Demobit sem Demobit tam Demobit všude kam se podívám

Stala se zvláštní věc, vydal jsem se na mezinárodní demopárty do Bratislavy. Já ten co skoro nikam necestuje a moc se s komunitou nesetkává, ale osud tomu chtěl a jistá demoscénní klika mne ukecala, že by se mi to mohlo tak nějak líbit. Párty se konala od pátku do neděle prvního únorového víkendu. Původní plán byl, že bych mohl vyjet vlakem už v pátek s onou demoscénní klikou zvanou Marshalls, ale nakonec to dopadlo jinak a jel jsem autem. Ne že bych byl řidič to ne, já k smrti nesnáším řízení, ale můj kamarád, který a  není to náhoda je také milovníkem scény vzal své vozidlo a jelo se. K mé smůle se vyráželo až v sobotu, ale což, lepší v půlce, než vůbec.

Cesta byla v pohodě – vyrazili jsme v osm ráno od Ardadehry.cz, ne že bychom si zapařili ještě před cestou, ale Bomberóza to má nejblíž a mne tam hodila žena. Za pár hodin po dálnici jsme dorazili do Prešpurku a jali se ubytovat kdesi v pustině na kopci – v hotelu Borik – asi nějaká vládní budova, všude plot a ochranka s vlčákem. Po menším nedorozumění s paní na recepci (prý je hotel zavřený a je jen pro politiky a mysme volací civilovia, či co) jsme se ubytovali a hnedka se vydali vstříc dobrodružství směrem z kopce na party place.

Z toho kopce to k Bináriu bylo opravdu kousíček, malý krok pro Holograma s Bomberem, ale velký krok pro demoscénu nebo tak nějak by se to dalo nazvat, každopádně po cestě jsem milému Bomberovi oznámil, že bych jako docela nerad se drápal na tu horu v noci a po tmě. Že dám klidně za taxíka.

Binárium – místo konání Demobitu (jo kdybych tu napsal náhodou Bytefest tak mne opravte, nevím proč, ale furt myslím Bytefest) vypadalo celkem zajímavě – tak nějak jako hipsterská kavárna, ale zdání klame. Prostory jsou takové ty moderní kanceláře, jak tam máte neomítnutej beton, sklo, neóny a zářivky na provázkách a všude samej drát. Mně se neomítnutej beton tuze líbí.

U vstupu po předložení vstupenek, ano koupili jsme si je online, začla fasovačka swagu – nějaký ty korálky a zrcátka pro domorodce, to ostatně potěší, taky nějakou tu visačku se šňůrkou, tyhle věci fakt miluju, horší to bylo s vyplněním visačky, sehnat někde lihový fix byl problém, nicméně, později se objevil hodný hoch, co uměl hezky psát švabachem a vyrobil mi tak skvělý nápis, že jsem hýkal blahem – byl to AdamJ – tedy tak to měl na visačce, myslím, že dělal nějakou muziku pro Kingdom Come: Deliverance – nebo aspoň něco se zvuky. Nebudeme si nic nalhávat, hudebníka potřebuju jako sůl pro ty svý neziskovky, třeba se mi ho povede ukecat a něco mi do tý mojí neziskovky složí. Ostatně bylo by to fajn.

Rozhlížím se po té hipsterské kavárně, celé Binárium bylo tak nějak rozděleno do vícero částí, v tý hlavní byl projektor a spousta sedaček a odehrával se tam program a byla tam tma, černočerná tma a v té druhé světlejší části kde byla i okna bylo taky spoustu stolků, kde posedávali účastníci sympózia u svých počítačů, neřekl bych že nic netvořili, sám jsem zaznamenal minimálně tři skupinky lidí co něco dělají, připravují svá dílka pro následující soutěžní kompa. Nu což měl jsem hlad, ten je převlečená žízeň. No co moc jsem se nerozmýšlel, opustil svého souputníka a vydal se k výčepu a co jiného si dát v Prešpurku než Plzničku Prazdrojovou, bratru za Euro a devadesát drobásků to ještě šlo.

