Doom, p*čo!

Tak se mi dostala do mých textovko-chtivých pařátů nová česká textová hra Doom XIV, čistě textová pařba z rukou páně MisticJoea, ano čtete správně, tahle hra je čistě textová, čili neobsahuje ani ždibec grafiky, tak jak jsme zvyklí u her Misticovi provenience.

Když se ale na hru podíváme z druhé strany, tak hra vlastně grafiku obsahuje, ale takovou, na kterou jsme na Amize ještě neviděli, jedná se totiž o ANSI grafiku, tak populární v dobách MS-DOSu. A mohu říct, že se Misticovi velice povedla. Myslím si, že mu musela dát zabrat víc, než napsat celou hru, vlastně tedy jeden level, který jsem měl tu čest a možnost vyzkoušet, dostala se mi totiž do rukou „novinářská“ preview verze.

Než začnete hru hrát, tak bych chtěl ctěné hráče upozornit na jeden fakt, hra je poněkud vulgární, protkaná genitálním humorem, opravdu jsem myslel genitálním, s jedněmi genitáliemi se setkáte hnedka na začátku. Asi se ptáte o čem ta hra je? Tak si přečtěte úvodní příběh…

Je tomu již mnoho let, co doktor Malcolm Betruger zaprodal svou duši silám pekelných mocností a za pár zvrácených děvek vyměnil nebohé lidské životy těch, kteří se snažili ve vší počestnosti kolonizovat Mars. Ti byli následně brutálně przněni, anály jim byly roztahovány do obludných velikostí a trpěli tak, že zubařská vrtačka v tříslech proti tomu byla jako nechat se uspokojovat od japonský školačky. A nebýt hrdninného neznámého vojáka, kterej byl vostrej jak žiletky ve voku, nikdy by Mars ani kolonizován lidskou populací nebyl.

jen ty hnusný smradlavý střeva, který se líně pohupovaly, jak z nich vypadával zbytek obsahu…

Žádnej klid ale netrvá věčně. Stejně jako Stifflerova matka, ani čas se s ničím nesere a přináší sebou události, proti kterým byla lepra jen pohádkou o Jeníčkovi a upadlém falusu. Něco se posralo…

Něco, ale co? Jednoho dne jsem protřel oči a šel se podívat do ledničky, jestli tam ta moje bachyně něco nechala a nebo to svý panděro ládovala celou noc. V lednici samozřejmě nic, ale snídani to chtělo – takovýho panáčka pro krásné ráno. Můj mozek ale začal po chvíli registrovat smrad. Ne ten obvyklej, kterej se line po celym domě, když se ucpou odpady. A u hajzlu to sílilo. Opatrně jsem otevřel dveře a tam ta velryba byla. Roztažený hnáty jak u porodu a tam, kde by měla mít břicho, byly jen ty hnusný smradlavý střeva, který se líně pohupovaly, jak z nich vypadával zbytek obsahu…

Tak to bylo k úvodu, který samozřejmě pokračuje a našeho hlavního hrdinu zanese do neprostupného marsovského pralesa, kde hladový a roztrhán, uhání vpřed jako partyzán, aby si zachránil svou holou kůži a jak se zdá, nedá ji právě lacino. Celý první „level“ hráče provází zvukový doprovod, tak že si člověk opravdu připadá, jakoby bloudil nočním lesem.

První level není složitý, i když mi ze začátku dal hodně zabrat, neustále jsem krvácel, skoro jako podříznuté podsvinče, než jsem konečně našel tu zasranou lékárničku. Při průzkumu prvního levelu si dejte také pozor na zásobu tělesných tekutin a nějaký ten proviant, nebo se z levelu nedostanete.

Původně jsem měl napsat tenhle článek jen opravdu z rané novinářské verze, kde jsem měl k dispozici onen první level, pak mi Mistic poslal na otestování i level druhý, o kterém jsem se měl zmiňovat jen v náznacích a spekulacích, bohužel jsem článek nestihl napsat před vydáním beta verze, ono se to blbě píše a testuje s malým Pumlitschem (kdo neví, co a nebo kdo je Pumlitsch ať si přečte Vládce Strachu) v ruce.

Tak druhý level je extra super třída a moc se mi líbil, jen si jej zkuste, škoda jen, že Mistic nedal na mé rady a tu malou svini nenechal zabít, otrávit plynem, a nebo cokoli jiného veselého a mohlo být docela víc legrace, nemyslíte?

Hru si můžete stáhnout do ve formátu ADF přímo ze stránek MisticJoea.