Tajemný Amulet

Tak kdo by to byl řekl, že už tomu bude sedm let, co František „Fandal“ Houra naprogramoval svou jedinou textovou hru pro osmibitové Atari – Tajemný amulet. Celou si ji napsal sám jen hudbu mu udělal Zdeněk „PG“ Eisenhammer, ta bohužel hraje jen na úvodní obrazovce a je skvělá, kdo by to byl řekl, že? Jsem si myslel, že muziku u nás dělá jen Poison, ale on i ten PG je dobrej. Budu ho muset naposlouchat.

Hru jsem hrál, když vyšla, dohrál ji, je pravda, že jsem se na pár věcí musel optat autora. On tedy celkem pěkně popsal ovládání hry. Jenže ten chlapec pár příkazů schválně nezmínil, a tak se hráč bude krapet trápit.

Když jsme u těch příkazů, měl bych tu jednu maličkou výtku. Tou je, že parser chce papat příkazy jen ve formě prvních tří písmenek: „Fandale! Příště bych poprosil, jestli by to nemohlo papat jedno jak dlouhý příkaz, fakt nesnáším zadávat explicitně jen první tři znaky. Díky.“ Naštěstí nemusíme ty příkazy psát s diakritikou, zaplať bůh.

Tak to bychom měli výtky ke hře, teď už jen v superlativech, hra je naprosto boží, je rychlá, je pohodová, neumírá se v ní, je přiměřeně rozsáhlá, taky jsou v ní nějaké ty hádanky, ty tedy vyloženě zbožňuju, ale poradil jsem si.

Dokonce i ten příběh je na pohodu, my jako dědic po strýci zdědíme tajemný amulet, a tak jdeme pátrat na ostrov, kde měl strýc své letní sídlo. Ostrov je tak opuštěný, že nepotkáme živou a ani mrtvou duši, prostě pohodička a klídeček. Na konci hry se dozvíme, proč nám strýček odkázal onen tajemný amulet.

Když to shrnu, technicky hře není skoro co vytknout, je napsaná božsky, pohodovým stylem a neumíráme v ní, kdybych byl třeba herní archeolog anebo někdo jemu podobný, co se zabývá recenzemi na hry, pak uděluji krásných 9 hvězdiček z 10, jednu ubírám za ten parser a budu se těšit, že Fandal napíše pokračování.

Jasně, bylo by asi moc hezký, kdyby ve hře byl v popisu lokace zobrazen kompas, ono se to líp mapuje, ale zase mě to tolik nevadí.

Mimochodem, návod a recenzi jsem plánoval tak nějak v době co hra vyšla, jenže jsem se k tomu nějak nemohl dostat, naposledy jsem si to připravoval v roce 2017, ale nějak jsem to zazdil svou vlastní tvorbou, a tak plním starý slib a je tu jak recenze, tak i návod.

Pro ty co jsou jako moc líný hledat po těch internetech kde hra je a v komentářích by mohli náhodou držkovat, že tu není odkaz ke stažení, no tak tedy tady ho máte. Přímo od zdroje jak se říká.

https://a8.fandal.cz/detail.php?files_id=7183

Kdo si nechce zkazit takový požitek, tak určitě nebude číst dál.

Cesta za dědictvím bude hodně trnitá, plná překážek a dalších nástrah. Začneme tím, že si najdeme pazourek, ten je ukryt mezi kameny na konci pláže.

Pak si dojdeme k přístřešku a sebereme žebřík, v přístřešku na druhé straně ostrova. S žebříkem dojdeme k dubu, tam žebřík postavíme a můžeme vyšplhat do koruny stromu. V koruně stromu je hnízdo a v něm je malá páčka. S páčkou dojdeme k turbíně a nasadíme ji, následně s páčkou zatočíme. Voila, turbína se rozběhne.

U západní zdi je sud s kohoutem, ten otevřeme, voda vyteče a my si vezmeme klíč. S tím dojdeme k přístavku a odemkneme ho. Uvnitř je pilka, kladivo a kleště. Vezmeme si kladivo.

Ve stěně porostlé břečťanem, po jeho zkoumání objevíme drát, který nám umožní šplhat na střechu domu. Na hřebenu střechy je okénko, to nejde otevřít, ale rozbít kladivem jde. Dostaneme se tak na půdu.

Na půdě najdeme starý nábytek, uřízneme pilkou, pro kterou se budeme muset vrátit do přístavku a objevíme papírek, dozvíme se hádanku, měli bychom ji vyřešit, zní: „Strážce spánku nyní tam na severu ve stínu stromů odpočívá.“ Jak jistě asi všichni víte, já nesnáším zkurvené hádanky v textovkách, nenávidím je a chce se mi z nich zvracet.

Zbavíme se pilky, snad ji nebudeme už potřebovat a jdeme si sehnat lano, ale nejdřív bude nutné najít někde ocílku, ta je v domě. Přesněji, je v ložnici. Máme pazourek a máme ocílku, tak se vydáme ven z domu a dojdeme na jižní břeh ostrova.

Zapálíme suchou trávu a můžeme jít do cihlového domku, kde je uvnitř lano. Zbavíme se nepotřebných věcí, tedy ocílky a pazourku.

Dojdeme do sklepa, tam si budeme muset rozsvítit, respektive najít vypínač a pak rozsvítit, sebereme lopatu a rýč.

Vybaveni na kopáni dojdeme do ovocného skladu a tam vykopeme sošku, tak to byla ta hádanka, ha. Nebyla těžká, žejo.

Vykopeme sošku sovy a vrátíme se zpět do domu. V domě jdeme do koupelny a sundáme zrcadlo. Na jeho zadní straně je napsané tajné heslo. Blížíme se konci, jdeme do ložnice, tam kde jsme vzali ocílku.

Vedle v lokaci je veliká postel a měli bychom tam mít i položené lano.

Při ohledání postele zjistíme, že chybí soška, tak ji dáme zpět, tu špinavou od hlíny, co jsme vykopali. Asi se budete trápit jak ji dát zpět, tak napište „postavit sošku“.

V posteli cosik klapne, tak ji odsuneme, sebereme předem připravené lano a uvážeme jej. Můžeme dolů do tajné místnosti.

Zjistíme, že v tajné místnosti je trezor, zkusíme zadat kód co jsme objevili na zrcadle, no a ono to nejde co? Zapřemýšlíme, jak můžeme zadat na číselníku písmenka co? Nijak, a co když slovo face není slovo ale číslo. Je to číslo, je to totiž hexadecimální číslo, tak za tohle bych autora ukamenoval.

V trezoru je truhlička, když si ji prohlédneme, tak tam je přesně takovej otvor jako máme my amulet, vložíme tedy amulet do truhličky a otevřeme ji.

V truhle je dopis a pergamen, prohlédneme si dopis a hra nám skončí. V dopise nám strýček píše cosi o pokladu nedozírné ceny kdesi v jižní Americe, no ale to už je asi jiný příběh. Máme dohráno – a budeme se těšit na další hru, třeba ji Fandal někdy napíše.