Kroužící orel – útěk z města

Konečně jsem si našel chvilinku, abych si zahrál Kroužícího orla, ona ta chvilinka, trvala skoro tři roky, ale co byste chtěli, mám toho prostě moc.

Když budu upřímný, musel jsem se do Orla trošku nutit, nemám moc rád westerny a prostě tahle indiánská textovka, respektive textovka s indiánem je tak trochu western a tak trochu Marxův Kapitál, jak se tuhle zmínil jeden nejmenovaný autor, nejmenovaných textových her převážně pro DOS. Však si ho můžete najít a domluvit mu, tedy alespoň fanoušci rudokožců, možná že by si to i zasloužil.

Už ani nevím jak vznikl nápad na Orla, nebo vlastně jo, vzpomínám si, že v počátku byla nějaká diskuze na fóru u textových hrách, kam se napíše jeden příspěvek za dva týdny, tehdy to tam tedy frčelo – Kroužící Orel – no nepleťme si ho s tou textovkou, možná že se do toho zamotáme a tak si říkám, že by neškodilo si raději pojmenovat autora Kroužícího Orla – autorem a hru Kroužící Orel hrou, myslím, si že se v tom pak neztratíme.

Takže kdysi dávno proběhla diskuze mezi autorem a Pedrem, možná, že jsem se zapojil i já a dohadovali se jaký, je ten engine nejlepší, jestli ten můj v BlitzMaxu a nebo ten Pedrův – dnes tuhle odpověď známe – nebudeme si namlouvat, že je to ten Pedrův. Tak začal autor psát scénář hry a nasdílel jej se mnou a Pedrem, jelikož jsem již v úvodu zmínil, že toho času moc nemám a tak nějak jsem na to zapomněl, až z toho vznikla hra pod taktovkou autora a Pedra. Vyšla v roce 2016 – dneska máme o tři roky více a já si konečně našel chvilku, abych si ji zahrál, no ne, že bych tu hru nezkoušel, to zase ne.

Co nás čeká, když si hru stáheneme? Někde se tu potuluje odkaz na stažení z hlavního repozitáře, ať tu hru máte nejaktuálnější – ptáte se proč? Pedro s každou verzí engine testuje na dané verzi i staré hry. Rozhodně vás čeká spousta textu k přečtení, žádné násilí a popřípadě smrt hráče, takže je hra vyloženě vhodná pro všechny věkové kategorie. Už úvodní obrazovka vypadá vesele a je vhodně doplněná o krásně barevné ascii arty totemů.

https://drive.google.com/drive/folders/0B20gVnjMnt9GbU9Qdlk2dEZ1UGs

Hru můžete bez obav odstartovat, aby vás uvedla do příběhu, který se odehrává v roce 1870, kdy je mladý indián poslán do světa bílých lidí a seznamuje se současným světem, ale cosi ho stále táhne ke svým rudým přátelům, no původ prostě nezapřete. Mladý lakota, to je nějakej ten indiánskej kmen, něco jako pro nás moravák se stane lékařem a žije v městečku a léčí jeho obyvatele. Ve svém srdci se chce vrátit ke kořenům a tak již dávno připravil plán svého návratu, tak, aby mu ho jeho spoluobčané nepřekazili, co by se asi stalo v té době, no těžko říct, třeba má autor pravdu.

A můžeme začít hrát – městečko, jehož jméno jsem nějak nepostřehl, třeba asi ani nebylo ve hře zmíněno je poměrně rozsáhlé. A než ho celé prolezeme a přečteme si doprovodné texty v podobě indiánských myšlenek tak to nějaký ten čas zabere, no pro ty co nikdy nehráli žádnou textovku, tak doporučuju hned ze začátku naklepat příkaz slovník a pak zadávat příkazy ve formě sloveso a pak podstatné jméno. No klasika. Herní engine je chytrý a postačí psát jen prvních písmen a pak si daný příkaz doplnit tabulátorem. To co je důležité v popisu lokací je zvýrazněno, no co si víc přát.

Dokonce jsme oproštěni příkazů v podobě použij něco na něco, což nám hru poměrně zjednodušuje. V podstatě, když prolezete celé město, prozkoumáte co se dá, posbíráte co s můžete a nakoupíte co se dá, i když na to docela pozor, může se stát, že budete za chvilku bez prostředků. Nezoufejte, nakoupené předměty můžete zvesela prodat zpět. Ani jsem moc nepátral jak moc obchodníci okrádají hráče, ale peněz ve hře máme dost. Takže nám budou stačit k Útěku z města, tak se hra vlastně jmenuje s podtitulem.

Jedinou věcí, kterou jsem musel přetrpět je poněkud omezený inventář – až na konci hry jsem zjistil, že se dá celkem jednoduše navýšit, ale nenapadlo mně, že by se dalo s tou truhlou hnout, no tak pak vězte, že dalo, následuje neomezený inventář a můžete si do něj umístit i koně.

Zmínil jsem, že je hra poměrně lehká a taková pohodová, prostě něco co si zahrajete po nedělním obědě a u čaje o páté napíšete – jo byla to celkem fajn hra, bylo tam pár věcí co mi vadilo, ale nebylo to nic co by stálo za řeč, respektive autor se snaží trošku podsunout, že ty rudokožci se měli fajn a že ty kapitalisti jsou špatní, nakonec to je tedy uvedeno na pravou míru a můžu říct – ok.

Kdo si nechce zkazit požitek ze hry, tak už dál pokračovat nebude, protože bude následovat návod.

Hned na začátku začneme bufetit a sebereme úplně všechno, škoda, že nejde sebrat i ta pec v první lokaci, truhla nám tropí problémy a nechce se nechat vzít, no tak jí pomůžeme tím, že ji otevřeme a podíváme se co tam je zajímavého a pak to všechno pěkně posbíráme.

