Mám a nebo nemám
Včera jsem psal o engine textových her v Pythonu, také jsem se zmiňoval, že rozhodně nebudu nic programovat. Inu, jak je u mně obvyklé tak jsem změnil názor, rozhodl jsem se že se na ten Python engine podívám a mohl bych třeba naportovat svou nejoblíbenější textovou hru, nad kterou jsem trávil zimu a jaro 1998. Ano, bude to Na Resetkání 98 Special Edition. Ono je to také dáno asi tím, že je to jediná textová hra, ke které mám ještě zdrojové kódy a všechny texty, takže by to nemuselo dát moc práce. Otázkou tedy zůstává, má to smysl? Zahraje si to někdo? Chcete si zahrát mou nejoblíbenější textovku které letos je už jedenáct let?
Také jsem si všiml, když sem zkoušel v UAE – Resetkání, že jsem v enginu hry udělal jednu zásadní chybu, které jsem si všiml až teď, při prozkoumání předmětů a nalezení nějakého toho skrytého se ten ihned umístí do inventáře a nenapíše to co vlastně hráč našel, poněkud matoucí. Vím, někdo mi to někdy psal, takže v Python verzi bych si toto odpustil. Anžto nechci vůbec moc programovat, pak tedy zapomeňte na automapu hry, ale on vám postačí i ten čtverečkový papír, obyčejná tužka a guma, nebo se mýlím?
Tak si říkám, jak vlastně hrajete textové hry? Kreslíte si mapu na papír, nebo na to kašlete a všechno si to pamatujete, kde je jaký předmět, kde jaká osoba a nebo místnost? Podělte se o své zkušenosti.
chci si to zahrat. vetsinou si to pamatuju kde co je.a kdyz nahodou opomenu presnou lokaci tak vim priblizne kde to bylo.
Ja si to chci taky zahrat
Lazy: dyk si nikdy moje hry nehrál. Tak nekrm.
já si jí chci zahrát taky, ale ne v pytchonu 🙂 já si totiž pustim amigu a pojedu originál… ale až dohraju Agenta Mlíčňáka… mimochodem, ty switchere jeden – tohle ti píšu z iMaca… už jsem vyčistil klávesnici a asi až na tři písmenka, pod kterejma je zbytek vody fachá jak má! huráááá!…
S chuti do toho, pul je hotovo.
Nehral ale hrat budu
**Lazy** si myslím, že stejně nebudeš…