Achamalahala, aneb Macíček jel do Tachova

Úplně jsem zapomněl napsat pár řádek o mé návštěvě Tachova s Macíčkem, teprve až teď když jsem našel fotky z iPhone, které jsem cestou a v průběhu akce pořídil. Akci jsem pojmenoval podle Lazyho WiFi vysílače Achamalahala purty a konala se mezi 7. a 9. listopadem loňského roku,

vlakové nádraží Kladno město s dominantou opravy Rozdělovského mostu.

Na cestu jsem se vydal vlakem, původně jsem chtěl vyjet z Prahy, ale na radu Lucinky, jsem se vydal z Kladna, skoro od domu. Lucinka se rozhodla, že mne doprovodí na nádraží, měl jsem radost, aspoň jsem na vlak nešel sám. Celá má odysea vlakem trvala asi pět hodin a to jsem přestupoval jen dvakrát. Poprové to bylo v Praze, z Masaryčky jsem musel na Hlavní nádraží a pak mne čekal ještě jeden velice komplikovaný přestup ve Stříbře.

příjezd na nádraží Kladno.

Plzeň.

Ten přestup ve Stříbře neměl chybu, protože tam trať na Cheb končí, čili bylo potřeba se dostat do správného autobusu, který by mne dovezl rovnou do Tachova a nemusel sem jezdit přes Planou u Marianských lázní. Tak schválně, kdo tipoval, že onen autobus na Tachov byl poslední v řadě, tak měl pravdu, alespoň jsem si zakouřil a trošku provětral na čerstvém povětří.

Lazy nabootoval do Windows XP na Macíčkovi.

Jen tak na okraj. Ve vlaku jsem se pekelně nudit a tak jsem celou cestu Twitroval, respektive celý můj pobyt v Tachově, je zadokumentován na Twiteru.

Lazy testuje Macíčka.

V půl šesté na mne čekal Lazy na Tachovském nádraží, sice na autobusovém, si chudák myslel, že když jako přijedu autobusem, tak zastaví na autobusovém nádraží, ale tohle nebyl ledajaký autobus, to byl vlakobus a ten přeci musí zastavit na vlakovém nádraží.

Macíček.

Přesunuli jsme se k Lazymu do bytu, kde mi ukázal, kterak pokročil s přestavbou a pochlubil se novou kuchyní, dokonce už ani neměl papírovo-krabicový konferenční stolek a také obývák doznal jistých změn, kolem dokola se povaluje spousta fotografií, takže si ten jeho bejvák můžete prohlédnout sami.

No smoking, Macíček is booting…

No, a jelikož Lazy neměl doma nic k jídlu a já byl docela hladový, tak se šlo na večeři – do Ankory, moc dobře tam paní Winclová vaří, akorát se tam nemůže kouřit, takže jsem se moc dlouho nezdržel. Lazy, povídal, že bychom mohli skáknout do hospody, kterou si pronajal jeho kamarád Servác. No co vám budu povídat, horší pajzl jsem neviděl a ten vrchní byl také jinej, Kamil se jmenoval a v deset večer zavřel. Asi jsme moc nepili, nu nož šlo se k Lazymu, otestovat Macíčka, kterého jsem nemohl předvést, protože Lazy má nějakou divnou televizi a Macíček je zvyklý na rozlišení 1680×1050. Řekl bych, že to byla docela zapářka, protože jsem, jako nový Mac uživatel nepřišel na způsob kterak nabootovat ve VGA módu.

Pohled z Lazyho obývacího pokoje do předsíně.

Naštestí měl Lazy alespoň UTP kabel v obýváku, takže se Macíček hodil na síť a já se na něj vzdáleně připojil z iPhone, změnil rozlišení a mohlo se jít testovat. Do postele jsem se dostal tak kolem půlnoci, možná ještě později.

Macíček s Xboxem a velikou Lazyho televizí.

Na druhý den jsme s Lazym testovali dvouhry na Xboxu, pak se k nám přidal i Wincle, samozřejmě, že Lazy neustále prohrával. Ale musím ho pochválit, jaký to udělal dobrý oběd – kuřecí stehna v troubě s bramborem (ten jsem si musel sám oloupat a uvařit).

Nepořádek na baru.

Zbytek dne se trávil s Macíčkem a nebo s Xboxem, následně se zašlo na večeři do místní sídlištní pizzerie. Akce se vydařila a ani jsme moc nepopili, jsme totiž už páni v letech, takže to nemáme zapotřebí.

Mno, a v neděli jsem se zase vydal na cestu domů, za Lucinkou s Macíčkem…