Děs na Heyru

Po večerech, kdy nedávají nic v televizi hraju textové hry, které mne minuly. Jakožto Amigista jsem se k nim nedostal, když jsem přešel na Windows platformu, tak na ně nebyl čas a tak jsem se k nim dostal až teď. Jako studnice dobrých, špatných a úplných blbin mi slouží stagnující portál www.textovky.cz, dá se tam najít asi vše co se kdy vytvořilo pro x86 platformu, pravda, dobrá třičtvrtina neběží pod Windows, ale je nutné je hrát pod DosBoxem. Což je vlastně super, neboť si je  mohu v klidu hrát na MacBooku a nemusím zapínat ten hučící stroj v pokoji.

úvodní texty hry

Tentokrát můj los padl na textovku Děs na Heyru, kterou v roce 1999 naprogramovala skupina autorů zvoucí se TALM, respektive ji celou asi napsal Ragimiri s pomocí enginu na tvorbu textových her Texin, po něm se také slehla zem, pravda, dá se stáhnout, ale veškerá dokumentace žádná, ale zpět k Děsu na Heyru.

Děj hry se odehrává v budově Střední průmyslové školy chemické akademika Heyrovského v Ostravě-Zábřehu. Hlavní hrdina se uchází o členství v prestižní konferenci MKS, tady mi trošku uniká souvislost a nedovedu si pod pojmem konference vůbec nic představit.

Hlavní hrdina je vlastně už jednou nohou členem konference a aby bylo učiněno za dost formalitám, tak se svolala rada konference, kde mněl být hlavní hrdina slavnostně přijat. Jenže vlastní a moderátor konference, ctihodný Ragimiri zmizel.

A tak jak už to tak bývá u podobných případů, hlavní hrdina se ujme role vyšetřovatele a zachránce Ragimiriho a nebude to jen tak zadarmo, ono 10000000 dolarů se také hodí.

Pravda, příběh je ohraný a známý skoro z každé české textové hry, ale zaujal mne natolik, že jsem si ke hře sednul a po pár hodinách ji zdárně dokončil, ano, měl jsem menší zákys, ale byla to má chyba, myslel jsem si, že jsem ten předmět použil, ale vlastně nepoužil.

Hra je poměrně krátka a na hráče čeká zhruba asi 30 místností, ale není jednoduchá, neboť hlavní hrdina umíra takřka na každém kroku. Co se ovládání hry týče pak je tu jedna zajímavá zvláštnost, která hru činí poněkud obtížnější.

obrázek samotného herního prostředí

Onou zvláštností je používání předmětů, ty můžete použít třeba jen tak v místnosti, asi třeba takhle: „použij trafo“ a nebo také použít na něco, příkaz pak vypadá následovně: „použij magnet na fíkus“. Zajímavé a pěkné, kdybych zase někdy něco programoval, pak to nesmím zapomenout zakomponovat.

Skvělou pomůckou v hraní je chůze mezi místnostmi, tu jde obstarat, buď klasicky z příkazové řádky a nebo pomocí kurzorových kláves. Hra obsahuje klasické příkazy, tak jak jsme zvyklí z textových her, jejich seznam lze vyvolat pomocí příkazu „pomoc“.

Další skvělou vychytávkou je klávesa F10, kdy se vám zobrazí náhodně nějaký obrázek, s rozpracovanou prací v různých programech, tato vychytáfka se jmenuje „Pozor šéf!“ a je snad jasné k čemu slouží, bohužel dnes již poněkud nepoužitelná.

jedna z mnoha smrtí hlavního hrdiny

Úrověň zpracování hry je skoro na profesionální úrovni, takže není co vytknout, sám bych to nenaprogramoval lépe, jediným problémem je kódování češtiny v DosBoxu pro Maca, bohužel se mi to nepovedlo rozchodit a tak jsem byl nucen hrát hru ve Windows, respektive v DosBoxu pro Windows, třeba to jednou rozchodím i pod DosBoxem na Macu.

Jedinou výtku k ovládání hry přeci jen mám, pokud budete chtít dát nějaký předmět některé z osob ve hře se vyskytujících, pak jej budete muset položit na zem, místo logičtějšího příkazu – použij.

Omezen je i hráčův inventář na několik předmětů a tak musíte rozumně s předměty nakládat, abyste si je nenechali tam, kde je nepotřebujete. Spousta předmětů je jen takový balast, který ve hře skutečně neupotřebíte, jakožto i některé osoby, které prostě k ničemu nejsou a tak to hru činí zábavnější.

Na druhou stranu ke zjednodušení hry je ve výpise místnosti napsáno co vlastně můžete zkoumat. Bohužel věcí na zkoumání moc není, zato se občas zasmějete veselým vtipům.

Abych to shrnul, na deset let starou textovku, která běžela pod MS Dosem, je to nadprůměrná hra, která vás jistě pobaví a dostaně pět hvězdiček z pěti.