Jaro je tu a nostalgie se vrací

Zima pomalu ustupuje a sníh se pomaličku rozpouští, i když to tak nevypadá. A mě opět jako každý rok popadá touha se vrátit zpět ke kořenům, mnozí kdo mě znají, už vědí o čem bude řeč. Postavíme si malý stroj času a vrátíme se do poloviny 90. let minulého století, do dob, kdy počítače měli srdce a internet skoro neexistoval.

Dnes si napíšeme něco o Amize, o dobách kolem ní a hlavně o jedné hře. Dlouho jsem se rozhodoval co si v emulátoru Amigy zahraju, samozřejmě, že se mi někde ve sklepě Amiga povaluje, ale co s ní? Asi ji někomu daruji a nebo si z ní vyrobím onu klasickou amigu, ale pochybuji, že bych ji někdy zapnul. No a tak na co jsem se to vlastně vrhnul? Chtěl jsem zavzpomínat na své příhody a tak jsem si nainstaloval WinUAE a zkusil na něm zprovoznit svou textovou hru Na Resetkání, jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že to vlastně nejde, neboť jsem po těch pěti letech co Amigu nemám jaksi přišel o své data z Amiga harddisků, musel jsem tedy nainstalovat nejen WinUAE ale i nějaký ten slavný Workbench, pak se mi tedy povedlo hru spustit, no spustit je slabé slovo, nejprve mi chyběly nějaké knihovny do systému, ty jsem nakonec objevil na serveru back2roots, který se zabývá Amigou, pak se hra rozběhla, bohužel opět jsem nebyl úspěšný, neboť mi chyběla mapa klávesnice, prostě neměl jsem svou oblíbenou KOI8 a tak opět nastalo internetí hledání, nakonec jsem si vzpoměl, že kdysi, je to poměrně už dávno existoval Aminet a hle on ještě existuje a tak jsem ho prohledával až jsem nakonec vše požadované nalezl, akorát asi budu muset poupravit distribuce mých programů, aby běželi přímo z disket, respektive aby fungovaly v emulátoru, no snad na to budu mít někdy čas.

A teď ke hře, ale nejdřív si ji zahraju.

Po technické stránce je to asi to nejlepší co jsem kdy vytvořil, škoda, že jsem ve své tvorbě už nikdy nepokračoval a už ani nikdy nehodlám, přeci jen mám poněkud jiné zájmy. Nu a jak to vlastně vypadá? Skvěle, toť krátké zhodnocení. No ale rozvedu to raději více. Jako programátor jsem měl raději, když hráč komunikoval s hrou pomocí zadávání příkazů, ono to vlastně bylo lepší, protože hráč musel na příkazy přicházet sám, samozřejmě že v posledních verzích mého systému na tvorbu textových her nazvaného MHS byl zabudován příkaz slovník. Popisy místností, jakož i vykonané příkazy rolovaly od spodního okraje obrazovky vzhůru, proč tomu tak bylo? Odpověď je jednoduchá, aby hra připomínala počátek 90. let minulého století na osmibitových mašinách a textové hry na nich. Samozřejmě, že systém byl zdokonalen, systém dokázal pracovat s třípísmennými zkratkami, takže v pohodě postačilo psát místo „prozkoumej obrovského smradlavého krokodýla“ jen „pro kro“, u popisů místnosti systém rozpoznával důležité texty pomocí zeleného zvýraznění, tím odpadlo neustálé zkoušení hráčů prozkoumat všechny podstatná jména v místnosti a vemte si, že prozkoumat například tuto místnost by bylo naprosté šílenství, kdyby nebylo zvýrazněno to co vlastně prozkoumat jde:

„Uh! Kde to jsem? A co tu chci?“, zařval jsi na celé kolo, když ses probudil, ale odpovědí ti byla jen ozvěna tvého vlastního hlasu odráženého od stěn okolních místností. Snažíš se tu rozkoukat a dát si dohromady vzpomínky, abys přišel na to, jak ses sem dostal.

Nejprve se ti vrací zrak, no to bude tím, žes otevřel oči. A tak si prohlížíš okolí a důvěrně poznáváš svou ložnici. Na zrcadle, které je součástí nočního stolku, jakásí dívčí ruka načmárala něco rtěnkou. Nápis, ale z postele nejde přečíst a tak budeš muset vstát a jít se tam mrknout.

Vidíš také skříň a i když je zavřená, tak ní vyčuhuje nohavice kalhot, což je u tebe normální, protože takhle uklízíš své ošacení. Otevřeným oknem sem vniká studený ranní vzduch a spolu se slunečními paprsky dotváří svěží letni atmosféru.

„Dnes bude jistě hezky.“, napadlo tě, když jsi konečně vstal z postele a rozhlížíš se kolem sebe po něčem co by sis vzal na sebe, ale až na tu nohavici nic nevidíš.

No tak to byla menší ukázka jak vypadala první místnost ve hře. Kdyby nebylo zvýrazněno co jde prozkoumat, tak asi hráč bude zkoumat vše a hra by reagovala, ano reagovala, tak byl systém nastaven, na nesmyslné požadavky odpovídat hráči nesmyslně, například když hráč napsal dvě písmenka a odeslal, tak hra odpověděla asi nějak takhle: „Dvě písmenka? Ty teda ale šetříš.“

Asi největší vychytávkou bylo usnadnění hráčova života, respektive nervů, mnozí co hráli textové hry tak si asi vzpoměli na kreslení map na papíry a zapisování si co kde se stalo a co kde našel za předmět. V této hře byl jako v jediné (což si dovoluji jako znalec tvrdit) použita automapa, nemyslím tím jako autoatlas, ale prostě, když někam hráč vešel tak se pozice zaznamenala a když si hráč mapu vyvolal, což bylo klávesou „ESC“ tak se mu mapa zobrazila. Pohyb byl zjednodušen, takže po stisku kurzorových kláves se hráč přesouval do dalších místností, samozřejmě, že fungovalo i klasické zadávání příkazů „sever“ popř. ve zkratce „s“.

No a teď pár slov o hře. Hra je o mě, mých kamarádech a Amiga scéně jako takové, hrdina hry je amigista a snaží se získat zpět svůj počítač ze spárů zlého souseda, aby počítač dostal zpět tak musí absolvovat dobrodružnou cestu po městě Kladně, kde potkává různé postavy a snaží se směnit jeden předmět za druhý, ne není to zas tak jednoduché jak se zdá, protože jsem byl značně zákeřný coby autor a hráč se musí neustále vracet skoro přes všechny lokace. Celá hra je vlastně speciální edice, kde jsem přepracoval tak trochu scénář a přidal bezmála padesát lokací a několik osob. Někde na stránkách mám uveřejněn návod a snad najdu i původní scénář ke hře, je sice fakt, že papírovou podobu jsem vyhodil, ale možná se na mém harddisku dochovala elektronická kopie, pokud se mi ji povede nalézt, tak ji zde uveřejním.

No a jak jsem si zahrál? Celkově jsem pařil asi 4 hodiny, ano měl jsem zákys ve své vlastní hře, nemohl jsem nalézt zkurvený klíček od dveří s kalhotama…

No a přístě asi něco napíšu o ještě starší věci a tou byla hra NAM aneb Poslední křečovitá obrana zajateckého tábora Chu Mey Lung…