Čekejte!

Jak jsem tu někde sliboval, nebo aspoň jsem si myslil, že jsem sliboval, že někde vyhrabu slavný to text od Viktora Lošťáka k jeho Cholerickým akcím, tak se mi to dneska povedlo, tady je:

Viktor Lošťák:

CHOLERICKÁ AKCE I,II
(C) 1990,1991 K-Soft PO BOX 35,
690 02 Břeclav

Motto: Kravské zvonce znějí tence. Shopenhauer

Jistě i vás už opustilo opojení šílenými akčními hrami, ať již proto, že jste v zápalu boje s kosmickými invazními vojsky zlámali joystick, popřípadě zlikvidovali klávesnici vašeho ubohého počítače, nebo proto, že vás najednou omrzelo s vyplazeným jazykem zaměřovat palbu na desetitisící obludu, jež se vynořila z útrob programu a drze rejdí po obrazovce monitoru. Ano, vidím to na vašem vzdutém obličeji, takové hry vás už výsloveně nudí. A buďte rádi, neb jsou známy případy, kdy zběsilí odstřelovači příšer v herním delíriu pokreslili čočky svých brýlí zaměřovacími kříži, načež vtrhli do ulic a s idiotskými grimasami vykřikovali „bác, prásk!“, až je odvezli. Tak takhle byste určitě dopadnout nechtěli a proto i vy potřebujete hry, jež budou tříbit váš vysoký intelekt, schopnost správného úsudku a kombinační myšlení, zkrátka adventure games, tedy textové, komunikační hry.

Pro trouby, kteří neví, jak takové hry vypadají, krátké vysvětlení: skvěle, zvláště ty moje. Abych to trochu rozvedl – v textové hře hráč komunikuje s programem pomocí příkazů, zadávaných prostřednictvím klávesnice, čímž mu nařizuje splnit různé otřesné úkoly, kupříkladu manipulovat s předměty, přecházet z místnosti do místnosti a jiné nesmysly, zprávy o herní situaci dostává hráč v podobě textu v přirozeném jazyce, někdy doplněného i obrázky.

Mnozí majitelé počítačů Atari mají takové hry na svých kazetách – pohříchu však většinou v anglickém jazyce, což (nejsme-li zrovna zaníceným ligvistou) nám jejich hraní značně komplikuje. Občas se sice objevila nějaaká česká zpotvořenina, avšak většinou šlo o dosti retardovanou basicovskou naklapaninu.

Teď však máte možnost zahrát si opravdu plnokrevnou konverzačku v češtině a poměřit sílu svých dvou neuronů s makabarozně obtížnými úkoly, jež pro vás připravil jeden z nejlepších programátorů, abych se o sobě tak nelítostně vyjádřil. Nejen to – dozvíte se také mnoho o zákulisních intrikách, provázející činnost (či spíše zločinnost) jednoho nejmenovaného Atari klubu, jakož i různá skandální odhalení o osobách, zdařile se doposud schovávající za svými na pohled bezúhonnými maskami (ťřeba jste to právě vy). A když nic jiného, alespoň si s chutí zanadáváte na adresu toho magora, který vymyslel takovou věčně se hroutící ptákovinu.

Už jste celí říční a ptáte se, které hry vám umožní tak kvalitní zábavu? Pak vězte, že se jedná oo hry z cyklu Cholerická akce. V první z nich,

MULTI PASCAL 2.7

aneb
Pomsta šíleného ataristy

se hned na počátku dostanene do značně tristní situace – váš z pracně našetřených penízků, těch šustivých miláčků, zakoupený počítač padl za oběť bitce, jež se strhla v oderském Atari klubu. Byl byste sice ochoten, jako pravý velkomyslný gentleman, pokud by se vám pachatelé omluvili, na takovou maličkost zapomenout, ale jejich výsměch a očividné potěšení nad neštěstím vás zatvrdily. Takovou potupu lze smýt pouze krví. Perfidním ataristům jste přísahal pomstu. A tak začíná hra – je jen na vás, zda nad zločinnými výtržníky zvítězíte silou svého břitkého intelektu či zda odejdete poraženi.

