Zelená a modrá

Všechno začalo tak nějak nenápadně, asi před měsícem jsme se s Lucinkou rozhodli, že si trošku změníme byt, nebo spíš zlikvidujeme poslední pozůstatky po předchozích nájemnících. Nejprve jsme si museli vymyslet, co vlastně chceme, původní nájemníci měli totiž v každé místnosti děsivě hnusné tmavé palubky kolem zdí, nejen, že se za nimi drželo větší množství prachu, ale prostě jste si připadali jako v maringotce nějakých kočovníků na začátku minulého století.

hnědá předsíň v původním stavu

hnědá kuchyň

Ve dvou místnostech, kde se zatím nekonala nějaká velká přestavba, byla kuchyně a chodba. V kuchyni hnědé palubky po stěnách, na stropě tmavě hnědé dřevo, podlaha z hnědých dlaždic a hnědá kuchyňská linka dokreslovala totiž takovou jeskynní atmosféru a za pravého poledne jste toho moc neviděli, nehledě na „debilně“ řešenou elektřinu, kde vypínač světla byl umístěn uprostřed místnosti, takže večer si musel člověk svítit baterkou, aby se nepřizabil o lednici. Tohle prostě muselo jít pryč.

S chodbou to bylo obdobné, naštěstí strop nebyl hnědý, ale přeci jen hnědé palubky a hnědá podlaha vypadala opravdu hnusně.

Takže rozhodnutí padlo a jeden víkend jsem trávil se svým bratrem a Lucinkou na likvidaci oněch palubek, z chodby se dali sundat vcelku snadno, ale za to v kuchyni to byl horor, ten „debil“ co montoval ony palubky, je nezasouval do sebe a nejistil kovovými spojkami, nýbrž je rovnou lepil k lištám na zdech. Jaké bylo mé zděšení po zjištění dřevěných palubek pokrývající jednu celou stěnu v kuchyni a na ní nalepené palubky nové. V neděli večer bylo uklizeno a veškerý odpadní materiál přemístěn k babičce na topení, kam s nimi jinam, že?

Nastala tedy fáze likvidace tapet ze zdí v kuchyni, to se povedlo za krásné tři dny, nechápu, že si někdo lepí jednu vrstvu tapet na druhou, pak se totiž tři vrstvy tapet škrábou opravdu suprově. Tři dny jsem s Lucinkou škrábal a škrábal. Ve středu se nakoupil stavební materiál, jako je štuk, sádrokarton na jednu stěnu v kuchyni, nějaké to nářadí a čekalo se na dodaní nových dlaždiček do kuchyně ke kuchyňské lince.

Ve čtvrtek dorazil Lucinky strejda a vrhnul se na štukování chodby, já jsem s Lucinkou vyjel do Rakovníka pro dlaždice, aby se mohlo začít v kuchyni s lepením nových dlaždic. Objednali jsme si krásné, modré.

Celkem nám tato akce zabrala 4 dny i s úklidem, Lucinky strejda štukoval a pomáhal mi se sádrokartonem, také řezal dlaždice pod linku, Lucinka lepila dlaždice a bílila stěny a já pomáhal kde se dalo, hlavně jsem musel vymyslit kabeláž pro LAN a kabelovou televizi. Musel jsem kabely prostě zalištovat, protože před touto akcí jsem obratně veškerou kabeláž skryl pod ony hnědé palubky. Nesmím také zapomenout na elektrikářskou pomoc mého kolegy Mariana, který mi zprovoznil zásuvky, které nefungovali a to dokonce 2x, protože jsem byl pako a rozpojil jsem si kabely a nevěděl jak je zapojit.

A konečně jsme měli hotovo, kuchyň celou bílou, vyjma modrých dlaždic a předsíň také. Takže už zbývalo akorát dokoupit koberec předsíně, nové vstupní dveře do koupelny, protože předchozí majitel měl asi na někoho zlost a dveře do koupelny použil místo boxovacího pytle (sice jsem je opravil, ale chtělo to prostě nové) a vstupní dveře do dětského pokoje a ložnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na digestoř, která nám vyhořela hned první den po nastěhování.

Jenže, bílé místnosti jsou hezké, ale trošku sterilní, tak Lucinku napadlo, že bychom si mohli zkusit vymalovat nějakou barvou, alespoň předsíň, třeba na zeleno. Koupila tedy barvu, já si ji namíchal a vymaloval jednu stěnu, bylo totiž málo zelené, tak jsme si řekli, že koupíme ještě jednu barvu a já vymaluju tedy protilehlou stěnu, zbytek necháme, tak jak je.

Takže, když to shrnu, dokonáno jest, radujme se, no ještě tedy vymyslit nějakou veselou barvu do kuchyně a nechat vyměnit pojistkovou skříň s onou nevzhlednou kovovou lištou, to snad zvládneme do čtrnácti dnů.

A málem bych se zapomněl zmínit o krásném zeleném koberci, který jsme si pořídili do předsíně.