Redwood City #1

Bylo – nebylo, tak většinou začínají příběhy, jak je známe z vyprávění. Tenhle náš příběh se udál v čase dávném, za doby, kterou nepamatují ani Vaši dědové a ani jejich otcové, jeho postavy však nejsou smyšlené, ale skutečně existující, i když v jiném časovém období. To nám však nemusí vadit. Stačí nám jen vědět, že existovalo nějaké město, které neslo název Redwood city a že jeho základní kameny sahají do doby honců krav, nájemných pistolníků a potulných vandráků. Do doby, kdy prérii brázdily vozy obchodníků, tažené koňskými spřeženími a přepadávaly je skupiny rudochů, aby si život zpestřili alespoň pár kapkami pálenky. Byla to doba těžká, jedinými argumenty zde bývaly zbraně a rychlá ruka pistolníka. Nebudu tady dál popisovat, jak těžká doba to byla, ono záleželo také kapánek na štěstí a na umění si pořádně nakrást. Byli i tací, co slušně pracovali, ale o ty nám moc nejde, makat dovede totiž každej hlupák, ale jen ti chytří a mazaní vědí, jak se nafasovat bez práce na úkor druhých.

Redwood city bylo malé město. Takové celkem opuštěné a široko daleko nebylo žádné jiné. Ve městě byla radnice, šerifská bouda a vedle rozpadlej barák, co bylo vězení, saloon s barmanem a pár šlapkami a podél hlavní prašné silnice (pro zajímavost jiné ulice zde nebyly) bylo pár domků měšťanů, co dělali sem tam nějakou tu práci, aby se vůbec uživili. Daleko častěji ale chlastali v saloonu a užívali si s kurvama. Ve městě byl také kostel, moc lidí tam nechodilo, kvůli chlastu neměli moc času a navíc tam večer už nebyli schopni ani dojít. Na okraji města byla železniční stanice a to bylo jediné kvalitní spojení s okolním světem.

Hned za městem stála šibenice, ale jak se dlouho nepoužívala, byla ztrouchnivělá a srali na ní supi. Tesař, kterej by ji mohl opravit, byl stále v lihu a navíc se bál vejšek, takže jak vylezl na židli, dostával závrať. Jeho manželka, která uměla tak akorát přibít obraz na zeď se na takové opravy neodvážila a navíc zaskakovala v saloonu, když nějaká šlápota náhle onemocněla.

Baráky ve městě byly vůbec ve špatném stavu, nebyly prachy a zlato se nikomu z blízké říčky rejžovat nechtělo. Jediným zdrojem obživy obyvatel se tedy stávalo pěstování obilí, farmaření a zlodějiny. Oblíbené bylo rovněž přepadávání dostavníků a vlaků. U těch dostavníků to bylo ale čím dál horší, protože díky tomu, že je neustále někdo obíral, městu se vyhýbaly a lidé to často museli dojít pěšky. To zase sebou neslo další nebezpečí, osamělé poutníky si často vybírala jako cíl místní banda vyvrhelů pod vedením šilhavého Zaisona. Ti nejen že loupili, ale i znásilňovali a Zaison, kterej špatně viděl si velice často pletl chlapy s ženskýma, což mu reputaci mezi jeho kumpány nijak nezvyšovalo.

Za městem bylo pár políček chudáků z města, pěstovali tam většinou obilí, aby bylo na chleba. Sem tam se u baráku vyskytoval chlívek s nějakým prasetem či slepicemi, ale většinou mizerně živený. Slepice byly spíš do polévky než na snášení vajec. Po městě se potulovali prašivý psi a divoký kočky, co lidé vyhodily, aby je nemusely zbůhdarma živit.

Tak jak se ovšem všem vedlo mizerně, byl tu jeden člověk, kterej se měl tak nějak lépe, řekl bych jako prase v žitě. Jmenoval Krejson, byl to syn bohatého úředníka od někud ze západu a usídlil se ve městě hned po jeho založení. Možná dokonce položil i základní kámen při jeho vzniku. Přivezl si tenkrát s sebou doslova bohatství, měl své kumpány, co mu dělali ochranu a dbali na jeho blahobyt, aby nebyl ničím narušován. Bydlel na okraji města, kousek od železniční stanice a měl honosné panství, obrovské pole a nedaleko kus lesa. Vlastnil i nějaké pastviny s koňmi a krávami. Po městě se projížděl většinou se svým blízkým přítelem Zrzem, kterého měl doslova omotaného kolem ruky.Povídá se, že Zrze kdysi vytáhnul z bryndy, když ho chtěli v sousedním měste pověsit za obcování s kobylou. Nikdo neví, co je na tom pravdy, ale fakt je, že Krejson Zrze do stájí nikdy nepouštěl. Zrz byl všivák už od pohledu, zrzavá palice, křivý zuby a nohy do oblouku, že by mezi nimi proběhl dospělej zajíc. Zřejmě moc inteligence nepobral, ale to Krejsonovi moc nevadilo, ba naopak, byl rád, že ho může dokonale ovládnout. Krejson byl bohatý a rovněž velmi lakomý. Bál se o své bohatství a u sebe nosil vždy nejnovější model revolveru Colt, který se blejskal už na dálku. Krejson to dobře věděl, že musí dávat na obdiv svoje jmění a rovněž byl rád, jak všichni obdivovali jeho vyleštěný revolver vepřovým sádlem. Krejsonovi ovšem nestačilo, že měl sýpky plné, truhly narvaný dolary a zlatý kliky i na vratech od chlíva. Celé své jmění neustále rozšiřoval a rozhodně to nebylo poctivou cestou. Stal se tak jedním s neobávanějším obyvatelem města Redwood a mezi ostatními měl náležitý respekt.