Now is the time for ftib #1:
„Dobrý den, máte mléko?“
„Ne.“
„To nevadí, já jsem tu stejně na kole.“

Tak to byl konec vtipu. Jestli vás z něj bolí hlava, nacpěte si do ní pár alnagonů, neb vás čekají další.

A nyní, když jsme se pobavili, zpět ke hře. Nahrává se běžným způsobem, tedy vcelku libovolným z Turbo loaderů a není nijak chráněná proti kopírování. I když je zajištěna před krvavými pařáty ke všemu odhodlaných hackerů, může se stát že některý z nich se v ní bude vrtat a pak rozšíří poškozenou verzi, fuj. Proto vězte, že originální program začíná zprávou o firmě K-Soft jako jediném legálním distributoru. A pokud vás to nepřesvědčí, můžete si udělat kontrolní sumu celého souboru – má vyjít číslo 234 ($EA).

Program jsme po menších peripetiích (error terror) zdárně nahráli do počítače. Nyní odklepávváme hlavičku mezerníkem (občasné zmatení obrazu se neděsíme – to je ta antihacker ochrana), až se před námi objeví bledě modrá obrazovka s úvodním textem. Ten pečlivě přeluštíme a můžeme hrát.

V úvodní hlavičce je sice krátce nastíněn obsah slovníku, neuškodí však, když se k němu vrátíme poněkud podrobněji.

Příkazy se zadávají jako jedno- či dvouslovné. Můžeme sice vepsat slov více, program však bude brát zřetel jen na první dvě. pokud uděláme chybu, vrátíme se klávesou delete (No Shift, No Control) o znak zpět, popřípadě klávesou > smažeme celý příkazový řádek. Hotový příkaz odešleme klávesou Return (to pro ty z ústavů).

A už jsme zase u slovníku: jedním z často pouívaných slov je „situace“. Tím získáme nový popis místnosti, což potřebujeme tehdy, když nám ten starý zmizí díky pojašenému rolování obrazovky nebo když v místnosti dojde k nějaké změně. Povel „inventář“ nám podá informaci o předmětech, které s sebou vláčíme. Slovem „ber“, někdy doplněného vem předmětu, sebereme zvolený objekt (nebo taky, ale to už poznáme). Pomocí „prozkoumej“ zjistíme, oč jde a když jsme se seznali, že jde o zcela nepotřebnou věc příkazem „polož „se jí zase zbavíme. Z místnosti do místnosti se pohybujeme nejen pomocí slov „sever“, „jih“, „východ“, „západ“, ale i „šplhej“, „nahoru“ a dolů“. Zavřené věci otevřeme, což je překvapující slovem „otevři“. Tím jsme základní povely téměř vyčerpali a s touto výbavou již lze hru úspěšně absolvovat. Zde uvedené tvary však nejsou zavazující, lze užít i běžných synonym, třeba „seber“, „testuj“ či „zahoď“. Takže vzhůru , pomstěmwe počítač a až nás to otráví, použijeme povel konec.

Jesliže jsme hru uspěšně ukončili, dozvíme se na jejím konci heslo, pomocí něhož lze odstartovat Cholerickou akci II, program

MIKROSOFT META BASIC
čili
Ataristův protiútok

v němž se budeme potýkat s problémy několikanásobně obtížnějšími, než tomu bylo v prvním díle.

I když jsme svůj počítač zdárně pomstili, přesto se nám nepovedlo vytrhnout kořen oderského zla, vyhladit to mrzké plémě. Nějakou dobu byl sice pokoj nicméně změna je o to šokující – pomstou neurvalých mašinistů tentokrát nejsi ohrožen jen ty, ale celá ataristická obec. Nebezpečí je skutečně velice vážné, ale ty se mu postavíš čelem a pustíš se neohroženě světlou stezkou přímých akcí přímo do jámy lvové, abys překazil maniakální úklady zavrženíhodných spiklenců jednou provždy.

