Ples upírů

Nechal jsem se zase uvrtat k dohrání jedné podivné textové hry, jmenuje se Ples upírů. Hru jsem snad i někdy na Atari hrál, otázkou je jestli jsem ji dohrál, protože…

No prostě je divná, zvláštní a vcelku i těžká. Obtížnost hry není způsobena nějakou šílenou zápletkou, ale autorem hry samotné, neboť mu jaksi neříká nic skloňování v češtině a veškerá podstatná jména ve hře jsou uváděna celá, i když by postačily jen tří písmenné zkratky, engine to umí. Podle chování enginu bych to tipnul na ten samý, co se hojně používal v několika dalších textovkách jako je Emgeton Story, Chrám zkázy a dalších.

Takže pozor, při hraní je nutné zadávat podstatná jména tak jak jsou v popisu lokace, např. Na zemi leží lopata. A vy budete muset zadat jako příkaz: seber lopata. Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišel na kouzlo oněch podstatných jmen, zprvu jsem si myslil, že se snad bude zase jednat o nějakou nedohratelnou hru, kde je chyba přímo v enginu. Není to tak, hra jde dohrát.

I když, nehrát ji v emulátoru, pak nevím, jestli bych neskončil někde na léčení, neustálá smrt provází hráče, takřka na každém kroku a nehrát to v emulátoru, kde se dá hezky pohodlně uložit obsah paměti emulovaného stroje, tak by mi hraní hry zabralo mnohem více času.

Hra má i jednu z dalších podivných vlastností, tou je omezení nošených předmětů na pět kusů, ono by to zase tolik nevadilo. Povětšinou si v podobných hrách umístím všechny předměty v nějaké klíčové lokaci, takový malý příruční sklad, jenže v téhle to nejde. Proboha proč? Jde umístit dva předměty v lokaci a občas se stane, že vám i nějaký ten předmět nenávratně zmizí.

Hra se odehrává v devatenáctém století a hráč jako vážený učenec se vydá hledat svého přítele profesora Morbiduse, který tajemně zmizel v Karpatech. Kolují zvěsti, že by jej snad měl věznit slavný hrabě Drákula na svém zámku. A tak se hlavní hrdina dostane až k sídlu podivných stvoření, která pijí krev nevinných panen, nemají rádi stříbro a v zrcadle vidět nejsou.

A jak je již mým zvykem, pak zde najdete menší nápovědu, kterak hru dohrát.

Zlá babizna brání v cestě do zámku, jak se tam tedy dostat?
Nejlépe jinou cestou, co si třeba vykopat krumpáčem metro.

A kde vzít krumpáč?
Je v márnici – zamčený, to aby jej hrobníkovi nikdo neukradl.

Klíč od márnice? Kdo ho má, kde ho najdu?
Baba má klíč, ale něco za něj chce.

Co chce ta prašivá baba?
Svého milovaného ptáčka.

Kdepak je ten zatrolený pták?
Na hnojišti, ač nejprve najdeš louč, pak teprve havrana.

Sakra havran uletěl, co teď?
Jen se přestěhoval ke svému hnízdu na strom.

Mám lopatu a krumpáč, dá se někde něco vykopat?
V záhonu růží a na rozcestí u hřbitova, tam se najdou věci.

Cesta do podzemí je volná, jak si posvítit?
Louč máš, tak jen snad to křesadlo – za hrobem, za hrobem.

V podzemí je paruka, bude k něčemu.
Jistě, slepý sluha si bude myslit, že jsi jeho pán.

Hele našel jsem meč, mohu zapíchnout sluhu?
Ne, chudák má hlad, dej mu konzervu ze zamčené skříně.

A na co je ten meč?
No přeci na zamčené dveře.

Hele česnek. Ten si mám asi vzít?
Jasně, česnek se hodí proti Drákulovi, kterému sebereš plášť.

Fajn, mám kůl, Drákula se bojí, mohu ho zabít?
Jasně, zatlouct kůl kladivem od sluhy.

Tak a co dál? V zámku je ještě spousta upírů.
Sežeň si paklíč, je schovaný v lebce. Vejdi mezi opíry, zamkni a roztáhni okna.

Našel jsem tajnou Drákulovu pracovnu a v ní jsou dvě páky.
Stiskni tu pravou a tradá pryč.

Pryč? Když ještě není osvobozen profesor Morbidus.
Aha, zapoměl jsem, jdi ho odvázat k mrtvole Drákuly a teď ven ze zámku.

Kudy ven?
Víš, kdes našel meč? Tak tamtudy i ven, stěna spadla a Drákula ji už nepostaví.

Kočí, co chce ten kočí?
No co by chtěl, dej mu bič a nastup…