Redwood City #3 – Přepadení Vlaku do Oklahoma City

Jednoho celkem všedního dne seděl Spalkinson opět na svém houpacím křesle a čuměl do dálky. Přemejšlel nad vším, co se poslední dobou událo, nad plánovanou stavbou banky, kolik bude potřeba lidí a kde se vezmou, kolik dostane namazáno do kapsy za to, když tu banku tady povolí postavit zrovna od společnosti United American a nad tím, jak krouhnout výplatu Bubensona, kterej zase někde lítá a vojíždí volný paničky, místo toho, aby šel skásnout Zaisona. Seděl si tak slabou hodinku a nic se nedělo, prázdný ulice. Lidé zapadlí doma, dostavníky žádný nejezdily a když tak jen funebrácká kára, co ji Turkson zase zapomněl zabrzdit a nebožtík se zase vyklopil dole v zatáčce u železniční stanice. Najednou si uvědomil, že už dlouho neviděl Zaisona s jeho vyvrhely, většinou totiž bloumaj po ulici a nakopávaj starý čokly. Rozhodl se tedy že se trochu projde městem z jednoho konce na druhej, což mu zabere dlouhých deset minut a zjistí, kde se Zaison může flákat.

Jenže Zaison se vůbec neflákal, ba naopak. Byl s kumpány u zbrojíře Maresona a nakupoval bouchačky. Na zaplacení samozřejmě neměl a díky tomu, že Zaison mířil winchestrovkou Maresonovi přímo do otevřený tlamy, ani po něm nikdo dolary nechtěl. Zaison byl ve svém živlu, smál se, až se mu mezery mezi zuby černaly a jeho kumpán Melkins zatím vybíral kasu, aby nebyla tak plná. Když si všichni dobře nakoupili, nechal Zaison Maresona ještě zatancovat v rytmu rychlopalby mezi nohy a se smíchem se odporoučeli ven ze dveří.

„Můžete mi zodpovědně sdělit chlapi, co jste dělali u Maresona ve kšeftě?“ zeptal se udivených hochů Zaisonovy bandy Spalkinson, kterej stál na ulici před zbrojířstvím mistra Maresona s bouchačkou v ruce.

Zaison rychle vyhodnotil situaci, zjistil, že všechny náboje vystřílel pod nohy Maresona a že nemá ve flintě ani kus, jeho smích se začínal vytrácet a začínal i měnit barvu. Barvu začínal měnit i Melkins, ale od spoda nahoru. Pak Melkinsovi něco vypadlo z nohavice a z druhé něco teklo, ale whiska to nebyla.

„Ale šerife, byli jsme si promluvit s našim kámošem, dlužil nám nějaký prachy, ale nevadí, přijdeme jindy“ odpověděl celkem jistě Zaison.

„Ty kvéry co máte v rukou, zdaj se mi nějaký nový!“

„Nojo šerife, Mareson nám je půjčil na zkoušku, chceme s chlapama střílet do sterejch plechovek támhle za městem, že jo chlapi…“ hlásil Zaison a ostatní houfně kejvali.

„A to co se vysypalo Melkinsovi , tim nemyslim ty hovna, ale ty prachy z tý brašny, ty jste vzali kde?“ zeptal se stále s namířeným revolverem Spalkinson.

Zaison si všiml, že Melkins pustil nejen do kalhot, ale i brašnu s prachama, co vybílil kasu ve kšeftu a dost ho to nasralo.

„Hele šerife, jaký prachy? Já tady žádný prachy nevidim, vy jo chlapi?“ ptal se kumpánů Zaison. Melkins už chtěl říct že on je vidí, ale Zaison ho kopnul do prdele a tak rychle pochopil a všichni souhlasně kejvali hlavou ze strany na stranu.

„Tak když tady žádný prachy nevidíte, proč tady kurva ještě stojíte vy šmejdi!“ odpověděl Spalkinson. Hned na to Zaison vyklidil pole s celou bandou a Spalkinson líně sbíral prachy z prašné silnice před kšeftem. Ještě ani nestačil sebrat poslední dolar a ze dveří se vyřítil zmlácený Mareson.

„Šerife, proboha, vy jste moje záchrana, ještě že jste tady, jinak bych přišel uplně na buben!“

„Co myslíte Maresone, stalo se něco?“ zeptal se klidně Spalkinson a vočumoval, kde ještě ležej zbytky prachů.

„No šerife, přece ti zmetkové, vzali mi bouchačky, prachy, zmlátili mě, prostřelili mi botu i s fuseklí, ženu chtěli vojet násadou od koštěte….“ bědoval Mareson…

Spalkinson mu však skočil do řeči „Vůbec nevím o čem mluvíte Maresone, jen se procházím ulicí a nikoho jsem tu nepotkal, možná se vám něco zlého zdálo, ukažte…“ a šáhnul Maresonovi na čelo.