Jesliže první z her můžeme bez problémů kopírovat jak najatí, zde je situace diametrálně odlišná. Vůbec to nejde. První část programu je totiž rozšiřována ve zcela nekopírovatelném formátu, který je firemní specialitou K-Softu a z tohoto důvodu o něm nemohu uvést nic bližšího, neboť by mne Jiří Král umlátil rezavou kolejnicí a ještě by se při tom ďábelsky chechtal. Předpokládejme však, že jsme program nahráli. Znovu přelouskáme úvodní story a můžeme se vrhnout do víru událostí. Základní příkazy jsou stejné jako v prvním díle Cholerické akce, přibyly slova „stop“ a „start“, jimiž lze zastavit plynoucí nápis (to když nás irituje přespříliš) a znovu jej spustit. Nové jsou i velice užitečné povely „ram save“, „ram load“, „save“ a „load“, jimiž uložíme stav hry do paměti nebo na pásek, odkud jej lze znovu vyvolat.

Tyto naposledy uvedené příkazy dopuručuji používat co nejčastěji – po čase, až vás protivníci už po padesáté zlikvidují, mi dáte za pravdu. Zatímco pomstu šíleného ataristy lze dohrát za odpoledne, dá se předpokládat, že s Protiútokem se budete mořit alespoň čtrnáct dní, takže budete vděčni za možnost pokračovat další den tam, kde jste včera skončili.

V Pomstě se hráč potýká s několika kverulanty, vzteklým psem a všudypřítomnou byrokracií, tyto problémy jsou však pouze slabým odvarem překážek, nástrah, lstí a pastí, jež jsou na nebohého hráče připraveny v Ataristově protiútoku. Hra je rozdělwena do tří přibližně stejných částí, po absolvování každé z nich váš potěší ohromná gratulace. A ten génius, který po hodinách, či spíše týdnech strávených u počítače a heroických výkonech svého brilantního intelektu hru zdárně završí nebude odměněn pouze hřejivým pocitem triumfu rozumu nad blbostí chlapíků z K-Softu, ale cenou materiálnější, hodnotnou a vravdě královskou.

Kdo do 15.února 1991 zašle na adresu firmy a autora heslo (vepsané na soutěžním kuponu, který obdržíte spolu s programem na originální kazetě), jež se dozví na konci hry, bude zařazen do slosování. Toto slosování se uskuteční na velkém setkání ataristů v únoru 1991 v Břeclavi za účasti náležitě zkorumpovaného právníka. Přitomným vítězům budou ceny ihned předány, ostatním zaslány poštou. Každy úspěšný řešitel obdrží výsledkovou listinu.

Firma K-Soft věnovala pro vylosované vítěze mimo jiné tři tiskárny, připojitelné k Atari spolu s obslužnými programy, hrábě, soft- i hardwarové profukty K-Softu a několik dalších drobných cen. Autor udělí cenu jednu, která však bude pro obdarovaného dozajista příšerným překvapením. Všichni úspěšní řešitelé mají šanci být zvěčněni (resp. zhanobeni) ve třetím díle Cholerické akce. Na setkání bude také zveřejněn (pro ty, kteří úspěšni nebyli) kompletní návod, kterak hru dohrát, takže bude možnost se přesvědčit, že to vůbec nejde a že to byl jen veliký podvod.

A to už jsme již u nového, zatím jen připravovaného dílu cholerické akce, jehož distribuce bude na setkání v únoru zahájena (jestli to stihnu). Kam nás tentokrát zavede? Opustíme téma konfliktů s oderskými vykuky (v druhém díle jim dáme co proto na dlouhou dobu) a vrhneme se přímo do radostmé reality nejbližší budoucnosti:

Je listopad 1991. Kromě mrazu a vánic zuří i inflace, devalvace svrab a neštovice. Náš hrdina upadl do nouze a beznaděje. Zastavuje postupně své svršky a součásti bytového zařízení, je živ z polévek pro chudé a marně se snaží za batoh stokorun koupit na černém trhu jednu marku. Pořád ještě doufá, že se vše časem zlepší. Je však čím dál tím hůře. A do toho vrhne do městyse zpráva o chystaných grandiózních oslavách druhého výročí sametového puče. To už našeho hrdinu doopravdy dožere a začne s přípravami děsivého masakru…

Tím tento manuál končí. Kdo jej dočetl až sem a nyní zuří, že už tu žádný vtip, i když jsem to slíbil, není, ať přijede v únoru do Břeclavi. Mezitím si snad na nějaký vzpomenu.

Brno,23.10.MXM