Rambo 1
Už jsem to asi psal, takže se budu opakovat, ale v devadesátkách, hlavně v té první polovině byl děsný boom textovek pro osmibitové Atari, kdo ví, co to vlastně způsobilo, osobně si myslím, že směr udala Pomsta šíleného ataristy. Samozřejmě, že vzniklo spousta rádoby softwarových společností, které na koleně, nebo v garáži, či dětském pokojíku tvořila legendární textová dobrodružství. Ani já jsem nebyl ušetřen téhle módní vlny a přispěl jsem svou troškou do mlýna. Ale dneska si tu napíšeme o jiné hře, tou je Rambo, kdo by ho neznal, slavného svalovce z amerických akčních filmů.
Konkrétně si povíme o Rambo 1, jakoby prvním dílu, který se svou filmovou předlohou má snad společné jen to jméno hry, zbytek je prapodivný příběh se spoustou zakysů a záseků. Už si ani nepamatuju, jestli jsem Ramba dohrál jako náctiletý chlapec, ale domnívám, se že nikoli. Rozhodně jsem se nedostal určitě do konce a myslím, si že po těch třiceti letech jsem byl jediný, kdo to zvládl, třeba budu mít nějaké následovníky, že? Dokonce ani v návodech na textovky od Petra Svobody není návod, a to je co říct, ten dohrál naprosto všechno.
Zajímá vás Rambo, hra to není špatná, má některé vychytávky, které se v jiných hrách moc nevidí, jenže má taky spoustu neduhů, což vás jako hráče přivede brzo k pláči. Upřímně si myslím, že hrát to na reálném stroji musel být očistec. Nevadí mi, že ve hře hráč zahyne, což bylo doménou těch zmíněných devadesátek, ale když chcípáte na každém kroku, bez toho, aniž by vám hra naznačila, tam ne, tam je nebezpečí, tak pak přemýšlíte, jestli ten osmibitový stroj nerozmlátit kladivem, ale ten za to nemůže, za to mohou autoři hry.
Herní parser je celkem v pohodě, hra rozpoznává zkrácené verze příkazů tak jak to bylo populární právě v těch devadesátkách, seznam příkazů si můžete vypsat pomocí příkazu slovník, což je také celkem na pohodu.
Hru nám přineslo herní studio S.I.S, což znamená System Inteligence Service, za kterým stojí Tomáš Hlaváček a Václav Čejka, nedávno se mi posledního zmiňovaného povedlo zkontaktovat a dozvěděl jsem se pár zajímavostí ohledně vzniku jejich her, není to jen ten Rambo, je to celá plejáda celkem zajímavých titulů, tím první co vydali byl Prudent Dactyl 2, tehdy ještě dle svých vlastních slov Václav Čejka neměl svůj vlastní počítač Atari, pak v tom samém roce následoval Prudent Dactyl 3, Business Game, Rychlé Šípy a Strašidelný zámek, plus tedy náš Rambo 1.
Věk autorů se pohyboval kolem 11 až 15 lety, jak si vzpomněl Václav, bohužel další informace se mi zatím zjistit nepovedlo, nicméně vím, že v době mého působení na Amize, existovala skupina lidí co si říkala SIS a jedním z jejich členů byl Joker, nebo Jocker, už si to tedy moc nepamatuju a hledat se mi to zrovna teďko moc nechce. Tak tenhle Joker from SIS psal do diskmagu Guru, někdy koncem první poloviny devadesátek. Myslím, že jsem se s ním i jednou osobně potkal na Resetkání. No a tenhle Joker, je vlastně Tomáš Hlaváček.
Tak, a to byl kousek historie, třeba to pomůže herním archeologům. A následuje návod a herní mapka.
Začátek není těžký, je vlastně jednoduchý, ale pozor, smrt čeká na každém rohu a co neuděláte teď, to už neuděláte nikdy a tady to platí dvojnásob. Pokud si myslíte, že se budete ve hře nahodile toulat, pak vězte, že se daleko nedostanete.
