v televizi Nova.

No a jako perličku jsem si připravil dva screenshoty, které vlastně zobrazují totéž, jeden je z anglické verze a druhý z té české. A nehledě na to, že než jsme (rozuměj a čti já) přišli na to jak vystoupit z lodi, tak by přišel konec světa. Ono napsat JDI LOPATA, je jaksi hodně, ale hodně divné, v anglické verzi se píše příkaz GO BEACH.

Jen doufám, že Flye neklepne pepka z těch čokolád co snědl a dokončí návod na tuhle super hru – kdyby byla dobře přeložená, škoda jen, že hraju pouze a jedině české hry.

A máme tu překrásný návod, na kterém jsem včera večer spolupracoval s Flyem, jak je vidět, nezbláznil se…

Mrkněte se do archívu.

No prostě je divná, zvláštní a vcelku i těžká. Obtížnost hry není způsobena nějakou šílenou zápletkou, ale autorem hry samotné, neboť mu jaksi neříká nic skloňování v češtině a veškerá podstatná jména ve hře jsou uváděna celá, i když by postačily jen tří písmenné zkratky, engine to umí. Podle chování enginu bych to tipnul na ten samý, co se hojně používal v několika dalších textovkách jako je Emgeton Story, Chrám zkázy a dalších.

Takže pozor, při hraní je nutné zadávat podstatná jména tak jak jsou v popisu lokace, např. Na zemi leží lopata. A vy budete muset zadat jako příkaz: seber lopata. Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišel na kouzlo oněch podstatných jmen, zprvu jsem si myslil, že se snad bude zase jednat o nějakou nedohratelnou hru, kde je chyba přímo v enginu. Není to tak, hra jde dohrát.

I když, nehrát ji v emulátoru, pak nevím, jestli bych neskončil někde na léčení, neustálá smrt provází hráče, takřka na každém kroku a nehrát to v emulátoru, kde se dá hezky pohodlně uložit obsah paměti emulovaného stroje, tak by mi hraní hry zabralo mnohem více času.

Hra má i jednu z dalších podivných vlastností, tou je omezení nošených předmětů na pět kusů, ono by to zase tolik nevadilo. Povětšinou si v podobných hrách umístím všechny předměty v nějaké klíčové lokaci, takový malý příruční sklad, jenže v téhle to nejde. Proboha proč? Jde umístit dva předměty v lokaci a občas se stane, že vám i nějaký ten předmět nenávratně zmizí.

Hra se odehrává v devatenáctém století a hráč jako vážený učenec se vydá hledat svého přítele profesora Morbiduse, který tajemně zmizel v Karpatech. Kolují zvěsti, že by jej snad měl věznit slavný hrabě Drákula na svém zámku. A tak se hlavní hrdina dostane až k sídlu podivných stvoření, která pijí krev nevinných panen, nemají rádi stříbro a v zrcadle vidět nejsou.

A jak je již mým zvykem, pak zde najdete menší nápovědu, kterak hru dohrát.

Zlá babizna brání v cestě do zámku, jak se tam tedy dostat?
Nejlépe jinou cestou, co si třeba vykopat krumpáčem metro.

A kde vzít krumpáč?
Je v márnici – zamčený, to aby jej hrobníkovi nikdo neukradl.

Klíč od márnice? Kdo ho má, kde ho najdu?
Baba má klíč, ale něco za něj chce.

Co chce ta prašivá baba?
Svého milovaného ptáčka.

Kdepak je ten zatrolený pták?
Na hnojišti, ač nejprve najdeš louč, pak teprve havrana.

Sakra havran uletěl, co teď?
Jen se přestěhoval ke svému hnízdu na strom.

Mám lopatu a krumpáč, dá se někde něco vykopat?
V záhonu růží a na rozcestí u hřbitova, tam se najdou věci.

Cesta do podzemí je volná, jak si posvítit?
Louč máš, tak jen snad to křesadlo – za hrobem, za hrobem.

V podzemí je paruka, bude k něčemu.
Jistě, slepý sluha si bude myslit, že jsi jeho pán.

Hele našel jsem meč, mohu zapíchnout sluhu?
Ne, chudák má hlad, dej mu konzervu ze zamčené skříně.

A na co je ten meč?
No přeci na zamčené dveře.

Hele česnek. Ten si mám asi vzít?
Jasně, česnek se hodí proti Drákulovi, kterému sebereš plášť.

Fajn, mám kůl, Drákula se bojí, mohu ho zabít?
Jasně, zatlouct kůl kladivem od sluhy.

Tak a co dál? V zámku je ještě spousta upírů.
Sežeň si paklíč, je schovaný v lebce. Vejdi mezi opíry, zamkni a roztáhni okna.

Našel jsem tajnou Drákulovu pracovnu a v ní jsou dvě páky.
Stiskni tu pravou a tradá pryč.

Pryč? Když ještě není osvobozen profesor Morbidus.
Aha, zapoměl jsem, jdi ho odvázat k mrtvole Drákuly a teď ven ze zámku.

Kudy ven?
Víš, kdes našel meč? Tak tamtudy i ven, stěna spadla a Drákula ji už nepostaví.

Kočí, co chce ten kočí?
No co by chtěl, dej mu bič a nastup…