Deníček
Metro
14. Kvě
Sedím na kožené sedačce vypolstrované molitanem v soupravě metra. Netrpělivě očekávám skrehotavý, mírně depresívně naladěný hlas oznamující všem cestujícím odjezd ze stanice. Těm kteří jsou mimo soupravu, nebo také uvnitř, možnost ukončit výstup či nástup, jak je libo.
„Hradčanská“, oznámil ženský, apatický hlas zaznamenaný desítky let na magnetickém kotouči v řidičově kabině. Stále opakuje to samé, stanici za stanicí tam a zpět, a nikdy nedostane příležitost vyjádřit se o svých pocitech. Jezdíte metrem sem a tam, den co den a pomalu začínáte cítit, jak moc na vás tenhle depresívní hlas dopadá. Cynicky se ušklíbnete nad zašlou frází a zády se ještě více zaboříte do vypolstrovaného opěradla, hluboko pod kůží však cítíte, že právě tenhle depresívní hlas tolik zbožňujete. Vracíte se pro něj z dalekých cest, prodáváte auta…
Více >
Hologram Hiz-story
14. Kvě
(publikováno v diskmagu Top Secret někdy v roce 1998)
No, tak a jak začít, psát něco do magu, kterej se zabejvá jenom chlastem a drogama je docela problematický, ale co s tím kdo udělá, když je to skoro jedinej magazín pro scénu v čechách, takže vlastně bych chtěl tímto dokumentem i objasnit tajemství mne zahalující a odhalit svou pravou identitu.
Poslední komentáře