Toayen in Action znovu
Wau, tak tu máme něco speciálního, něco k čemu mám vztah a dlouho jsem se k tomu nedostal, abych si to zase po letech zahrál, je to moje textovka pro Amigu Toayen In Action, bože proč zase ten anglickej název, nevím bylo mi šestnáct a ty anglická slůvka byla taková magická, prostě jsem se cítil in. Ech, to je jakobyste si dneska postavili v Minecraftu Ajfelofku, nebo tak něco. Prostě jsem něco naprogramoval.
No spíš spatlal, v té době jsem toho programování věděl tak málo, jako toho vím vlastně teďko, hlavně v roce 1993 jsem přešel z osmibitu na Amigu a tam to bylo prostě jinačí kafíčko. Začínal jsem v GFA basicu, to byl takový podivný jazyk, ve kterém se programovalo naprosto strašně a pak jsem přesedlal na Amos, to už byla jiná liga. V podstatě se Amosu držím dodnes, ale Toayen In Action byl napsaný v GFA basicu, taky to podle toho vypadá, nikdy jsem v něm neviděl nic pěkného a že vím asi o dvou textovkách pro Amigu, které jsou napsané v GFA basicu, třeba se k nim někdy dostanu a přiznám se, nikdy jsem je nedohrál.
Hned po přechodu na Amigu jsem začal tvořit, respektive snažil jsem se něco dělat, abych se opět proslavil, nevím jestli se mi to povedlo, ale první hrou, kterou jsem napsal na Amize byl Toayen In Action, původně jsem ji měl připravenou pro Atari, na to bohužel nikdy nedošlo – ale neříkej nikdy. Myslím, že někde mám i zdrojáky v Atari basicu. Nejvíc by to bylo vydat na výročí 25 let od vydání. A když se dívám na datumy, co jsem si poctivě do her psal, pak tu máme letos na podzim výročí. 25 let, to je sakra doba, bylo mi šestnáct, byl jsem plný ideálů a vůbec.
Dneska jsem si Toayen pustil, hra je to krátká a k jejímu řešení nepotřebujete být zrovna veterán v hraní textovek, myslím si, že ji zvládnete dohrát za hodinu. Textů tam také moc není, je to škoda, mohlo to být celkem zajímavé dílko. Onehdy se k Toayenu vyjádřil Tomáš Balon, cituji tak nějak jak to kdysi napsal, mrzelo mě to, ale měl pravdu: „Tohle není Atari, kde musíš šetřit místem, mohl ses víc rozepsat.“
Už si moc nevzpomínám, jak dlouho jsem hru dělal, ale odhaduju to tak na jedno, maximálně dvě odpoledne, delší dobu jsem s hrou asi nestrávil. Hra se ovládá jedno či dvouslovnými příkazy, naštěstí není nutné psát diakritická znaménka a parser beztak pozná jen první tři počáteční znaky. Příběh hry nás zavede mezi elitní programátory firmy Toayen Corporation a náš hlavní hrdina se chce stát jedním z nich. K tomu, aby úspěšně absolvoval konkurz je nutné překonat překážky v podobě dalších účastníků konkurzu, vandráků, souložících dvojic a umělé inteligence.
Hru jsem psal pro kamarády a o kamarádech, kde je jim dneska asi konec? Polovinu z nich jsem neviděl dobrých dvacet let, vemte si, třeba Plastica, toho jsem naposledy viděl někdy na přelomu tisíciletí.
Hra měla být součástí trilogie o dvou dílech, kde druhý díl vůbec neměl vyjít a ve třetím díle se po druhém díle mělo pátrat, protože byl ukraden. Celá série byla zamýšlena jako „trapný“ pokus o Stopařova průvodce, ze kterého jsem v těch dobách byl naprosto unešen.
Mimochodem, už jsem tu o Toayenu před pár lety psal, můžete se mrknout na staré zápisky https://panprase.cz/clanek/toayen-in-action-navod/ a https://panprase.cz/clanek/toayen-in-action/
Kdo si chce hru zahrát a nechce si zážitek pokazit návodem, který bude následovat, ať přestane číst. Hned, teď!
Začínáme na silnici kousek od zastávky autobusu a hned v další lokaci potkáme vandráka, naštěstí pro nás, nic nechce. Vandrák je Jarda Štáfek – nechvalně známý to autor textovek pro Atari – Válka Gangů a Příběh ze tmy.
Pokračujeme na slánské náměstí, kde je spousta lidí s batohama, asi tu armáda spásy rozdává na charitu prezervativy, tak si jednu krabičku sebereme také. Na severu je hotel, v hotelu se ukrývají aspiranti na programátory Toayenu, jmenovitě je to Tomáš Balon – autor Nočních mur pro Atari, Dušan Hokův – ten má na svědomí Emgeton Story, toho jsem nikdy neviděl naživo, respektive jednou jsme se potkali ale až o desítky let později. Pak je tam Ronny Tax, což byl Plastikův kámoš a pak Čejka, kdo to byl nebo proč jsem ho tam přidal, nevím, možná ho tam chtěl mít Plastic.
Programátoři si myslí, že dorazil konečně Štáfek a dají mu nějaký prašule na jídlo, nepoznají že jde o klasický podvod. Ano tady by se hra dala pěkně rozepsat udělat několik lokací a vůbec.
S penězi zamíříme do trafiky za Jirkou Špalkem, kde si u něj v trafice za 300 korun pořídíme kartón cigaret značky Lucky Strike, ano tehdy byla Šťastná trefa mou oblíbenou značkou cigaret.
Zpět na křižovatku až dojdeme k souložící dvojici, kterou představuje Dirty John a nějaká neznámá dívčina, chce pomoc se sexem a tak mu věnujeme krabičku kondomů. Na hrázi rybníka vezmeme lahev a obejdeme rybník dokola, kde objevíme debiliové baterie, ano ne debilní ale debiliové, což je speciální prvek, který se používá k plnění speciálních vysokonapěťových baterií.
Uprostřed rybníka se potápí loď a objevíme trosečníka na záchranném kruhu, je jím sám skvělý hudebník dr.Walter, klepemen ho lahví a sebereme mu kruh. Bude se nám hodit v budově Toayen Corporation.
V budově Toayenu můžeme plavat ve výpisech z tiskárny díky záchrannému kruhu a hlavně se můžeme dostat do prvního patra, kde opravíme, respektive doplníme baterie do umělé inteligence a ta nám pak pomůže používat výtahy. Jsou dva, jeden jede nahoru a druhý dolů. Cestu nahoru blokuje ještě tajný kód a tak musím do sklepa budovy, vyslechnout rozhovor kotelníka s potkanem, dozvíme se tajný kód, který je vlastně telefonní číslo 031283727.
Po zadání kódu se dostaneme až skoro na místo konkurzu a tak směle zaklepeme na dveře, vypadne z nich ruka a do ní vložíme kartón cigaret a jelikož jsme první a asi taky poslední aspiranti na programátora ve službách Toayenu, pak máme vyhráno a můžeme se těšit na další hru z cyklu Toayen in Action, která bohužel ale nikdy nevyjde.
