Stroj času

Stroj času

Česká textová hra pro osmibitové Atari napsaná v roce 1992 pod hlavičkou SOFTCORN, vypadá tak jak vypadá. Nechci odsuzovat hru hned ze začátku, ale rozhodně ji ani nepolichotím. S odstupem let se vracím k nedohraným hrám s některými jsem se mořil jako pubescent nesčetně nocí a nikdy jsem je nedohrál, tenhle kousek mezi ně sice nepatří, ale potrápil mne na celou neděli.

Hra je jak jinak napsaná v Atari Basicu a od ostatních her se výrazně odlišuje ovládáním, hlavní příkazy se vykonají po stisku příslušné klávesy, jeví se to jako dost dobrý nápad, určitě to urychluje hraní, zvláště pak kurzorové klávesy sloužící pro pohyb v daných směrech, za mne je to dobrý nápad. Herní obrazovka obsahuje seznam příkazů, popis lokace a vykonaných akcích. Bohužel i v roce 1992 hra neumí diakritiku, hned bych za to strhnul nějaký ten bod do finálního hodnocení, naštěstí jej na konci nemusím vynést.

Nedělní dopoledne tedy začalo pohodově, nahodil jsem si mapu a začal hezky procházet po lokacích, až jsem se dostal ke vstupu do města, ne ledajakého města, města v minulosti, města Inků, kousek na poušti jsem měl zaparkovanou kosmickou loď, se kterou jsem přiletěl. Jako nápad dobrý, hezky ve skafandru napochodovat do města, jen se svou silou a znalostí vstupního hesla. Ano, hned ze začátku zná hrdina heslo ke vstupu, což je úplně na palici. Po vstupu, do města, tedy vlastně před ním, jsem musel přijít na to, jak vlastně použít objekt v inventáři, nebylo to jednoduché, hraju v Altiře a tam mám namapovanou českou klávesnici, že by bych tedy měl mačkat číslice podle toho jak jsou objekty seřazené v inventáři jsem zjistil o několik desítek minut později a prvnímu listingu hry.

Nebudeme si nic namlouvat, nebudu ztrácet čas s něčím, kde se autor hry nezmíní o tom, jak hru pořádně ovládat.

Po vstupu do města a první smrti, druhé smrti jsem dospěl k názoru, že je něco velice, ale velice špatně – hra má chybu – takovou, že vlastně ji nemůžu ani omylem dohrát.

Tohle nepochopím, neříkám, že jsem svatý a dělám bezchybný software, to určitě ne. Ale aspoň si to jednou, dvakrát projdu a vyzkouším hru nějak dohrát. Tady se to evidentně nestalo. Tak sem hru vylistoval po druhé, připojil si zařízení H: a poslal listing na disk, abych mohl zkoumat zdrojový kód.

První chybu jsem objevil ve zdrojáku u příkazů pohybu, prostě nesmyslné znaky, hra musela házet chybu, ale vzhledem k odchycení chyby programem a návratem zpět na hlavní obrazovku, to nějak fungovalo. Pravda, zjistil jsem že po smrti hráče jsou některé herní objekty ztraceny a už je nemohu najít. Studoval jsem tedy jak pracuje s proměnnými a bylo hned jasno. Autor si nevynuloval všechny proměnné a tak jsem musel lehce zaprogramovat. Našel jsem i nějaké syntaxní chyby a zdá se, že se mi to povedlo všechno opravit. Jsem boží, ještě jsem Atari Basic nezapomněl.

Co s tím, ale – musím vydat opravenou verzi, však taky jo, uložil jsem si hru na disk a začal hledat něco co udělá XEX, sice mne to kdysi před lety učil Fandal, ale vzpomínej jak. Naštěstí jsem našel BCOM od Rastera a mám aspoň COM soubor, napsal jsem kratičkou hlavičku do hry, ať všichni ví, že jsem bůh a hned s tím půjdu do světa. Klasicky, bez jakékoliv ochrany proti listingu, myslím si, že dneska je to úplně zbytečné.

Docela se těším na Herního archeologa, až bude hru hrát. Ten bude nenávidět autora, cha.

Kdo si chce hru užít, pak tedy ať dál nepokračuje ve čtení, bude následovat, návod.

Začínáme v poušti a máme u sebe heslo a sílu, tedy doufám že to není silo, protože absence nabodeníček, je poněkud matoucí, ale myslím si, že to bude určitě síla. Dojdeme na sever k bráně a použijeme heslo. V paláci se k nám blíží Inka, tak se schováme do výklenku.

