Ataristův protiútok

Tak jak jsem slíbil, máme tu dneska něco velice speciálního, máme tu návod na Ataristův protiútok od Viktora Lošťáka, o hře by se dalo psát asi dokola, protože je to jedna z nejlepších a přiměřeně těžkých her, ač trpí jistým neduhem. Je strašně pomalá, respektive parser a výpis textů je děsně pomalý, a tak klávesa F1 v emulátoru bude náš věrný souputník. 

 

Když jsem dohrál Pomstu šíleného ataristy, tak jsem jako asi většina hráčů napsala na adresu autora uvedeného na konci hry a dožadovala se pokračování. Po několika málo měsících pravděpodobně všem, kdo tak učinil, došla nabídka od Břeclavské firmy K-Soft s možností zakoupení originální kazety s hrou Ataristův protiútok. Hra byla chráněna proti kopírování – měla nějaké děsně zhovadilé zavaděče a hlavně se nesnesla s kartridží a bůhví s čím.  

Kamarád tehdy dostal hru od týden dřív než já, a tak jsem se ji pokusil okopírovat na starém kazeťáku rodičů, což se mi do jisté míry povedlo, ano chtěl jsem ji hrát tak moc. Dokonce jsem, co si pamatuju, totálně zdevastoval klávesnici, jak jsem hru hrál a musel jsem si pořídit do svého osmibitového miláčka klávesnici novou. 

No asi po měsíci, možná víc jsem hru dohrál, dalo by se říct, že to byla tandemová spolupráce se svým spolužákem Honzou Zajícem. Scházeli jsme se a radili se a sdělovali si postup ve hře, myslím si, že jsme finále hry udělali ve stejný den. Občas jsem nějakou hádanku vyřešil já a něco Honza. Samozřejmě, že jsme oba napsali do K-Softu tajné heslo na konci hry, pamatuju si ho do dnes: MTRANFEACDJA tak znělo. 

 

Časem došla výsledková listina a seznam úspěšných řešitelů, no nevyhrál jsem ani já a ani kamarád, ale ten pocit, že jsme překonali překážky a vůbec. Bylo to naprosto skvělé. 

Na kazetě s hrou byl i program co se jmenoval Čekejte, myslím si, že do dneška se nedochoval, nebo nevím o nikom, kdo by jej měl, ale naštěstí se mi jej povedlo kdysi pradávno přepsat do počítače a tak se tu někde potuluje. Ha tady, je mrška jedna malá. https://panprase.cz/clanek/cekejte/  

Pod článkem najdete i několik málo poznámek samotného autora hry, více však si můžete přečíst na jiném blogu, kam se uložila mezitím kopie záznamu http://andrejk.blogspot.com/2008/01/cholerick-akce.html tam je také více poznámek a dalších povzbudivých slov a šokujících odhalení samotného autora Viktora Lošťáka, vřele doporučuju ke studiu. 

Asi nejvíc nejzajímavější odpověď na všechny otázky je zde: 

AGCS: Přirozeně, všecko to jsou výmysly. Celé to bylo vždycky napsané v assembleru, snad se jmenoval ATMAS. Pěkný soft, na to, jak byl malinký toho uměl překvapivě hodně. Bohužel jsem k němu nikdy neměl žádný manuál, takže na některé fičury jsme s Pošáhem (Zdeněk Polách) přišli až po mnoha měsících programování a na další asi nikdy. Ne, žádný AGCS nikdy neexistoval.  

Cholerická akce III: Ano, existovalo demo, snad tam byla jedna nebo dvě místnosti. Mělo nádech sci-fi, to ale byla jen další mystifikace. Hra se měla po průchodu několika místnostmi úplně zvrtnout, celý předcházející děj měl být jen delirantním snem opilého individua, které se probere v příkopu. Pak to mělo jaksi pokračovat. Tehdy mi to přišlo vtipné. 

Tehdy hodně moc lidí schánělo AGCS, byla to taková chiméra za kterou se honili všichni ataristi, všichni chtěli být slavní jako Viktor a nemyslím si, že by se to někomu podařilo, pravda bylo tu spousta pokusů, některých více, či méně úspěšných, však se o nich časem také zmíním. 

