Chánov

Dneska sice není neděle, nějak to flákám což? Ale lepší napsat něco v pondělí, než vůbec. Já vím, sliboval jsem návod na Dizzyho od Petra Kaina, no tak ten nebude. Nějak jsem se k němu nedostal, ale mám tu jeden krásný návod na českou textovku od MJ Software – Chánov. Nebudeme si nic namlouvat, ale vzal jsem návod, co jsem původně psal pro web http://amiga.webz.cz/, který už bohužel neexistuje – škoda, že ho majitel smazal, bylo na něm několik pěkných článků.

Hra Chánov v době svého vzniku už nevzbudila tolik kontroverzí, jako tomu bylo třeba u slavné Matiční, i když jsem třeba čekal, že se toho chytne alespoň Blesk, nebo nějaké jiné bulvární periodikum.

V době vzniku hry se dokonce nabízela originální autorská kopie na aukčním portále Aukro.cz otázkou zůstává kolik kopií hry autor prodal, co jsem vypátral tak snad žádnou a aukce byla nakonec asi stejně zrušena.

Když se to vezme z druhé strany, tak v roce 2007 nevznikalo mnoho softwéru pro Amigu, tak Chánov, byl docela zajímavým počinem. Hra je napsaná v Amos Basicu, jako asi skoro všechny textovky, co se kdy na Amigu napsaly.

Byla to první textovka po dlouhých skoro deseti letech, nebyla špatná, to rozhodně ne, ale k dokonalosti jí mnohé chybí. Velikým problémem je herní parser, kde bohužel musí hráč zadávat příkazy v celé délce, což značně komplikuje hraní hry, ve hře je i několik zvláštních příkazů, jen třeba pro znovu výpis lokace se musí zadat příkaz „rev“, což tedy dodnes nechápu, co ten příkaz vlastně znamená.

Na druhou stranu je hra doplněna obrázky, což není standardem ani v pozdějších hrách pro Amigu, postrádám ve hře nějakou hudbu, mohla skvěle doplňovat herní situace, těch rádoby vtipných modulů souvisejících přímo s příběhem hry vzniklo několik.

Hru doporučuji hrát raději z diskety, protože její instalace na harddisk není nic pro začátečníka, jasně já to zvládnu, stačí si udělat startovací skript, co namapuje českou klávesnici a písmo a je to. Ale kdo to dneska umí, že?

Myslím si, že hra ani není napsaná v toliko oblíbeném KOI8, ale používá nějaké obskurní kódování češtiny.

Myslím si, že zdatný hráč textovek, by hru mohl dohrát za odpoledne, pokud mu to nepůjde, pak může pokračovat ve čtení dále, neboť následuje návod na kompletní průchod hrou.

Začínáme ve své kanceláři, kde prohledáme nepořádek, naštěstí pro nás – nic podstatného nenajdeme, jen na stole je papír a klíče od kanceláře a auta. Odskočíme si na záchod, aby nás při naší cestě nepotkalo nutkání na čůrání. V kanceláři je větrák, pokud ho zapneme, hra bude mít alternativní konec, ne moc dobrý. Na zemí v kanceláři je taška, naše kamarádka při naší cestě, do ní si budeme ukládat nalezené předměty.

Po schodech sejdeme do prvního patra a v rohu místnosti najdeme chuchvalec prachu, sebereme ho, vyskočí na nás velikánský šváb. Nesmíme si zapomenout zamknout kancelář, protože by následoval další alternativní konec hry.

Po schodech sejdeme do nižšího patra a potkáme tam Kristýnu, promluvíme si s ní, musíme ji zklidnit, takže nejdřív mírumilovně ji oznámíme, aby držela hubu, pak se zmíníme o švábovi a pak si ji přivineme na hruď.

Tak a můžeme ven z objektu, u semaforu se mrkneme na tlačítko a použijeme jej, přeci jen se nechat přejet nějakým nezodpovědným řidičem není náš cíl ve hře. Chtělo by to sebrat také nějaké kuřivo na cestu, aspoň hrstičku vajglů, budou se nám hodit.

Za přechodem dojdeme na parkoviště, kde máme zaparkované naše vozidlo, nicméně musíme nejprve odemknout závoru. Pak si pořádně prohlédneme náš automobil.

Pod kolem nám někdo nechal hřebík, no tak ho sebereme, abychom třeba cestou nepíchnuli. Odemkneme vůz a nastoupíme, bohužel se nám povede šlápnout do obrovského hovna, naštěstí máme papír a tím si vyčistíme botičku, abychom si nezamazali koberečky.