„Nojo, vy hoříte, máte uplně modrý voko, z huby vám teče asi krev, asi jste nemocen!“

Mareson když to slyšel, byl celej bez sebe…začal lamentovat, nadávat, pak brečel, dovolával se svatých archandělů a pak zase všechny posílal do horoucích pekel.

„No a ty prachy, vždyť u nohy máte ještě dva dolary šerife“ všiml si Mareson.

„A víš že jo čeče…“ řekl udiveně Spalkinson. „Rozdělíme si je rovným dílem, ať je to spravedlivé, přece jen máte nárok na nálezný“ řekl klidně Spalkinson.

Dal Maresonovi dolar a pomalu s klidným svědomím Spalkinson odcházel do šerifské kanceláře. Za to Zaison pomalu neodcházel, ale naopak pospíchal. Nejdřív zlomil Melkinsovi dřevěnou nohu nadvakrát za ty prachy a pak mu podkopnul tu zdravou a Melkins se skácel do prachu. „Nechte ho tady chlapi, ať si dojde domů sám!“ křikl Zaison, tím ovšem myslel jeskyni v lese, zhruba 2 hodinky strmé chůze do kopce.

Měli naspěch, protože za hodinku pojede kolem vlak naloženej prachama z banky v Oklahoma city a v Redwoodu stavět rozhodně neměl v úmyslu. Zaison si takovou příležitost nechtěl nechat ujít a tak narychlo sháněl nějaké koně. Sehnal je nakonec od Krejsona z pastvin, když otrávili hlídacího čokla a svázali honáka. Teď už byl Zaison jak se říká na koni a jeho banda pěti lidí s ním. Úkol byl celkem jasný, přepadnout vlak, zlikvidovat ochranku, sebrat prachy a zmizet. Zaison znalecky položil ucho na kolej a vyhodnotil, že za 45 minut pojede vlak. Chlapi tedy sesedli z koní a šli se vychcat na násep. Vlak měl ale asi dle pozdějšího tvrzení Zaisona zrychlení, pač během dvou minut byl vidět za nejbližší zatáčkou. Chlapi začali skákat chvatně na koně, v tom ajfru někteří i obráceně a Zaisona navíc kumpánova kobyla kopla do zad. Než stačil Zaison skočit na svého koně, ten se lekl lokomotivy a skočil pod vlak. Rána to byla hrozná, všude bylo najednou hodně masa do salámu a vlak pomalu brzdil, pač strojvedoucí nevěděl, jestli na tom koni někdo seděl a pokud ano, bál se, aby ho neměl na předních nárazníkách. Zaison zajásal,  když viděl jak vlak zastavuje a běžel vedle něj. Kumpáni běželi za ním a začali naskakovat do vagónů. Když vlak konečně zastavil, Zaison vylezl na lokomotivu a ránou pěstí srazil opačným směrem strojvedoucího. Věděl, že vůz s prachama je zapojen jako první za lokomotivou a že zbytek vlaku nepotřebuje. Kumpáni odpojili zbývající vagóny a protože to bylo ze svahu, pokračovaly svévolně opačným směrem, odkud před tím přijely. Na kolejích zůstala stát jen lokomotiva s prvním vagónem a z náspu to pozoroval strojvedoucí s topičem, kterej pro sichr skočil dobrovolně. Zaison se hlasitě zasmál, věděl, že to má v kapse, že mu zbývá s kumpánama otevřít jen ten vagón s trezorem a prachama. Taky věděl, že musí zlikvidovat tu ochranku uvnitř, která vagón dobrovolně neotevře. Zařval na své chlapy, ať začnou střílet do dveří a připravěj nálože. Mezitím si Zaison zkoušel z dětinské nerozvážnosti hejbat pákama a čudlíkama v kabině lokomotivy a pro legraci hodil do kotle i lopatu uhlí. Pak si uvědomil, že tam měl asi hodit jen to uhlí a lopatu ne, ale bylo mu to celkem jedno.

„Pane, když jste si to už vyzkoušel, pusťte nás ať můžeme pokračovat v jízdě…“ zavolal strojvedoucí na Zaisona zezdola. Zaison fascinován zvyšujícím se tlakem na jednom s barometrů najednou procitl a zjistil, že jeho kumpáni ještě nezačali pracovat dle plánu. Zařval dozadu, ale zespoda se ozval zas jen strojvůdce:

„Pane,  měl byste raději odjet za kamarády, aby se jim v těch vagónech něco nestalo!“

Zaison zůstal jako opařený, slezl z mašiny, koukal z kopce dolů, kam odjely vagóny a klepal se vzteky. Kolem něj stály koně jeho bandy a radostně podupávaly.

Přepadení vlaku z Oklahoma city skončilo s jasným nezdarem, strojvedoucí jen zanadával, že má zpoždění a kde že má hledat ty vagóny a nasranej topič sebral zaseklému Zaisonovi Winchestrovku a odjeli. Nepadl jediný výstřel.