 

Příběh Protiútoku se točí opět kolem zlých, ošklivých ataristů, kteří kují pikle s cílem ovládnout počítačový svět svým výtvorem, virem, co bude ničit počítače konkurence. Náš hrdina se to samozřejmě dozví a vydá se na svou zkázonosnou pouť, při které bude překonávat nepřeberné množství překážek, některé jsou jednoduché a ty druhé zase složité až běda, třeba takové bludiště je tak na palici, že kdo by jej chtěl zmapovat tak mu praskne hlava. 

Hra se ovládá z klávesnice, jako většina správných textovek, příkazy se vyplatí zadávat celé, protože parser si nemusí s vaším zadáním poradit. Než cokoli ve hře podniknete, pak vězte, že vás smrt potka takřka na každém rohu. Třeba ekoaktivistka dívčina, k té se nevyplatí nosit skoro nic, když přijdete s časopisem, smrt. Když si k ní vezmete cepín, tak zase smrt a tak je to skoro se vším, chápu, hra musí být přiměřeně těžká, zvláště pak když se soutěžilo o ceny, ostatně si myslím, že i pomalost hry je způsobena zakódováním herních textů. Viktor se zmiňuje, že je psaná v asembleru, ale pomalá je jako v Basicu, tohle by mohla být příčina. 

Kdo si nechce zkazit požitek ze hry, ať už dál vůbec nečte – neb, následuje návod na hru. 

 

 

Začínáme uprostřed hustého lesa u sebe máme časopis, tak pokud bychom se nudili, tak si ho můžeme přečíst, ale doporučuji ho odložit. 

Abychom se ve hře neztratili, bude dobré si opatřit kompas, takže dojdeme na louku, kde prohledáme kupky sena a najdeme jehlu, to hledání zabere spoustu času, pokud to budete hrát na reálnem počítači, pak si můžete jít uvařit oběd. V emulátoru to jde urychlit, ostatně celou hru můžete při pomalých výpisech textu urychlovat, což je naprosto skvělé. U Altirry je to klávesa F1, fakt se s tím staré pomalé osmibitové textovky hrajou jako na pořádném počítači. 

Na pasece prohledáme křoví, najdeme bobuli a krabičku, ta ukrývá tabletu, snězte ji, budete moci nosit víc věcí. Tak a teď pro kompas. Ten je v dutině stromu, nejdřív najdete, šišku, pak kompas, no a pak raději dutinu neprohledávejte, nebo vám ucvakne prst ukrytá past. 

Na jednom ze stromů je uvázané lano, tak ho odvažte a najdeme si strom na který se dá šplhat, je na něm svítilna. Pak se vydáme hledat hák, ten je na okraji strže. Dojdeme do míst, kde se dá v pohodě slanit. Stačí jít jen prostě dolů, po římse pak ke skále, kde je ukryt vchod do jeskyně, pokud jste si  nezapli svítilnu, pak je to nejvyšší čas. 

V jeskyně kopejte, celkem třikrát, když jsem to hrál poprvé, to vám byla legrace, najdete sošku, střep a kost. Seberte kost a střep a následně hledejte chlápka co se potuluje kolem propasti. Dejte mu střep, chudák zahodí brašnu a uteče, v brašně je otvírák a rukavice, pokud máte možnost, vemte si oboje, ale rukavice má přednost, pokud chcete zvýšit svůj inventář, najděte jabloň a snězte jablko co z jabloně spadne. Tak máme rukavici, takže zpět k dutině, sebereme past a jdeme najít jezevčí noru, jenže potřebujeme návnadu a jezevec určitě nebude hlodat kost, takže na stromě v hnízdě orlosupa najdete kus slaniny, při té příležitosti si můžete pustit rádio a pak tedy najít jezevčí noru.  

Nastražíme past a jezevec se chytne. V noře najdeme malé jezevče, tak ho doneseme holčině a ta uvolní motyku pro další použití, naše. 

Motykou překopeme půlku lesa a najdeme řetěz do motorové pily, ten si vezme šílený dřevorubec, který nám dá rum. S rumem dojdeme na kopec, kde ožereme horolezce, ten spadne z kopce a obereme ho o všechny věci, zvláště pak o cepín, se kterým vyřídíme krysu na skládce. Cepín raději zahodíme, sice si nejsem jist, jestli ho nebudeme ještě potřebovat, nicméně dívčina okopávající stromky je poněkud agresivní na spoustu objektů, dneska by z ní byla dobrá zelená magorka. Na skládce vykopeme spoustu předmětů, zvláště pak chloroform, se kterým uspíme dívčinu, které jsme předtím dali jezevče. 