Jdeme na to, budeme si dávat veliký pozor na co se budeme dívat a také kam budeme šlapat, smrt na Ramba čeká na každém krůčku.
Zapamatujme si, kde začínáme. A jdeme na procházku, hezky se podíváme na hrbolky, tedy na ty druhé, co vypadají jako krtince, vykoukne z nich krtek a ta malá potvůrka má v ústech klíče, kdo by to byl řekl.
Vrátíme se zpátky na začátek a jdeme se vyzvednout rekomando plombu, měli bychom si ji vzít, jinak nás poštovský panáček zabije.
Kousek od pošťáka najdeme na konci cesty kudlu, tu si vezeme, sice jsem čekal klasickou Rambo kudlu, no není to ona.
Na dalším konci cesty najdeme kleště, jsou také docela důležité, dále pak sebereme kyj, manželku co se potuluje na štěrkové cestě. Nezapomeneme v trávě lano. A taky, byste mně prokleli, u zdi vám na hlavu spadne hasák, bez něj máte na zákys taky pěkně zaděláno.
Dojdeme na jih, kde je stinný strom, na něj uvážeme lano a to pak použijeme, celkem jsem se v téhle části zasekl, stále jsem chtěl pomocí lana šplhat na strom, no nakonec jsem jej použil a tím se dostaneme do další části hry. Silnici neradím přecházet, neboť nás na každém kroku sejme automobil.
Na druhé straně silnice navštívíme vojáka, co opravuje vozidlo. Dejte si pozor a automobil neopravujte, jen mu ukažte kudlu.
Zpět ke křoví a když se vše zadaří, měli bychom objevit schovaného vojáčka. Použijeme na něj kleště, on nám vyplázne jazyk a ten si prohlédneme, je na něm napsaný tajný kód, bez něj se dál nehnete. Kódy se mění náhodně, takže vám bude úplně k ničemu. Pro mne je to stříbrný cvrček. Je čas opravit automobil, jinak se nedostanete zpět přes silnici. Použitím hasáku se auto povede opravit a následně s ním dojedeme na parkoviště, neradil bych vám jezdit mimo silnici, neboť můžete srazit chodce a tím pro vás opět hra končí.
Z parkoviště dojdeme k bráně, kde vypadne kartička a na ní musíme napsat heslo, příkaz je to docela krkolomný, doporučuju jeho zadání nastudovat v herní nápovědě – slovníku. Po napsání hesla, můžeme vstoupit na základnu, ale stráž chce úplatek.
Co jiného, než věnovat manželku, je zajímavé, že se s chuděrou taháme půl hry a pak ji tam necháme napospas zlým vojákům. Pochopil bych jako úplatek třeba zlatý zapalovač nebo cokoliv, ono vlastně, když se nad tím zamyslíme, myslíte si, že by stráže základny byli tak pitomý, aby se po ní mohl producírovat kdokoli cizí, ač zná heslo a věnoval jim ženu? No v reálu asi ne. Jo mimochodem, pokud se chcete vyhnout hnusnému a nepříjemnému zákysu, hra tu obsahuje jednu chybku, vyhněte se vstupu skrze stráže, kterým věnujete rekomando plombu, v mapě je tohle místo vyznačeno. Hra obsahuje chybu, že při další návštěvě této lokace se stráž zase zjeví, řekněme, vstane z mrtvých a my už žádnou plombu nemáme.
Takže na základně najdeme šišku, navštívíme celu s potkanem, po něm hodíme kudlu a získáme cigáro, no kdo to kdy viděl, kouřícího potkana. Jo, vím, já mám co říkát, moje nápady jsou taky tak trochu na palici.
Dalším naším cílem budou jižní chodby, kde nám do jejich přístupu bude bránit barikáda, hodíme na ní šišku, asi granát. Sebereme střepy a dřívka, no a jdeme do severní části základny. Tam najdeme hnědý papírek a objevíme strážného co má problém s kyslíkem. No nevím jako já ani moc nepochopil, že strážný chce cigáro, dřívka a papírek, aby nás pustil dále ke skříni, kde je ukryté lepidlo.