Vydáme se ven do města a budeme doufat, že potkáme nějakého kamaráda, no až na něj narazíme, tak zjistíme, co vlastně musíme sehnat k tomu abychom přežili v divočině.

Mimochodem v tom městě je několik jakoby náhodných akcí co se různě nezávisle objevují na hlavné promenádě ve městě, no ten čas bych trošku prodloužil, sice se dá text rychle přečíst, ale když se dlouho nehýbete – tak vám tam naskáče tolik textu, že nevíte co dřív, naštěstí je to jen tak pro zpestření.

Dojdeme do školy, no zrovna se učí – mluvit na učitele při výuce je něco nepředstavitelného – něco jako mluvit na řidiče autobusu za jízdy a na zastávce a vůbec kdekoli.

Ze školy ven a pak zase zpět. Hodíme s ní řeč a dostaneme se k něčemu co se mi taky moc nelíbilo. Rozhovory ve hře nejsou takové ty klasické – jakoby dobrý den – dobrý den – máme počasí co? – No to máme ale pane. Kde si volíte jednotlivé položky, ale musíte napsat o čem bude řeč, naštěstí se dá rozhovor odvodit z popisu textu lokace a tak si učitelkou popovídáte o mapě na kterou se smutně dívá a ona vás za odměnu nasměruje za paní Briggsovou – takovou paninkou – co má nemocnou dcerku.

Dojdeme za ní. Opět si promluvíme, naštěstí se nebudeme snažit nějak složitě vykecávat, cestu za paní Briggsovou nám blokuje služebná, ale i ta ví, že jsme ctihodný občan a hlavně lékař a jdeme pomoci rovnou dcerce, použijeme ji, nebojte se nebude následovat nějaká perverznost jako ve hře od Kaina, ale prostě ji jen vyšetříme. Pak jí namažeme indiánskou mastí, ale asi to nebude to pravé ořechové, holce je sice lépe, ale ještě to není to pravé ořechové.

Takže skákneme na poradu s bohem, nebo aspoň knězem, takže alou přes celé město ke knězi. Je to kámoš a dá nám nějaké bylinky. V kostele čmajzneme vázu, sme přeci indián a ty mají jiné hodnoty – takové trošku socialistické. Po rozhovoru s knězem, dostaneme sušenou šalvěj, takže zpátky k Briggsovým, stavíme se na hřbitově. Je tam na hrobě taková pěkná váza, čmajzneme květiny a ve váze je i zlatá soška, bereme to taky, co jiného – nová doba si žádá nového člověka, nebo jak to bylo v jedné nejmenované knize od brakového spisovatele scifi brakových románů.

U Briggsů uvaříme šalvěj a hezky vyléčíme děvče, zadarmo to neděláme, hezky si za to necháme zaplatit. Dostaneme pěknou uzdu, na koníčka. Vrátíme se tam, Briggsový dáme kytky, bude z toho celá hotová a dá nám náhrdelník.

Cestou od Briggsů se stavíme u Saloonu, škoda, že tam náš rudokožeč nemůže, byla by legrace, kdyby se nalil ohnivou vodou a pak chodil šejdrem (píšu si mentální poznámku – udělat do své další hry ožralého hráče), saloon je potřeba prozkoumat dvakrát, vypotácí se z něj ožralý kovboj – tak ho obereme o majetek, typicky indiánské.

Kovboj disponuje nožem a koženým pouzdrem, v pouzdru je ukrytý lístek na vlak.

Dojdeme do školy oznámit, že je holka od Briggsů cajk a že další omluvenku z výuky potřebovat nebude, získáme od hodné učitelky mapu. A jde se nakupovat.

Tedy nejdřív se zbavit kradeného zboží, takže u zlatníka střelíme sošku. Ve škole můžeme vyměnit náhrdelník za razítko.

U prodavače nakoupíme tři kila sucharů, narveme je do krabice od bot co jsme si vzali doma. A jdeme si pro další věci, bohužel maso na cestu není a tak si ho musíme obstarat jinak.

U šmelináře si pořídíme křesadlo, jehlu, deku, luk a sekerku. A jde se do masny, tedy na farmu – nakoupit zbytek.

U farmáře koupíme maso a sedlo na malého koně, sme malý indián a tak ukradneme toho nejmenšího koníčka co máme ve stájích. Ale nejdřív se pořádně vypavit na cestu – chybí nám už tedy jen sušené maso.

Máme nakoupeno – a zbylo nám přesně 4 dolary co jsme měli na začátku.

Doma sekerkou naštípeme dříví, nabereme ho do ošatky a začneme používat pec. Takže hodíme tam dřevo, pak maso a pak ji zapálíme, sebereme maso a rozhodneme se jestli z města vezmeme roha na ukradeném koni a nebo pojedeme jako civilizovaný rudokožeč vlakem.

Když se rozhodnem pro vlak, pak tedy si necháme – tedy budeme chtít nechat si potvrdit jízdenku na poštovním úřadě, ale to se nám moc nechce, takže, když podvádět, tak pořádně, zpátky ke šmelinářovi. Ten nás odkáže za padělatelem. Bydlí kousek od Briggsů. Vylepší nám školní razítko a my si sami orazítkujeme lístek na vlak a můžeme odjet. Konec hry.

Druhý konec, čmajzneme koně, ten je kousek od nádraží ve stáji. Normálně na něj hodíme uzdu, sedlo, nožem ho odřízenem a čus, je tu konec.

Malý rudý zlodějíček odjíždí do prérie za dalším dobrodružstvím za svými rudými bratry.

A tak se ptám – autore – Luďku! Kdy bude druhý díl?