Saloonu ve městě vládl Koulins, starší, silnější týpek, stál u baru a naléval whisky. Nebyl nejbohatší, ale díky tomu, že nalejval malý míry a pančoval alkohol, dovedl se o sebe postarat dobře. Zřejmě k tomu i přispívaly zisky od několika šlapek, které měl pod svým dohledem a jeho stará jim nahoře vyměňovala prostěradla. Koulins měl od jakživa jednu špatnou vlastnost a tou byla žravost. Sežral doslova kde co viděl. Jeho spíž zela prázdnotou a když byla krize, okusoval hlady lítačky do saloonu. To pak míval i velice špatnou náladu, celý den nadával a starou mlátil hlava nehlava. Jeho šlapky se ho pak bály,dávaly mu a ještě mu za to platily. Jeho starý se pak začínalo zdát divné, že je nasranější den ode dne víc a víc. Nicméně Koulins byl v Redwoodu také od začátku vzniku města a svůj podnik by za nic jiného na světě nevyměnil.

Šerifem ve městě byl Spalkinson, drsnej týpek, co přišel do města před několika lety se svým kumpánem Bubensonem. Tehdejšího šerifa odprásknul zbaběle zezadu a všechny co to viděli podmáznul několika špinavými dolary. Ti pak tvrdili, že střílel v sebeobraně a že vlastně všechny zachránil. Spalkinson přišel do města jako votrapa, votrhanej, špinavej, hadry smradlavý a  boty co ukradl nějakému chudákovi, co je údajně už nepotřeboval.  Miloval svůj kvér, se kterým dovedl zdatně zacházet, károvanou deku a doutník, kterej mu nikdy nechyběl v hubě, i když kolikrát nebyl ani zapálenej. Sedával v houpacím křesle na zápraží své chatrče s nápisem Šerif a v ruce třímal uříznutou brokovnici. Po jeho pravé ruce stával pak právě Bubenson, zástupce šerifa. Levou nohou houpal Spalkinsona a v ruce držel láhev Whisky, co mu pravidelně zdarma dodával Koulins.

Jistě se každý diví, že takový otrapa, jako byl Spalkinson, je šerifem. Jediným důvodem je však ten fakt, že nechával zločinu volnou ruku. To vyhovovalo zejména Zaisonovi a jeho bandě zbabělých psů, že si mohli ve městě dělat co chtěli. Vyhovovalo to i Krejsonovi, ale ten se bál o své prachy, kterých měl Spalkinson poměrně nedostatek. Spalkinson byl však od přírody línej člověk. Línej dost na to, aby se snažil o sjednávání pořádku ve městě a chytrej na to, aby věděl, že když nechá Zaisona se svou bandou krást a loupit, bude mít vždycky nějaký ten dolar od něj v kapse. Byl dokonce tak línej, že každej večer, když chrápal vožralej na zápraží, ho Bubenson musel zašoupávat i s křeslem do jeho cimry. Jakmile byl pak Spalkinson tak zvaně mimo hru, stával se večer Bubenson ve městě hlavní osobou a rozhodně toho využíval ve svůj prospěch. Nenechal žádnou sukni na pokoji. V saloonu se ho děvky nemohly dočkat, pač byl vyhlášenej jako místní hřebec a mnohdy za noc zvládl půl nevěstince i se starou ošklivou Koulinsonovou (pozn: to bylo v tom ajfru, aniž si toho sám všiml). To ovšem Koulins netušil, pač stál na baru a dával bacha, aby se mu vandráci nevypařili bez placení.

V kostele bylo také boží dopuštění, respektive všechno co se dalo ukrást se již dávno ukradlo. Dokonce i kované dveře a mříž ze zakristie, kterou nechal Bubenson převézt do vězení. Tu bývalou totiž Zaison tenkrát přepiloval, po té co mu dal ve stavu těžké opilosti omylem Spalkinson pilník. Farářem v kostele je Beikinson, zdědil to už po svém otcovi, ten zase po svém a tak dále se to nějak dědilo. Beikinson je jedinej čistej člověk ve městě. Ne tedy svými hříchy, ale oblečením. Nosí černý hadry, co mu půjčil funebrák Turkson a vypadá jak ze škatulky. Do saloonu moc nechodí, nechlastá, jen se modlí za spásu duše. Minule, když se modlil za záchranu Zaisona mu upadl krucifix a než se stihl pro něj ohnout, někdo mu ho šlohnul a ještě mu vybral ze štrúzoku všechny sušenky.

Tak jsem Vám nyní Vážení čtenáři popsal velice zhruba současný život v Redwoodu, seznámil Vás s pár obyvateli, jejich zvyky a s ostatními nemálo zajímavými lidmi se setkáte v dalším díle…