Před cestou si pustíme rádio a hned budeme mít jasnější představu našeho cíle. Nastartujeme a vydáme se za dobrodružstvím.

Cesta nám ubíhá a už skoro u cíle nás zastaví městská policie, naštěstí stačí ukázat jen doklady a můžeme pokračovat v cestě. Dojedeme na parkoviště u Chánova, kam vede jen uzoučká cestička lemovaná odpadky.

V další cestě nám bude bránit místní kentus, musíme se ho zbavit, tak s ním zapředeme rozhovor, pozdravíme jej, pak se optáme, kde je to slavné chánovské sídliště, taky se zeptáme, co tu ten kentus vlastně dělá, vyptáme se jej na všechno možné, ale nechce nás pustit dále do Chánova.

Začneme tedy pět chválu, na sídliště a chválíme co to půjde, možná, že se nás zeptá, co v tom Chánově vlastně chceme dělat. Řekneme mu, že si na sídlišti chceme najít nějakou tu nevěstu. Kentusák nás pustí dál, jen co mu seženeme nějaké to kuřivo, myslím, si že hrstka vajglů bude stačit.

Cesta je volná, a tak můžeme pokračovat do nitra sídliště. Vyfotíme si barabiznu, hned budeme mít první snímeček do sbírečky. Najdeme starou babičku, s tou si popovídáme, hezky ji pozdravíme a vyptáme se na všechno možné. Babičce řekneme, že jsme si přišli najít nevěstu. Ta nám řekne, že až si ji najdeme, máme za ní dojít.

Na kopci nad Chánovem pořídíme další obrázek do rodinného alba a kopec obejdeme, dokud nenarazíme na Děža.

Rozmluva s Děžem nebude lehká, ale co mu pochválíme jeho super kudlu, bude to skoro náš kamarád. Také mu řekeneme, že by se hodil jako model do PlayGay, hezky mu popíšeme časopis, že se jedná o periodikum s hezkými pány a dozvíme se jméno jeho přítelkyně.

Jmenuje se Marika a teď je čas, získat si její přízeň a hlavně musíme zjistit, jak vlastně vypadá. Na kopci se podíváme na panelák a zjistíme, že se tam v okně cosi hýbe, po přiblížení – pomocí fotoaparátu zjistíme, že se jedná asi o Děžovu dívku a právě jsme se zamilovali, je to fakt kus.

Dojdeme k paneláku, kde bydlí Marika a zkusíme ji přesvědčit, že je Děžo ztracená partie. V rozhovoru se ani nepředstavujme, zalžeme, že jsme ředitelé PussyGips a poprosíme ji o fotky do srpnového čísla. Marika nám stále odolává a tak se zmíníme, že Děžo, není jediný chlap co by o ní stál, když se nás zeptá, kdo by o ní stál, tak se nabídneme, také, že máme rádi moc děcka. Marika nám na to skočí, jen je potřeba obstarat zásnubní prstýnek.

Ten nám dá kouzelná babička, té řekneme jméno naší vyvolené. U kontejneru sebereme plechovku mouru, abychom tak nějak zapadli do místní komunity, ve hře je taková podivná chyba, nejde moc dobře sebrat, respektive musíme sebrat mour.

Dojdeme za Marikou a dáme jí prstýnek, ta se nás chytne a už nás nepustí. S Marikou dojdeme za Děžem, oznámit mu tu radostnou novinu. Zatímco se Děžo hádá s Marikou, propíchneme jej deštníkem, to by mne zajímalo, kde vlastně ten deštník leží?

Spolu s Marikou se vydáme za její rodinou, oznámit jim, tu radostnou novinu – Marika se bude vdávat. Bohužel rodina není spokojena, je nutné se na veselku vystrojit, takže se vydáme prohrabat kontejnery, abychom si opatřili slavnostní hábit. Po návratu k rodině Mariky, nás překvapí další požadavek, musíme vykonat nějaký hrdinský čin, třeba někoho zabít, nebo tak.

Jednu mrtvolu už máme, takže obereme umírajícího Děža o nůž, počkáme, než natáhne krovky úplně a vyřízneme mu jazyk. Doneseme ho ukázat rodině Mariky a pořídíme svatební fotografii, teď už můžeme do kostela a veselice může začít.

Na konci hry se dozvíme heslo k souboru s dalšími fotografiemi Mariky.