Knihy

Dneska mi dorazila, je to kniha, jmenuje se Hustej nářez a napsal jí František Kotleta. Ani se mi nechtělo věřit, že vyjde, ale stalo se. Docela se na tuhle upířinu těším, neb pan Kulhánek už nepíše a Martin Moudrý sice píše, ale pomalu a tak jsem natěšenej jako malý děcko, asi začnu hned večer číst.

Vlastně jsem ani nevěřil, že tahle kniha kdy vyjde, autor poslal první ukázku na Neviditelného psa někdy kolem apríla loňského roku. Jeden by si snad i řekl, že se jedná o aprílový žertík, no jak se zdá tak nejednalo. S kolegou spekulujeme, že se pod autorovým jménem skrývá nějaký známější autor českého sci-fi, protože se nám nechce moc věřit, že je to prvotina od začínajícího autora, na to ta ukázka vypadá moc dobře.

Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly.

Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se.

Změnili se na tolik, že jako lidé už jenom vypadají.

Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví.

A je to tu, po týdnu čekání, konečně dorazila Devátá Sféra – díl druhý od Martina Moudrého. Už se těším až se do ní pustím, ale nejprve budu muset dočíst Pevnost.

A malá citace ze zadní stránky knihy:

Viděli jste mou tvář? Pohlédli jste mi do očí? Jistěže ano. Vícekrát, než vůbec tušíte. Jen chvíli poté, co jsem skoncoval se svým mizerným, nepodařeným životem, jsem zjistil, že smrt jen na mě krátká. Pobýval jsem v tělech mnoha lidí, zkoušel jsme umřít zase a znova, prosil jsem Boha všemohoucího o slitování, zbavil svět jednoho odporného zrádce. A začal si vybavovat fragmenty své skutečné paměti. Víte, já nejsem člověk. Jsem démon. Ukrývám se na tomto krásném světě. Tedy… Ukrýval jsem se. Můj brilantní plán na útěk z hlubin Pekelných jaksi selhal, má podstata se promísila s lidskou, má paměť utrpěla závažné šrámy. A jako by toho nebylo málo, zatoužil po mně jakýsi šílenec, zamilovala se do mě pubertální satanistka a stokrát prokleté Mocnosti konečně připadly na mou stopu.

Ale nepleťte se. Já se do Deváté sféry nevrátím.

To dřív obrátím váš svět v popel.

Rád čtu sci-fi, mám své oblíbené autory, ale jednoho asi nejvíc a to je Martin Moudrý. Jeho knihy znám jako své boty, asi to bude tím, že jsem si je přečetl minimálně každou dvakrát, vlastně by se dalo říct, že čtu v periodách, jednou za čtvrt roku začnu číst Cestu Krve od pana Kulhánka, pak přeskočím na Cestu Krve III, kterou právě napsal Martin Moudrý pod svým pseudonymem Jafff, následně ukončím mimozemskou invazí Temnými záblesky, které jsem si předloni pořídil spolu se Stronciem od pana Kulhánka a když bych měl tyhle dvě knihy srovnat, tak je na tom rozhodně Martin Moudrý lépe, Záblesky se mi líbili víc než ono Stroncium, to jsem si přečetl vlastně jen jednou a nějak nemám náladu si jej znovu z knihovničky vyndat.

Více >