Příšerný Botich Story II

Existuje hodně málo textovek, co jsem nikdy nedohrál. A tohle je jedna z nich, Botič Story 2, nikdy jsem se moc daleko nedostal. Ono to bude tím, že mě ta hra vůbec nebavila. Ostatně – kdo ji kdy dohrál? Asi nikdy nikdo.

Podíváme se jí tedy pěkně na zoubek. Hra je to celkem stará, rok vydání říká, že je z roku 1994, tehdy se snad i prodávala komerčně. Nicméně je tu jedno veliké ale, mám celkem tři verze a jedna praví, že je z pozdimu 1993.

Ostatně jedna verze je s věnováním pro spoluautora hry, další je ta zmíněná komerční, řekl bych, že se liší maximálně v nějakém tom obrázku a pozdravu navíc. A tedy vlastně v jedné další věci, verze věnovaná Smejkimu.GFA jde pustit na Amize A500 s půl megem čip a půl megem fást. Ta komerční verze neustále píčuje cosi o nedostatku ram a že si mám koupit víc paměti. Myslím, že by to šlo asi obejít tím, že hru pustíme rovnou ze startovací sequencí a nebudeme načítat Workbench. Ale kdo se tím bude zabývat, když máme WinUae a tam si tu ramku pěkně přidáme, 2MB čipu bude bohatě stačit.

 

Je tu ještě jedna věc proč tuhle hru „nesnáším“, je napsaná v GFA Basicu, to je takový ten programovací rádoby jazyk, který někdo miluje a druhý zase nenávidí, já jsem v té druhé skupině a prostě nedám dopustit na Amos. Je fakt, že jsem kdysi v GFA psal a rozdělal pár textovek, dochovala se jedna jediná – Toayen In Action, zbytek je v pánu. On GFA má jednu výhodu, je systémový a kdyby se v tom vhodně napsala hra, tak by mohla běžet krásně v systémovém okně, ale pište se s tím.

Poslední věc, co na Botichi nenávidím a proto jsem ho fakt nehrál. Ta hra se tak kurevsky blbě mapuje, fakt mě z toho bolela děsně hlava, malovat si mapu, kde nemáte klasické směry ve smyslu server, jih, východ, západ atd. ale pohybujete se možnou cestou do další lokace, takže jdete do školy, na dvůr, zpátky. No prostě mega haluz, těch her takhle napsaných naštěstí moc není, některé jsou v pohodě a fajn a některé jsou úplně šílené – Botich je ta šílená.

Není to vlastně ani taková textovka jak jsme zvyklí z osmibitů, příkazy tam nepíšete, nýbrž vyklikáváte z nabídky, která je uprostřed obrazovky, ve spodní části vám hra vypisuje texty a v horní levé části si vybírá hráč, směry a nebo předměty. U těch předmětů je taky na palici a to nemám taky vůbec rád, když jsou namíchaný objekty v inventáři a v lokaci. Vzniká z toho naprostý chaos. Možná by mohlo být nějak líp označeno co neseme a co je v lokaci. Nebo aspoň ty objekty seřadit podle abecedy. No a v pravé horní části máme sem tam nějaký obrázek, který má znázorňovat herní situaci – fajn by to bylo u každé lokace. Bohužel asi autor Abbruch C. Vellux neměl moc náladu se malovat s každou lokací.

Ke hře nám asi hraje původní hudba, ale během intra se nám ozve známý motiv z Lost Patrol, no proč ne, mám tu muziku rád a mohla tam hrát celou dobu, protože jsem stejně zvuk vyp.

A o čem je ten Botich? No je to hyperlokální textovka z Prahy, respektive o studentech Gymnázium Botičská, ve hře potkáte místní studenty, profesory a budete vlastně jakoby pátrat po tom o čem ta hra je. Úvod vám toho moc neřekne, prostě jdete do školy a tak nějak v polovině se dozvíte, že vaším úkolem je pokus o pomstu, nebo diskreditaci profesora Luňáka, asi ho autor hry začátkem devadesátek fakt nemusel.