Musel jsem nějak vyplnit čekání na Patrika, é, tedy na Pedra, mého oblíbeného autora textových her a vrchního kodera celého enginu TXT, má to nejblíž a dorazí nejpozdějc, ach jo. No co sednul jsem si k těm zrůdám z Tachova, však oni vědí kdo to je, nebo chcete nápovědu? No tak jo máte ji mít KillJoy a Wayne, poslední český Amiga sceneři nezklamou a mají produkci – mám radost a těším se na demokompo a začínám mít sakra hlad, od rána jsem neměl nic v ústech, nepočítaje snídaňovou bagetu z benzínky. Tak jsem si stoupl hezky pěkně do fronty u výdeje jídla, zajímavé kam se až demopárty posunula z hospodských sálů do celkem příjemných prostor s jídlem. Vybírám si maso s červenou omáčkou a je mi nabídnuta i polévka na můj dotaz je mi nabídnut vývar či paradajková – sakra, co je to paradajka? Můj tlumočník Pedro ještě nedorazil, ale já tuším že paradajky fakt nesnáším – ano jsou to rajčata, tfuj.

Takže zevluju tak nějak po sále a čekám na Pedra, on ještě nedorazil, bože bydlí v Prešpurku a není schopen dojet. Mezitím potkávám Noolyho, ten mi předává veledar, co mi slíbil. Je to samolepky Kingdom Come: Deliverance s podpisem Dana Vávry, ou jé, to mně bude kolega v práci závidět. K tomuhle se váže taková veselá historka, ano, koupil jsem si KC: D celkem nedávno, dal jsem tomu šanci, ale nějak jsem moc nehrál, nejsem takový hráč a tak jsem si postěžoval na sociální síti, že kdesi cosi a že to vrátím, no nevrátil bych to, to je jasný. Ale samolepka je doma a to se počítá. Mezitím si Bomberóza nakýbloval k člověku co jsem strašně moc dlouho neviděl – JZQ sem sakra dlouho neviděl, jako i zbytek Marshalls, bylo jich tam dost, potkávám Raista, Voida, mám radost, tyhle kluky sem taky sakra dlouho neviděl a je to škoda. Mezitím naběhl JZQ s kalíšky na podtácku a zvonečkem a zvonil, že si musím připít na šťastné shledání.

Dorazil konečně i Pedro, seznamuju ho s Marshalls a kecáme o textovkách a vůbec, vedle nás sedí sám veliký Dan Vávra a tvoří jakous produkci do demokompa, radíme mu – hlavně ať nezapomene na menšiny. Musíme mu pít krev, já bych si sám krev pil, hlavně – když sme chtěli selfíčka, ale to musím pro kolegu taky obstarat, žejo.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

V poklidné atmosféře se den přehupuje v podvečer, na cigárku se dávám do řeči se spoustou lidí, ve finále potkávám i nějaké hráče Ingressu – je legrace, přeci si musím dojít pro ten jediný modrý portál široko – daleko.

Je tu přednáška Dana Vávry, je pěkná a aby mě nic neuniklo sednu si do první řady – jeho závěrečný obrázek DEMOSCENE = PUNK je skvělý. Máme tu nějakou večeři dám si do nosánku a pak začně to demokompo, bohužel jsem přišel o jednu kulturní vložku – jsem unavený a tak na pár minutek zavírám očičko a nevidím na velkém plátně zdravici od těch sráčů z Tachova pro mou maličkost, škoda. Jo jasně pár dem jsem neviděl, ale to sem se nadíval znovu ze záznamu.

Večer se pomalu přehupuje v noc a účastníci párty se pomalu rozchází, tedy až na několik skalních jedinců se kterými klábosíme do půl třetí ráno, pak jen ten taxík na vládní hotel a hupky do hajan. Druhý den se ještě stavuje Pedro s maličkostí, respektive s dárkem k narozeninám pro manželku a tradá zpět do Kladna. Tušíc, že cesta zpět bude asi hodně dobrodružná – v Kladně od rána chumelí a vypadá to skoro jako na Stalingrad.

Byla to moje první skutečná demopárty po několika letech, byla boží, skvělá a vůbec sem se skvěle bavil. Příště musím dovézt taky nějakou tu produkci – věřím, že kdybych zapojil své skvělé znalosti v Amosu, sem tam bych něco ukrad a namaloval, použil nějakou pěknou muziku, třeba od Bomberózy – tak bych měl třeba Defkoidy 30 yrs. later – to by koukali i ty sráči z Artway od Tachova, no co, tak příště. Nebo sem měl něco načmárat na tabletu, hned bych měl i příspěvěk do grafického kompa. Pozdě bycha honit.

A taky škoda, že nejel nikdo z Vertical Syndicate.