Zničte Saddáma Husajna

Divoká devadesátá léta, to byla zlatá doba textovek pro osmibitové Atari, v téhle době vznikla řada zajímavých textovke. Nechci tvrdit že byly dobré, ale zajímavé byly rozhodně, nejinak tomu je u Husajna. Tehdy se hra prodávala co si dobře pamatuju, za více než sto korun a to byla v roce 1991 už pěkná cifra.

Pokud mne paměť neklame, tak někdy v zime 1992 roku jsem si i já svého Husajna pořídil ve slevě, kolega a kamarád Tomáš B. končil s Atari a tak jsem svou kopii vykoupil od něj za poměrně levnější cifru, než nabízela „oficiální distribuce“. To víte, každý měl nějakou firmu a sám si bastlil prográmky v Basicu a snažil se je pomocí Annonce prodat. To byla panečku doba.

Husajn je dílem „firmy“ Maraex software, což je Michal Marek jako scénárista a Aleš Rada coby programátor. Tahle softwérová firma vydala i několik návodů k Atari hrám, třeba je někde najdu a zveřejním v nějaké dalším pěkném článku. Teď zpět k Husajnovi.

Je celý napsaný v Atari Basicu, což mu na rychlosti nepřidalo, nicméně dá se hrát, nebo tehdy se dal celkem obstojně hrát. Bohužel jsem se už tehdy musel do hry podívat, co si tak nějak pamatuji, hra obsahovala chybu v druhém díle.

On je Husajn totiž textovka ne jedna textovka, ony jsou to vlastně textovky čtyři. V každé části totiž musíte vypátrat důležité informace, které následně uplatníte v další části, smrt na vás čeká na každém rohu a řeknu vám, bez moderních vymožeností jakou je emulátor a možnost si uložit stav hry a po bídné smrti pokračovat, tam kde jsem skončil má něco do sebe.

Tehdejší textovky neumožňovali nahrávání a ukládání pozic, tedy až na světlé vyjímky, ale o nich zase jindy.

Celý příběh se točí kolem zvláštního agenta tajné služby Československé rozvědky s cílem eliminovat Saddáma Husajna těsně po invazi Iráku do Kuvajtu v roce 1991. Historie nám ukázala trošku jinou variantu, že?

Ve hře se budete pohybovat klasickým způsobem mezi jednotlivými lokacemi, které vás zavedou po Praze, Rijádu a do tajného Saddámova bunkru v Iráku.

Herní slovník není nejbohatší a tak si budete muset vystačit s několika příkazy, jako je seber, polož, zkoumej, použij, otevři a stiskni. Naštěstí hra umožňuje příkazy zkracovat na třípísmenné zkratky, což byl tehdy standard. Jedinou obskuritou je příkaz opakuj, nikde jinde a žádné jiné hře se neobjevil, slouží k výpisu obsahu lokace a nedá se na něj zvyknout.

Další perličkou hry je, že obsahovala ochranu proti kopírování – ano slyšíte dobře – v herním manuálu najdete tajný kód ke spuštění hry, pro každou kopii byl pravděpodobně generovaný jiný. Upřímně si nedovedu představit, že trávím hodiny ukládáním kopií hry na pásky a ještě do prvního dílu píšu v nějakém monitoru paměti do proměnných tajný kód, samozřejmě, pokud jste hru vylistovali, tak jste kód změnili a mohlo se dílko šířit dále do světa.

Bude následovat návod na hru, takže kdo si nechce zkazit pocit, z úspěšného dokončení hry, nechť dále nepokračuje…

Díl první – agentův byt

Důkladně si přečteme úvodní příběh – skrývá podstatnou nápovědu, dnešní datum, to se bude hodit v dalším postupu, sice hned to datum nezjistíme, ale za chvilku si budeme naprosto jisti, kolikátého vlastně je.

Vidíme diář, ten se bude hodit, tak si ho vezmeme a vyrážíme na obhlídku bytu, hlavně nikdy nejdemedo kuchyně, nikdy.

V ložnici je krabice, co ukrývá zajímavé věci, všechno sebereme. Ve skříni je ukryta baterie k vysílačce a pod postelí je samotná vysílačka – no můj sen mít tyhle věci normálně doma.

V předsíni je malá kartička, když se na ní podíváme, tak zjistíme jak se jmenujeme, to si poznamenáme a  také nezapomene si zapamatovat služební číslo.

V koupelně objevíme štětku na holení, sama o sobě ukrývá další zajímavý poklad – jako v Jamesi Bondovi – anténu, jak praktické, takhle při holení si vytáhnout teleskopickou anténu.

Na záchodě je ve splachovadle ukrytý pytlík s dalším pokladem. Panečku – koho by to napadlo si schovat konektory k vysílačce za splachovadlem.

Tak máme díly vysílačce, tak to jdeme zapojit. Konektory s kabelem a anténou do sebe zapadnou a jen stačí navázat spojení. Dozvíme se heslo pro vstup do budovy s trezorem a heslo na vojenskou správu je dnešní datum pozpátku, ale my už víme že dnes má svátek Martin a je rok 1990

Tak si ještě raději pustíme telku, jestli náhodou nedávají něco pěkného, dávají, tak si to někam poznamenáme taky.

Tak se mrkneme do diáře co všechno dneska musíme stihnout. No máme toho dost a snad už máme doma všechno hotovo. Jdeme tedy do garáže a jedeme za dobrodružstvím.

