Výročí 10. let

>jih

Jakmile jsi vstoupil do sousedovy zahrady tak se ozvala krátká dávka z palubního kulometu letadlové lodi a megafonem někdo zařval: „Tohle je soukromej pozemek hajzle! Koukej vypadnout a to hned, jinak budu příště mířit líp!“
A tak jsi se raději vrátil odkud jsi přišel.

>použij krokodýla

Sundal jsi ze zad hnusného smradlavého krokodýla a položil jsi ho na zem a ukázal mu cestu do sousedovy zahrady. Netrvalo dlouho a krokodýl pochopil tvůj záměr a odplazil se směrem k sousedově zahradě. Tvůj milý soused se zrovna koupal ve svém bazéně, a když ho spatřil tvůj krokodýl, tak na něj dostal ukrutnou chuť, protože čtrnáct dní nic nejedl. Během chvíle se soused zmítal nad hladinou a pod hladinou ve smrtelném objetí krokodýla, který mu postupně ukusoval údy, ze kterých začala okamžitě stříkat krev, respektive z pahýlů, které po nich zůstali.

Jakoby to krokodýlovi nestačilo, tak souseda překousnul vpůli těla a do bazénu se vyvalila z překouslého břicha střeva, která připomínala souboj hadů. Soused ještě žil, když mu krokodýl vykusoval prokouřené plíce a chystal se na srdce.

Soused sice chtěl křičet o pomoc a bolestí, ale jeho hlasivky se již nacházely v krokodýlově zažívacím traktu. Neuběhla ani minuta a v bazéně plavala jen hlava, kterou krokodýl z dlouhé chvíle žvýkal jako Orbit bez cukru s chutí rozteklého mozku. Voda v bazénu se zbarvila do ruda a tu a tam se rudá barva mísila s výkaly či zbytky mozku. Naštěstí jsi tuto příšerně krvavou scénu neviděl a tak jsi nikomu neukazoval svůj oběd.

Konečně ten panchart dostal co proto, teďka stačí najít tvůj komjůtr a rychle do Prahy na Florenc, kde na tebe čeká nemilé překvapení.

Toliko citace z mé nejlepší a nejoblíbenější textové hry Na Resetkání 1998 speciální edice, kterou jsem psal v hektické době roku 1998, letos tomu je deset let.

Někdo může namítat, proč jsem znovu napsal textovou hru, kterou jsem vydal o čtyři roky dříve, inu, neměl jsem tehdy žádný pořádný nápad a tak mě napadlo, že bych mohl vzít to, co už jsem jednou napsal a trošku si vyhrát s texty, přidat pár místností, zavzpomínat na kamarády. Hru jsem psal asi čtvrt roku, někdy od zimy, možná od podzimu 1997, nejvíce práce jsem udělal těsně před Votickou párty, také se mi povedlo hru odprezentovat a rozšířit mezi lidi s menší chybou, díky, které hra nešla dohrát (sice jsem měl v té době už vlastní engine pro textové hry, ale nebyl tak dokonalý, kdybych jej psal dnes) a tak jsem musel vydat opravenou verzi, zavzpomínejte si se mnou a stáhněte si funkční verzi zde.

Oproti krátké verzi z roku 1994 se hra rozrostla zhruba asi o dalších 40 místností a přibylo spousta textů, tak jak požadovala hráčská veřejnost. Abych jen nevychvaloval hru do nebes, tak co se příběhu týče, tak je poněkud ohraný. Zlý soused hlavnímu hrdinovi sebere po jedné bujaré veselici počítač a další vybavení, jenže hrdina hry se nedá tak lacino a slíbí sousedovi pomstu a to krvavou. Na likvidaci souseda je potřeba nějaké to vybavení a tak se vydává na svou zkázonosnou pouť po městě a přilehlých lesích. Hra je místy dosti přehnaná a některé lokace s realitou nemají nic společného, v podstatě by se hra dala zařadit do sci-fi, kdo kdy viděl havarovanou kosmickou loď v lesích, nebo zkamenělé lidi?

Nevím, jestli bych dnes psal podobnou hru, tak jako před deseti lety, asi ne, dospěl jsem. Nedávno jsem si řekl, že bych mohl zase zapnout Amigu a podívat se po těch letech, co jsem vlastně tvořil po vydání Na Resetkání. Našel jsem spoustu zajímavých, rozdělaných her. Když budu mít náladu a povede se mi je zkompilovat, tak bych je umístil do své produkce. Také mne napadlo, že bych mohl napsat hru úplně novou, pro Amigu, ale na to není čas a možná ani chuť, počítam, že by mne to bavilo tak týden a pak bych se na to vykašlal. No uvidíme.