Hyperlokální hry sou fajn, je to takový odraz doby, je to celkem i zábavné, no jo, ale u Botiche je to takový hodně divný, hra se skládá ze čtyřech částí, kde se to ve druhé začne značně zvrtávat ve vraždění „tajných agentů/brigádniků“ a zjištování důkazů proti Luňákovi, který buď kšeftuje s drogama a nebo nebo lidma, ono to zase tak moc ve hře popsaný není. Ten bod zlomu přijde, když si na kopírce vytiskneme 26 tisíc korun, pomocí vodotiskačky je jakoby zlegalizujeme a pak si vesele dojdeme koupit revolver. No a pak začne zabíjeníčko. Jsou to věci co mi v tom nesedí, kdyby tam nebyla pasáž druhé části, bylo by to lepší. Ve své podstatě mohlo dojít třeba jen na nasbírání důkazů proti Luňákovi a pak jeho nahlášení příslušným úřadům. Ale prostě proč by profesor pašoval drogy a měl nějakou mafiánskou organizaci a ještě přes den učil studenty.

Jako dá se to s vypětím všech sil dohrát, hlavně si tedy hodně, ale hodně ukládejte pozice, nejlíp asi formou snapshotů paměti, protože jednak můžete ve hře chcípnout na každém rohu a druhak, je tu ještě jedna věc, co jako fakt nesnáším a tou jsou „dead endy“, prostě, pokud neopravíte například kliku, tak ji urvete a hra vám to sice sdělí, ale už se neuráčí hráči říct, že nejde dohrát.

Tak a kdo si chce tuhle hru vyloženě užít, tak už nebude číst dál, protože bude následovat hodnocení a návod.

Hodnocení, jak budu hodnotit hry, co jsem dohrál, nebo hrál? Jako třeba jeden nejmenovaný badatel? Blbost, no prostě hru hodnotím asi takhle. Komerční průměr s brakovými prvky, které nedávají moc smysl a těch lepších her pro Amigu je tedy poměrně víc. Koupit si to v devadesátkách za dvě kila, nebo kolik to vlastně stálo, tak asi hodím dlažební kostku do prodejny.

No a je tu slibovaný návod…

Objevíme se před budovou gymnázia Botičská, tak se podíváme kolem a prohledáme záhon, najdeme šroubovák a tím, prohrabeme znovu záhon a objevíme peněženku kde je uvnitř pár drobných a fotografie Luňáka s dalším podezřelým. Podívejte se na dveře, klika je rozbitá, tak si jí zatím nebudeme všímat a vyjdeme na ulici před vrata, kde se na ty vrata podíváme a najdeme šroub.

Šroubem opravíme kliku, tak se pak můžeme vydat do školy.

A začíná první část – Gamesníkova odměna.

Ve vrátnici za sklem najdeme legitimaci a s vrátným, když si promluvíme a budeme dostatečně slušní – dostaneme křídy, jsou k ničemu, ale křída zadarmo se hodí. Je tu také vypínač, takže si rozsvítíme na cestu a jdeme dál chodbou před tělocvičnu.

Tam potkáme Didi, budeme na ní hodní a ona nám nechá otevřenou šatnu a když zalžeme, tak dostaneme i diskety se hrou Flashback.

U koše, který je kupodivu prázdný najdeme papírek, podíváme se na něj, je to nákupní seznam svačiny, bude se hodit.

Jdeme do šatny 3B, tam se budeme přehrabovat v nepořádku tak dlouho dokud nenajdeme šatnu 3A, tam je na zemi bunda a plášť, naštěstí jsme našli ramínku v šatně 3B a tím si tyhle věci přivlastníme. V šatně jsou i klíče a nějaká shnilá svačina.

Ven ze šatny dojdeme a jdeme k záchodům. Tam si vylezeme na záchod a otevřeme okno, čímž se nám otevře cesta ven na hřiště, nicméně, nikdy jsem ji nevyužil, je tedy dost dobře možná naprosto zbytečná, tahle akce.

Jdeme do 3B, tam hodíme řeč s Adnafašem, tedy panem profesorem s tím, že hledáme Pavla Šustra. Profesor moc nepomůže, takže ven ze třídy a tam potkáme Štěpána, ten nám řekne kde Pavel bydlí a taky nám dá složenku k zaplacení obědů.

Víme kde Pavel bydlí, takže za ním, to znamená – opusit školu na ulici a pak k Pavlovi. Dvakrát na něj zazvoníme, podíváme se mu na schránku a vyměníme s ním Flashback za procesor Motorola. Vnutíme mu i složenku na obědy.

