Zima v Thonierice
Mám rád Vladimíra Šlechtu, už kdysi hodně dávno jsem se setkal s jeho povídkou v Ikárii – Operace Svaté kopí, to bylo asi setkání první. Někdy před deseti lety jsem objevil jeho Střepy z Apokalypsy a už se to vezlo, jeho postapo svět je božskej, vymazlenej a prostě je to hodně čtivé. Věděl jsem, že píše i fantasy, ale nějak jsem se k tomu nedostal, nemám moc ty fantasy příběhy v lásce a přiznám se bez mučení, že jsem Pána prstenů nikdy nedočetl, jediné co jsem kdy zvládnul byl Hobit.
Celkem nedávno vyšla Zima v Thonierice, říkal jsem si, mohl bych to zkusit, maximálně to nikdy nedočtu, je to jeho poslední kniha ze série Krvavé Pohraničí, někdo může namítnout, že jsem padlej na hlavu a čtu poslední knihu v sérii. No co, no, třeba to pak někdy zkusím od začátku. Naštěstí je hned v úvodu knihy zmíněno, že se dá číst samostatně a je taky pravda, že některé věci nám mohou být nejasné, ale autor se je pokusil vysvětlit. Kniha je to dobrá, což o to, tedy hlavně co se příběhu týče, horší je to s její elektronickou verzí. Je to strašné, víc než strašné.
V knize je úplně mentálně nastaveno zalamování slov, odsazení odstavců a vůbec spoustu chyb a spojených slov, nejde nastavit zarovnání k pravému okraji, takže se kniha čte špatně, respektive – jsem zvyklý číst texty zarovnané k pravému okraji.
Mám rád ebooky, jsou skladnější než papír a dají se číst takřka kdekoli, ovšem při ceně, kdy ebook stojí skoro stejně, to jsem měl jít asi do papírové podoby knihy, počítám, že tam takové boty nebudou.
Už se mi to stalo u několika knih z nakladatelství Brokilon například Já Gowery ten také od pana Šlechty a mnohé jiné, u téhle knihy jsem vypátral, že se o elektronický formát starala Dagmar Wankowska – no nevím, jak se starala, asi posadila opici ke klávesnici a nechala ji knihu opsat, jinak si to neumím vůbec představit. To je tak složité vzít text knihy, neříkejte mi, že to autor píše na psacím stroji a prostě ho je rozdělit do kapitol a vyexportovat do epubu? No, pro někoho to asi problém je.
A o čem je tedy Zima v Thonierice? O partě děcek, které jsou si jaksi pokrevně příbuzná, mají nějaké ty speciální vlastnosti, ne nejsou to vůbec supermani, nebo něco podobného, prostě tyhle děcka mají v krvi kousíček elfské krve a jeden vidí v noci, druhý si zase rozumí se zvířátky a tak nějak. Každé z nich má rozdílnou matku, nicméně otec je stejný, jistý Thompson co si v Thonierice užil s několika paničkama a jeho plán byl jasný, pomsta městu, ale dopadlo to tak trochu jinak.
Původně se mladý Thornel chtěl vydat k elfům, ale byl požádán, aby strávil jednu poslední zimu právě Thonierice, kde se bude muset co otáčet, aby město přežilo zimu a ještě musí pomoci udržet a pomoci mladému králi, už ze začátku jeho cesty do Thonieriky skončí městská sýpka v plamenech, respektive je rozmetaná na cimprcampr a takhle to pokračuje skoro celou knihu, vždycky je hůř.
A Thornel pátrá a pátrá, až vypátrá hlavního strůjce a záškodníka ve městě, to je samozřejmě zachráněno.
V podstatě taková detektivka s fantasy prvkama, kouskem magie a tak dál. Příběh byl čtivý, tak že jsem si pořídil i předchozí knihu Kukaččí Mláďata a pak se dal do Krvavého pohraničí úplně od začátku. Nenudil jsem se, všechny knihy se mi líbili a můžu je vyloženě doporučit. Třeba o nějaké další napíšu jindy.
