Atariáda? Proč ne? Pojedu!

Ataristi mne pozvali na Atariádu do Olomouce, no tak jsem si řekl, že tedy pojedu. Bude aspoň legrace, tedy doufám, že to nebude jako onehdá v Budějovicích, tam se mi moc nelíbilo, tedy nelíbilo se mi, že tam nebyla toaleta – a chodit do blízkého Kauflandu – případal jsem si jako bezdomovec.

A co že tak najedou? Zase hraju hry pro osmibitové Atari a tak nějak jsem hodil pár obrázků na sociální sítě a oni si mne ty ataristi pozvali, to jsou ale hodní hoši, třeba budu hostem večera a nebo tak.

Už jsem si i zjišťoval vlaky, koukám, že tam jezdí jen samý rychlík a expres, to bude možná ještě větší legrace, než si vůbec dovedu představit.

Ona ta Olomouc je tak nějak vůbec lákavá, nikdy jsem tam nebyl a to se tam pořád chystám za panem elMouchou, kterýžto mi dnes cosik tvrdí o tom, že je v Ostravě. No nic, alespoň bych se mohl vypravit na jistou adresu v Olomoucí a hledat jistého pána, co kdysi dělal textové hry pro Atari, prodával je za nekřesťanské peníze a udělal jich tolik, že se to snad ani nedá spočítat.

Když jsem u těch textovek toho jistého pána, nebudu vás napínat, říká si D.. Adventure a je opravdu náhoda, že jsem si včera jen tak z hecu zahrál Vesmírnou Odyseu a říkám, si: „hele Holy, ten nápad je pěknej, z toho by byl ale krásný remake, že by ses do toho pustil?“

Začátek šílené ságy. Kdopak ji vůbec kdy dohrál? Já tedy ano!

A myslíte si, že jsem se do toho pustil? No vlastně skoro jo, nejdřív jsem si tak nějak říkal, že bych mohl jen přepsat a lehce vylepšit texty, ale to bych nebyl já, hned mne začalo napadat, co by šlo udělat jinak, tak zase napsat tu a onde ono a najednou tu mám před sebou další z megalomanských akcí, kterou beztak nikdy nedokončím.

No tak alespoň pojedu na tu Atariádu a uvidím, el Mouchu a taky Fandala a další.

Kdyby se někdo chtěl přidat a zavzpomínat, tak prosím, nepojedu do Olomouce sám.