Ataristův protiútok

Tak jak jsem slíbil, máme tu dneska něco velice speciálního, máme tu návod na Ataristův protiútok od Viktora Lošťáka, o hře by se dalo psát asi dokola, protože je to jedna z nejlepších a přiměřeně těžkých her, ač trpí jistým neduhem. Je strašně pomalá, respektive parser a výpis textů je děsně pomalý, a tak klávesa F1 v emulátoru bude náš věrný souputník. 

Když jsem dohrál Pomstu šíleného ataristy, tak jsem jako asi většina hráčů napsala na adresu autora uvedeného na konci hry a dožadovala se pokračování. Po několika málo měsících pravděpodobně všem, kdo tak učinil, došla nabídka od Břeclavské firmy K-Soft s možností zakoupení originální kazety s hrou Ataristův protiútok. Hra byla chráněna proti kopírování – měla nějaké děsně zhovadilé zavaděče a hlavně se nesnesla s kartridží a bůhví s čím.  

Kamarád tehdy dostal hru od týden dřív než já, a tak jsem se ji pokusil okopírovat na starém kazeťáku rodičů, což se mi do jisté míry povedlo, ano chtěl jsem ji hrát tak moc. Dokonce jsem, co si pamatuju, totálně zdevastoval klávesnici, jak jsem hru hrál a musel jsem si pořídit do svého osmibitového miláčka klávesnici novou.