Vrátíme se do školy, kde si navlečeme pantofle nalezené v šatně (tyhle předměty máme prostě automaticky po nalezení v inventáři) a jdeme do patra ke kanceláři. Tam zevluje Havry, Danware a Vašek. Přezujeme se zpět do svých bot. Pantofle vhodným rozhovorem vrátíme Danwarovi, dostaneme za ně odemykač. Slíbíme Vaškovi, že zjistíme, kdy začíná zápas a můžeme jít do třídy 3A, kde bojujícím studentům poradíme, aby je rozsoudila paní ředitelka.

Teď se můžeme zastavit před učebnou chemie, kde si promluvíme s Luckou, která je smutná, protože nemá laboratorní plášť. Dáme jí ho a ona nám věnuje tisíci korunu.

Jdeme do šatny tělocviku, kde si rozsvítíme a vydáme se do podzemí školy. Kde odemykačem odemkneme sklad papírů a sebereme štos papírů. Vrátíme se zpět do ředitelny, papíry dáme do kopírky a uděláme si falešné peníze s pomocí pravé tisícikoruny.

Sjedeme vybrat schránku Pavla Šustera, odemykač nám ji odemkne. Uvnitř jsou noviny. Zpátky do školy, kde bouchneme dveřma od šatny před tělocvičnou, vyběhne na nás paní učitelka Suchánková, řekněme jí, že to byl nějaký tercián a ona ho začne pronásledovat. My se přesuneme do učebny výpočetky, kde na stole sebereme klíče a zamkneme za sebou. Odemykačem otevřeme skříň, sebereme Soundbláster, příručky, na ty se raději nebudeme dívat. Otevřeme okno a vylezeme na hřiště. Dojdeme zpět za Danwarem a nakecáme mu, že Motorola od Šustra je Pentium, dá nám za něj programátor telefonních karet. Noviny dáme Vaškovi, je rád a tak nám věnuje časopis o letadlech.

Danwarovi dáme i Soundblaster a ten nám věnuje vodotiskačku, co s ní je snad jasný, uděláme si pravé peníze.

Vrátíme se do 3B, kde otevřeme okno, vylezeme na ulici a v lahůdkách koupíme přesně to, co stojí na papírku u koše, svačinu dáme Havrymu a pak si s ním popovídáme, nabídne nám jistou brigádu a tak souhlasíme. Na otázku stran pistole odpovíme, že nemáme a dostaneme tedy adresu do Armyshopu Rambo.

Začíná druhá část – Nákup

Dojedeme do Ramboshopu, stejným způsobem jako k Pavlu Šusterovi, prostě na ulici a zvolit si Rambo. Uvnitř si popovídáme s prodavačem, že chceme revolver, zaplatíme falešnejma penězma.

A je tu třetí část – Brigáda

V noci u školy prohledáme rozvaděč, otevře se cesta do podzemí, prohledáme stín – je to obyčejný kámen, hodíme ho na dodávku. Pistolí praštíme terciána a jeho mrtvolu prohledáme, najdeme tlumič a dýku, tlumič namontujeme na pistoli. Sebereme ulomené zrcátko z dodávky a jdeme do podzemí v rozvaděči.

Dojdeme do místnosti, kde odkrouhneme hlídku, tu prohledáme, má u sebe baterku, v další místnosti je mapa kanalizace a bedna s bazukou.

Zpátky do chodby a odemykačem otevřeme dveře, pokračujeme dál, dokud nás nedohoní člen osobní stráže pana Luňáka, před ním skočíme do kanalizace a jelikož máme mapku tak kanalizací projdeme do místa, kde je bedna. V bedně je nářadí. Vrátíme se do západní části kanalizace a bazukou odpálíme zeď.

Dřevěné dveře zlikvidujeme nábojem magnum a hned přebijeme. V další lokaci uvidíme červený puntík na zdi, tak se koukneme zrcátkem a odbouchneme rovnou strážného.

Kousek od skladu, rozbitého skladu najdeme prázdnou bedýnku, tu použijeme v místnosti s mrtvolou stráže a tak se dostaneme výš, kde rozmontujeme větrákovou šachtu a pokračujeme stále ven. Cestou si vyslechneme rozhovor Luňáka a pokračujeme do Vltavy.