Tak v garáže je to snad jasné, najdeme kanystr s benzínem, je ukryt ve skříni, ten pak nalejeme do auta a otevřeme si vrata garáže. Nasedneme si do auta a prudce sešlápneme plyn…

Celkem se asi při nástupu do auta zapotíte, nějak ne moc dobře funguje práce s proměnnými, takže doporučuju zkoumat věci a pak je vykonat – přetrhnete nit proměnných a můžete začít znovu.

Díl druhý – ve městě

Město je celkem jednoduché, ač tedy rozsáhlejší.

Vydáme se hezky po chodníku k východu, je tam spousta pěkných míst a věcí. Nuže – vloupeme se tedy do skladu s elektrozbožím. Hned v prvním regále je krabice s páječkou, ta se bude hodit. V další části skladiště najdeme prezervativy, správný agent nevyráží zásadně bez ochrany. Taky se mrkneme na součástky třeba se nám bude něco hodit a hodí.

V odpadkovém koši najdeme spoustu krámů a papírů, mezi krámy je ukrytý drát.

Opatrně přejdeme přes silnici a kolem parku si to namíříme do Bránické 13, kde vyjedeme nahoru výtahem do trezorové místnosti – pěkně zadáme tajná hesla a teď můžeme skočit do Bránické 12, vezme si konektory a teď asi do výpočetního střediska.

Před autem nás vyruší sexuchtivá ženština a tak si nasadíme prezervativ a dáme se do díla.

Zajedeme do Spálené a projdeme se kolem až do prodejny s televizema, kde zjistíme jméno kapitána z okresní vojenské správy, co nás dostane do Iráku.

Abychom se dostali do budovy výpočetního centra, tak budeme muset sdělit své osobní údaje, ale nebude to stejně jednoduché, v počítači chybí mikroprocesor, taky konektor k disketovce je čoudu. Opravíme si trafopájku drátkem a počítači dáme mikroprocesor a zapneme ho, dozvíme se hesla.

Tak a teď na vojenskou správu, zajdeme si za panem Leškem a hurá do Rijádu.

Díl třetí – Hotel Styx

Na letišti se mrkneme odkud nám to vlastně letí. Abychom se vyhnuli celníkům tak to vezmeme pěkně kanálem a pak rovnou do letadla, nesmíme se zapomenout připoutat.

Na letišti v Rijádu řekneme našim agentům tajné heslo, jinak je po nás. A čeká nás sladké nicnedělání v hotelu Styx.

Osobně se mi tenhle díl líbil asi nejvíc.

V pokoji si vezmeme tašku, mrkneme do ní a vysypeme z ní všechno co se bude hodit. Na chodbě najdeme krásný hasičák a ve vedlejším pokoji si vezmeme horolezecké lano, sním se vrátíme do svého pokoje.

Lano uvážeme v pokoji a hurá na římsu hotelu zajdeme do zamčeného pokoje, kde je slušivá uniforma zlého Iráckého důstojníka a šroubovák.

Po římse se dostaneme i ke strojovně výtahu, ten opravíme šroubovákem a můžeme směle hbitě k výtahu.

Sakra, výtah nám hoří pod nohama, takže ho hasičákem uhasíme. Výtah si otevřeme nouzovým tlačítkem a jsme na střeše.

Díl čtvrtý – cesta do Iráku

Na střeše je u větracího otvoru ukrytý padák, ten se nám bude hodit. Taky tu za komínemhajá pilot, tak ho obereme o všechno co má.

Ve vrtulníku se mrkneme na panel a stiskneme přepínač, dozvíme se důležitou informaci, ale není to jak s tím lítat to ne, to nechám na vás, není to zas tak těžké, jen mačkáte tlačítka.

Tak kdo by to chtěl přeci jen vědět, tak ať označí tenhle text myší.

Žluté, červené, modré a zelené, pak přijde na řadu páka.

Ve vzduchu letíme směrem severovýchodně až severně, jak to je to si nepamatuju ale vždycky jsem dával sever, východ, sever, sever a najednou jsme na hranicích, podíváme se na budovu, samopalem zastřelíme stráž a přistaneme.

Všechno vypneme bílým tlačítkem, vylezeme ven, nalepíme na vrtulník pěkně irácké výsostné znaky,natankujeme a hurá do vzduchu, raději se oblékneme do irácké uniformy.

Opět odstartujeme a letíme na sever, kdy vyskočíme s padákem

Jdeme do finále…

Na severu picneme pistolí strážného, z jeho mrtvé ruky sice karta sebrat nejde, ale heslo si přečteme.

Jdeme na jih, ukážeme strážím průkaz pak zadáme na klávesnici heslo a jsme v bunkru u Saddáma, no do bačkor se zouvat nebudeme.

V pracovně najdeme dvě tlačítka, červené a zelené, takže zkusíme obě – Saddám se ukáže, tak my stiskneme červené a ukážeme mu taky zač je toho loket. Zachráníme svět a hry je konec.

Tak co? Dobrý, no za mne to ušlo, sice bych nějaké pasáže vynechal, předělal, přepsal, upravil hrubky a tak, na druhou stranu, kolik bylo autorům? Hádám 15 až 18 let, obdivuju tu práci, co jim to muselo dát to celé napsat a tak nějak odladit. V Atari Basicu není jednoduché psát.

Hru najdete u Fandala je to disketová verze a jde v pohodě vylistovat, tudíž bych to viděl na to, že ji někdo krapet upravil, neboť po dokončeném díle hra volá Turbo a chce načíst další část. Fandale, že tys to upravil?

Je zvláštní, že asi 2-3 dny se mi tuhle verzi nedařilo dostat do Altirry, prostě hra neustále padala, pak jsem si krapet pohrál s nastavením a už to zase běží, stačilo jen mít v Altiře zapnutý interní Basic.