Lepidlem slepíme střepy, není na to potřeba nějaký speciální příkaz, stačí napsat použij lepidlo a ze střepů se stane krásná lahev od ruské vodky.
Dojdeme ke zmiňovanému předělu, kde se hra stává nehratelnou a věnujeme rekomando plombu strážnému, dále si vezmeme kbelík. Následně budeme pokračovat k Ivanovi, co cosi buší do počítače. Ivana vyřídíme kyjem a podíváme se na monitor na heslo je to RA4676, tohle heslo se nemění.
Dalším naším cílem bude získání zásobníku, pravda, nebudeme ho potřebovat, později napíšu proč. Také si vezmeme hlaveň, tyč a lopatu. Dojdeme do skladu, v bedně najdeme po použití tyče náboje a hned ve vedlejší lokaci je pancéřová pěst. Můžeme si seskládat samopal, ale jak jsem říkal, bude nám k ničemu, respektive asi můžete ho použít později, vím kde, tak až se do té části hry dostanu, tak vám dám vědět.
Pancéřovkou odstřelíme vojenský transportér, co nám blokuje cestu do opravny vojenských vozidel a naším cílem bude získání rozlitého oleje. Ten nabereme do lahve.
Už nám chybí jen maličký kousíček. V hromadě písku nabereme do kbelíku písek. A jdeme do finále, mimochodem, nelezte na rozbitou lávku, nebo vás bude pronásledovat další nepřítel a zbavit se ho nedá.
U strážného řekneme heslo, což je to zmiňované RA4676. Rozbijeme lahev s olejem a následně i kbelík, čímž olej posypeme pískem a můžeme jít osvobodit zajatce. Použijeme na ně klíč a chudáci jsou s námi, abychom hru dohráli do úspěšného konce musíme se vrátit do startovní lokace. Hra končí.
Jak jsem už psal, ve hře je několik slepých a hluchých míst, jak tomu je snad skoro u každé hry z devadesátek, tedy máme samopal a je nám k ničemu, no on byl nebyl k ničemu, kdyby ve hře nebyl problém se strážným, co se reinkarnuje. Severně od cvičících vojáků je sklad, v něm střelíme strážného a najdeme sekerku, s tou by se dala rozbít lávka, na kterou nás pronásleduje rozzuřený Ivan. Co je v lokaci za lávkou se mi nepovedlo zjistit, nemám tu sekerku na zničení lávky. Dále pak máme v horách jistý reproduktor, neříkejte do něj nic, je to jen matoucí, když řeknete své jméno, které zadáte na začátku hry, tak se spustí časovaná bomba. Také v horách po vás někdo hodí granát a máte čas jen deset sekund, jinak opět smrt.
No tak to shrneme a podtrhneme – hra je děsně těžká, opět jsou ve hře chyby, které brání v normálním hraní, nejhorší je asi získat heslo ke vstupu do základny a také ten problém s mrtvým vstáním strážného, také jsem si všiml, že je tam taková prostorová anomálie, háže to totiž do vedlejší lokace. Dalším problémem je oprava automobilu, hráč do něj nastupuje automaticky a pak je potíž se získáním vstupního hesla do základny.
S Rambem hra nemá nic společného, možná tak jméno hry a ruské vojáky, kteří jsou vyloženě tupohlavý.
Hra má sice vlastní font, ale naprostou absenci diakritiky, tohle nechápu – v devadesátkách, kdo uměl udělat vlastní font, hlavně ho inicializovat docela rychle, tak jej doplnil o diakritiku, líp se to četlo. No k tomu designu, všechno napsané velkými písmeny nejsou také žádné terno. Za mně je to takový horší průměr.
Mimochodem, kdo by se chtěl podívat do listingu hry, není to nic složitého, stačí napsat do příkazového řádku ATARI800XE!! a jste tam.
Soubor hry ke stažení, ať nemusíte hledat po internetu, je tady.