Od výklenku dojdeme k západu, silou rozbijeme sochu a opatříme si meč, náš kamarád, co vyřeší všechny problémy. Myslím si, že by bylo hezký, kdyby hráč chodil s paprskometem z lodi, se kterou přiletěl a kosil nebohé Inky hlava nehlava, než se pracně prosekávat mečem. No nic nechal jsem se unést, a začal vymýšlet úplně novou hru.

Od sošky, jdeme na východ, dokud nepotkáme stráže, meč jim pomůže na onen svět. Pak se vydáme na sever. Najdeme pochodeň, bude se hodit. Na křižovatce jdeme na západ a krouhneme další stráže a pak na jih do kobky, je tam spousta zmijí, tak je upálíme pochodní, úplně se vidím, jak pálím zmije pochodní na prach a vůbec nás neuštknou. Do té kobky se musíme dostat ovšem silou.

V kobce najdeme moc, nebo taky moč, podle popisu objektu to tipuju na chcanky, to je taky dobrej úlet. Takže zpět na křižovatku a vemem si lano.

Další rozcestí, takže na východ do kuchyně pro kýtu, pak zpět až dojdeme úplně na západ a pak na jih k vězení. Stráže klasicky probodneme a osvobodíme mečem vězně, asi od života. Ve vezení je heslo2, to je zajímavé, jak ví vězeň heslo, asi to byl nějaký vysoký státní úředník, nebo nevím.

Zpátky na křižovatku a pak na sever, jsou tam opět stráže, takže zlikvidovat kamarádem mečem. Pokračujeme královskou pokladnicí do královské ložnice, no taky bych chtěl někdy spát v trezoru, opět narazíme na stráže, už se z toho stává rutina, takže je vyřídíme opět mečem a vezmeme si štít, také to může být silové pole, protože nám ke konci pomůže projít plameny.

V královské ložnici je kněz, takže na něj nalijeme chcanky a on se rozpadne, tohle je další skvělej úlet, to by mne fakt nenapadlo ani ve snu do hry dát. Získáme listinu a vrátíme se úplně k prvním strážím co jsme poslali na onen svět.

Na svatém místě kněžích zase pochčijeme kněze a oni se nám rozpadnou. Zbyde po nich jen znamení, meč to vyřeší.

U vratkého můstku uvážeme lano, aby s náma asi nespadl. Narazíme na sochu bůžka, na něj dáme znamení a otevře se nám cesta k severu. Tam je pes, má hlad, tak mu dáme kýtu. Objekt psa se změní ve žrajícího psa, tak tohle je výraz, který bych nevymyslel, neříkám, že sem gramatickej křižák, ale fakt mazec.

Kolem propasti k západu a pak severu, zase krouhnout strážný, už je to fakt nuda. Dojdeme ke dveřím, ty otevřeme silou a v místnosti hoří, prostě jen tak hoří, vezmeme si štít a hle, najdeme kámen.

Ten má magickou moc, odsune sochu krále, za ní je to pak už zase klasika, stráže mečem a dav Inků upálit pochodní a pomocí štítu projít ohněm pro stroj času. Nevím kde ho vzali, ale určitě si neuplácali z hlíny.

U brány řekneme heslo2 a pak na jih ke své lodi a použijeme stroj času, následuje slavnostní ukončení hry, s popisem připravovaných her, no doufám, že autor už žádnou jinou neudělal.

Hra není špatná, nápad, je zajímavý, mám rád cesty časem, mohl se trošku rozepsat, ale myslím, si že v době tvorby hry mu bylo mezi 10-14 lety. S velkou představivostí jsem si hru užil, překonal jsem problém a překážku v podobě nedohratelnosti hry. Mám ze sebe radost. Příště se mrknu na něco lepšího, asi tuším, co to bude.

Bude to Indiana Jones 3 – koukám, že na něj není návod a mám k němu taky zvláštní vztah, první část hry s úvodními texty autor statečně vykradl mojí Debils Action. Mimochodem, úplně vidím, jak mě spíláte, že tu haním hru padlou na hlavu a sám takové dělám, jasně, že dělám. Debils Action není nic jiného než snůška kravin, ale aspoň mají nějaké logické vysvětlení, ne moč tam fakt nemám, ale nemám k tomu daleko.

  Stroj času (9,3 KiB, 282 hits)