Je tu čtvrtá část – A nakonec.

Na dvoře gymnázia prohledáme záhon, najdeme brouka a žebřík, dojdeme na hřiště, žebřík opřeme o zeď a můžeme se v klidu dostat do Suchárny. Brouka nabídneme biologovi a ten nám za to dá telefonní kartu. Bobrovi dáme časopis o letadýlkách, dostaneme líčidla. Oblékneme si bundu, namažeme líčidly a vejdeme do školy, kde vrátnému ukážeme studentský průkaz, získáme tak legitimaci do knihovny, podíváme se na ní a máme další otevřenou lokaci.

Cestou potkáme Páju, která má problém, že nemá článek do časopisu, nevadí, slíbíme jí ho.

V knihovně se podíváme na dveře, kde je adresa další školy a to SPŠE Ječná. Uvnitř si prohlédneme všechny katalogy, až najdeme jeden katalogový lístek, ten nám pomůže najít konkrétní knihu, jak psát články. No a v knihovně použijeme i příručku MS DOSu, M602 a Windows.

Vrátíme se před gymnázium a Páje vnutíme svůj článek, získáme tak lístek do jídelny, adresa tam je na lístku.

Před jídelnou prohledejme popelnici, najdeme cihlu a hrnec. Uvnitř vyměníme lístek za oběd a ten rovnou hodíme do hrnce. Vyjdeme ven a hurá do Ječný.

Před školou sebereme chuchvalec prachu a nacpeme si ho raději do uší. Dojdeme do třídy 3B, tlupa studentů sice není moc povídavá, ale objevíme Čiháka, tomu slíbíme, že mu opatříme Amigu, tu nám sežene PeS, alias Petr Sedláček, jeho adresu zjistíme, tak, že se před školní jídelnou vydáme do telefonní budky.

Zpátky do Botiče, kde dáme oběd z hrnce psovi a ten zdechne. Vlezeme do Suchárny, zapneme 386, nakopírujeme F1GP a Péti se poptáme po Danwarovi.

Tomu dáme F1GP a dostaneme teleportovač. Je vybitý, tak ho nabijeme drátama z rozvaděče.

Dojdeme před jídelnu, kde je telefonní budka, tam strčíme kartu do programátoru, nicméně pak stejně volat nejde, takže automat opravíme cihlou, zavoláme Pavlovi Sedláčkovi – v seznamu je to poslední číslo. No a jedeme k němu domů.

Barák je zavřenej, takže použíjeme teleportovač a pak zvoníme na zvonek číslo jedna a pak i dva. Domluvíme prodej Amigy, s tím, že Čihák zaplatí později.

Amigu doneseme zpátky do Ječný, kde ji dáme Čihákovi a studenti gamesníci nám poradí, jak udělat elektrickou past z vypínače a taky z nich aspoň vyrazíme šroubovák. Tu nastražíme před kabinetem v Ječný a zavřeme dveře kabinetu, profesora se zbavíme a v jeho kabinetu mezi pomůckama objevíme plamenomet.

Zpátky na Botič, plamenometem spálíme křoví, vezmeme míč, ten nabídneme Péťovi. Získáme tak houbu, se kterou smažeme tabuli Luňákovi před školou a ten si s námi promluví v soukromí a to je vlastně konec, kdy následuje animované outro.

A je to konec. Kdyby ta hra neměla pasáž se zabíjením terciánů a tak nějak líp autor vymyslel likvidaci Luňáka, tak by to bylo vlastně i zábavné. Dokážu prominout vodotiskačku, teleprotovač, ale ty blbé směry a vraždy studentů fakt ne, i když kdo je bez viny ať hodí kamenem, sám jsem ve svých hrách taky likvidoval zloduchy. Nebo aspoň je nechal zkamenět.

Myslím si, že pasáž s telefonní budkou není potřeba absolvovat, adresu na PeSa se nějak tak sama objeví v inventáři, rozhodně jsem netelefonoval, když jsem to hrál podruhé, abych hru řádně zmapoval.

Soubory ke stažení:

  Příšerný Botich Story II - 1994 edice (457,3 KiB, 213 hits)
  Příšerný Botich Story II - holyho edice (457,3 KiB, 213 hits)
  Příšerný Botich Story II - 1993 edice (880,0 KiB, 222 hits)