Spící holku odneseme vandrákům, ty si ji odtáhnou do křoví a bůh ví co tam s ní budou dělat. Následně doporučuju odnosit si všechny předměty ke stanu, kde je schovaná bedna, čikuli. V bedně po vypáčení víka motykou najedeme arch papíru a bombu. Pokud se vám stane, že vám nějaký předmět seber šílený pták, pak vězte, že ho najdete v hnízdě orlosupa, kde byla slanina a rádio. Nejraději bere kompas, takže mne celkem vytáčel a zdržoval. Ve hře je také spousta nepotřebných předmětů, například tester, ten snad raději ani nezkoušejte, nebo můžete vykopat krásný obraceč, ten vám otočí písmo vzhůru nohama a ten zmiňovaný tester vás hodí do self testu Atari. 

Vezmeme si otvírák a konzervu a můžeme se vydat dál, také se bude hodit píšťala a lahvička, možná že pobereme i sprej. Hned za tábořištěm se na nás vrhne hladový chlápek. V další lokaci vyřešíme problém s ženštinou konzumací obsahu lahvičky, až se z toho poblejeme. 

Rodinku při pikniku vyplašíme píšťalou, cestu dále blokuje další ženština, zvaná též Bomba, vrátíme se ke stromu u tábořiště, kde je v ptačím hnízdě náhrdelník a jdeme za ženštinou, ta nás bude sledovat až na kopec, kde jsme ožrali horolezce. Máme vyhráno, Bomba vybombarduje chatu.  

U trosek chaty vykopeme naší kamarádkou motykou lahev slivovice a můžeme šplhat na římsu u chaty, dojdeme nad vandráky a hodíme jim do ohně spray, čímž se rozprchnou. V jejich tábořišti najdeme v troskách kytary ampulku. 

Vrátíme se pro masku a čikuli se tím vším se vydáme do skalního bludiště, kde jdeme 2x na sever a na západ, najdeme tam Pižmoně a jemu dáme čikuli. Bohužel Pižmoň uteče, tak ho budeme muset jít najít. Jdeme tedy o lokaci na sever od startu, kde je zapalovač a Pižmoň je na palouku, kde byla holčina.  

Vezme si bombu a masku a jdeme vyřídit hlídku za bludištěm od trosek chaty je nutné jít 3x na sever, na východ, sever, východ a 2x jih a východ. Za bludištěm odpálíme bombu, v budce je ukryt klíč, vezmeme si kost a jdeme konečně k baráku s ataristy, psa se zbavíme kostí. 

Na plácku probereme popelnici, ve smetí je hadr a když sebereme popelnici, najdeme ředidlo. S pomocí hadru a ředidla očistíme nápis na zdi baráku, zní „lýdokork“.  

Za psí boudou je klávesnice a tam zadáme dekódované slovo, čili napíšeme „krokodýl“. Můžeme otevírat dveře do baráku. Nezapomeneme se zbavit hadru načichlého ředidlem, za obrazem v domě je list papíru s tajným vzkazem, pomocí kódovací tabulky, tenhle tajný vzkaz dekódujeme. 

„Čau Pižmoni! Vstupní heslo k řídícímu programu jsem změnil na ‚aligátor‘. Vala, vedoucí klubu“ 

Tak zní zakódovaná zpráva, po těch letech jsem si ji přepsal na kus papíru a vystříhal dírky v dešifrovací tabulce. To bylo tehdy boží, když jsem jako náctileté děcko přišel na to, jak tohle dekódovat. 

Dojdeme ke generátoru a zapneme jej pomocí nafty z kanystru. Vrátíme se k počítači a zapneme jej. Ha, nemáme obslužný program, tak budeme pobíhat po sále, až na nás, ze stropu spadne disketa a konečně můžeme zapnout počítač. 

Na monitoru si zobrazíme kódové slovo a zase jdeme dešifrovat „Heslem k trezoru je přezdívka zmršeného ataristy a cvoka Růžičky…….“ A my víme, že Růžička má přezdívku Pižmoň, tak směle do toho, v místnosti s generátorem je tajný vstup do místnosti s trezorem, kde zadáme heslo a vezmeme si krabici. V dáli cosi zahouká a my musíme pryč k molu, kde zaplatíme za jízdu náhrdelníkem a naše dobrodružství končí. 

 Tak a je to, hru máme za sebou, já se královsky bavil, doufám, že vy taky. Co si dáme příště, pojedeme pořád Atari a nebo něco jiného?