Prudent Dactyl 2

Budeme si tu psát o verzi pro Amigu, kterou napsal na sklonku babího léta roku 2017 Hologram, jako svou poslední Amiga hru vůbec. A dovolíme si zde ocitovat několik vřelých slov z úvodu hry.

Původní hra vznikla někdy v začátku 90 let pro osmibitové Atari – pod hlavičkou společnosti S.I.S – pravděpodobně ji celou naprogramoval Tomáš Hlaváček.

Proč zrovna Prudent Dactyl 2? No, to máte tak, kdysi dávno, v dobách kdy nebyl internet běžný a já si hrál s Amigou a tak trošku i s Atari, tak jsem předělal Prudent Dactyla – první díl, udělal jsem ho v podstatě skoro stejný pro Amigu, jako byl pro Atari – přidal nějakou tu muziku a trošku zaexperimentoval s grafikou a designem.

Proč zrovna Prudent Dactyl 2? No, to máte tak, kdysi dávno, v dobách kdy nebyl internet běžný a já si hrál s Amigou a tak trošku i s Atari, tak jsem předělal Prudent Dactyla – první díl, udělal jsem ho v podstatě skoro
Doba pokročila – dnes tomu je 18 let co jsem hru udělal, letí to děsně, to je fakt. Nedávno jsem si vzpomněl, že se o Prudentovi zmiňuje jistý Pavel Tišnovský ve svém 144. dílu seriálu historie počítačových her na serveru Root.cz. Napadlo mne, že bych sem dal odkaz přímo na článek, ale kdo by to přepisoval z Amigy – ale kdo by chtěl: https://www.root.cz/clanky/historie-vyvoje-pocitacovych-her-144-cast-textovky-na-amigach/

Tohle byl asi hnací motor, nebo nějaký ten impulz, aby se Hologram pustil do přepsání Atari hry pro Amigu, kde si náš milý Hologram tak nějak řekl, že by mohl hru předělat, dodat příběhu nějaký ten pořádný říz při zachování základní kostry hry, takže – čistě teoreticky by se dala dohrát i podle návodu pro Atari.

Celkem se zde setkáme se spoustou nelogických hádanek, které se hráčům nebudou líbit, a budou muset zkoušet všechno na všechno. Nastěstí to nijak nezvyšuje obtížnost a hru dohrajete za dopoledne, takže není ta obtížnost nikterak závratná.

Herní příkazy jsou krásně dostupné pod příkazem slovník a herní engine zná spoustu synonym a poradí si i se zkracováním příkazů, což je skvělá věc, jediné co mi chybí je asi doplňování slov pomocí tabulátoru, tak jak jsme tomu zvyklí v moderních textových hrách.

Co se týče příběhu hry, tak je značně odlišný od své Atari předlohy, respektive je promyšlenější, na druhou stranu jsou události ve hře značně surrealistické až by se někomu mohlo zdát, že hru Hologram tvořil pod vlivem. Inu můžete posoudit sami, jak může někdo žít v pravěku v období jury, nebo kdy to vlastně žili dinousauři, jak si může hlavní hrdina povídat s pterodaktyly, jak může být tajná vojenská základna v téhle době, jak může mít hrdina svého domácího mazlíčka vlkodlaka a jak se moderní technologie dostali do této doby? Samé otázky. Jo je tam jedna zmínka o stroji, který vypadá jako teleport, ale spíš to asi bude stroj času, no dobře no, brakové knihy jsou toho plné.

Asi by Hologram měl přestat číst Agenta JFK, Kulhánky, Kotlety s Kyšou a jiné šílenosti a mohl by napsat něco pořádného.

On si Hologram hlavně asi hraje na nějakého scenera, nebo herní studio, když po prvotním spuštění hry se rozezní hudba a skoro filmové titulky, jakoby ukradené z nějakého obskurního dema od Vertical Syndicate, nebo i ta titulní obrazovka, kde jsou použité hlášky se starých ošuntělých diskových magazínů od Vertical Syndicate, zvláště pak hláška “CoPy me I like travellink!” ještě k tomu s blbou angličtinou.

V podstatě nevím co si mám o hře myslet a ten psychedelický příběh tomu moc nepřidal.

Hodnotím tedy 3 z 10.

Následuje přesný popis hry, jak se dostat do konce, kdo si nechce zkazit hraní téhle obskurní brakové epické druhohorní textovce, tak už dál číst nebude.

V místnosti s terminálem je na zemi krabička, jedná se o plastickou trhavinu, takže neodrážet, nespouštět. Další kroky nás zavedou do kanceláře, kde se povaluje nehybný člověk, no tak ho prohledáme, vezmeme si klíč a vydáme se do skladu pro nějaké vybavení.

Maska, pila a sbíječka, tu masku si rovnou nasadíme, protože se vydáme do nebezpečného prostředí, to je kousek od skladu, musíme otevřít dveře pomocí klíče co najdeme u nehybného člověka, uvnitř není až na mrtvoly raptotrů nic zajímavého. Vyjdeme ven před starou základnu pomocí sbíječky se prokopáme skálou ven.

Do námi vykopaného tunelu se nebudeme vracet, neboť se na nás tunel může zřítit. Vydáme se se dál k vysoké trávě. Tam najdeme šperhák a pomocí pily pokácíme smrčky, ty se nám hodí na stavbu voru.

Promluvíme si s manželkou, ta nás pošle se žrádlem nakrmit Wolfiho. Krmit ho nebudeme, to žrádlo dáme pterodaktylovi a můžeme si vzít vybavení z transportního kontejneru. Od kontejneru si dojdeme pro klády do malého údolíčka a pak dojdeme za Wolfim, uspíme jej injekcí a vytrhneme mu zub.

Hodný Wolfi rozežene brontosaury a my můžeme zabavit další část vybavení.

Pomocí výbušniny v krabičce odpálíme hráz jezera a na jeho dně najdeme další část vybavení, v podobě šrotu.

Tak a máme všechno, můžeme zpět do základny. Pomocí klád si vystužíme průchod.

U nehybného člověka otevřeme pomocí šperháku dveře a pokusíme se opravit stroj času.

Dohráno, dokonáno jest…