Zapomenutý rozhovor – aneb povídal jsem si se Silliconem

Kdysi hodně dávno, dalo by se říct, že někdy po tom, co vyšla textovka Bytefest pro Commodore 64 jsem dostal božský nápad udělat nějaký rozhovor s jedním z autorů hry.

Ten někdo vystupuje na internetu pod nickem Sillicon – někdy mám takovou divnou tendenci si na jeho nick prostě nevzpomenout, nevím jak to dělám, ale prostě mi jeho nick vypadne – to se vždycky v komunitě ptám, jak se kurva jmenuje ten comodorista z Plzně? A hle máme tu hned Sillicona, všichni ho znají a všichni ho mají rádi, teda alespoň si to jako myslím, já ho třeba rád mám, teda trochu.

Tak se tedy pokusíme spojit naší výměnu emailů, která proběhla před několika málo lety a já jsem mu ten rozhovor slíbil a občas když se na nějaké párty potkáme se Sillicon zeptá jak že to s tím článkem vypadá, naposledy na Atariádě a to bylo loni, nebo už snad předloni, kdo ví.

Celá komunikace, respektive rozhovor probíhal formou výměny emailů a tak musel být značně upraven, neboť Sillicon odmítal psát s diakritikou, no co bysme chtěli od majitele C64, že?                                         

Ahoj Tomáši, mohu ti říkat Tomáši a nebo máš radši Sillicone?

Nazdar Jardo, nebo PanePrase, či Holograme, nebo jen Holyno? Radši mám asi oslovení křestním jménem, protože ten nick v lidech evokuje všechno možné, ale původně to vychází z označení křemíku. Hned se tě taky budu ptát, takže z toho může být klidně dvojitý rozhovor, co ty na to?

Tak to si nemyslím, já měl ten první nápad tě vyzpovídat a vytáhnout z tebe nějaké veselé pikantérie, takže se hned v začátku položím další otázku, aby ses nemohl vyptávat na mne. Jak jistě víš, zabývám se textovkama, v podstatě mrtvý herní žánr, jaké máš vlastně zkušenosti s hraním textovek, popřípadě jejich tvorbou?

Takže, no jak to uchopit? S textovkama nějaké zkušenosti mám ještě z počítače na kterém jsem začínal a to bylo PMD85-2 na základce, když jsem chodil do čtvrté a nebo páté třídy. Tehdy tam vedlo kroužek pár studentů z vejšky co nás chodili učit programovat v Basicu a donesli tam kazetu s hrama a mezi nimi byl Fred +3, Flappy, Manic Miner, Bombardér, Wurmi a taky hlavně textovka Město Robotů a Princ Jasoň.

Teda, tak tys začínal na PMDčku, no já jsem první textovky viděl asi na Ondrovi, tuším, že to bylo Hammurabi, ale to spíš byla taková textová strategie. Čtenáře by jistě zajímalo jestli šlo o první setkání s počítači a nebo to bylo ještě dříve?

Ne, to jistě ne, první počítač se kterým jsem se setkal byl ještě v předškolním věku Sinclair ZX81, ale to jsem vlastně ani nevěděl co to je a o jaký počítač se jedná jsem zjistil až po letech…

A co vlastní počítač? Vzpomeneš si kdy sis je pořídil, popřípadě, kdy ti jej pořídili rodiče? Hrál jsi na něm textovky?

Později, to bylo asi někdy v roce 1987 a to jsem měl vlastní C64, tak tam bylo taky pár textovek co jsem hrál a jestli si vzpomínám správně tak to bylo DejaVu!, A to snad ne, Tajúplný hrad – tuhle věcičku jsem před nějakým časem vydoloval z kazet na Solarisovo naléhání a poslal ji na web.

Pak jsme taky s kámošema hráli textovou hru Dallas, což byla přeložená hra v původním názvu OEL a taky si ještě vzpomínám na Chamurrapi, ten mne ale nějak moc neuchvátil.

Dalo by se říct, že mě textovky bavili vždycky, ale neměl jsem takovou trpělivost je dohrávat do konce. Vzpomínám si, že třeba Město robotů jsem přestal hrát u toho robota, co mne zabil když jen jsem se pohnul, později jsem zjistil, že to už bylo vlastně kousíček do konce hry.

Prostě to chce na tenhle typ her mít náladu, stejně jako třeba na logické hry.

Zmiňuješ, žes měl C64 – zůstal jsi u něj a nebo se věnuješ i jiným platformám, třeba šestnáctibitům, já mám tedy nejraději Atari a Amigu, ostatní platformy sleduju vážně okrajově.

No jak jsem už říkal, někdy v září 1986 jel táta za kamarádem do Rakouska, který tam asi dva roky před tím emigroval a tam mi koupil C64, kterou jsem dostal pod stromeček. Ještě v Rakousku si táta s kamarádem pouštěli počítač a hrály hry z bundlované cartridge a z originální kazety Vengeance. Bohužel počítač přestal fungovat, ale to oni si toho nevšimli protože ho akorát vypínali, sbalili ho a já dostal pod stromek nefunkční počítač a musel jsem čekat dlouhých osm měsíců, než tam otec na pozvání jel znovu a mohl ho reklamovat – to bylo strašný peklo… Mít doma takoý pěkný počítač a nemoct ho používat, málokdo si to umí představit.

O prázdninách jsem jezdíval na tábory od tehdejší SMT – Stanice Mladých techniků, tam bylo hodně PMD85, ale také i několik Atari 800XE na nich všichni jen pařili hry takže se tam žádná výuka programování nekonala.

Hned po revoluci jsem změnil základní školu a tam už jsem se setkal se dvěma XTčkama a také dvě 286, tehdy jsem vůbec nechápal, co na tom ty lidi vidí, když jsem srovnal pípání PC speakeru a Hercules grafiku se svou fenomenální C64 a jeho supr hrama a hudbou.

Takže je ti naprosto jasné, že jsem ten Commodorista – tělem i duší. Zároveň díky zmíněným kroužkům mám vztah i k PMD85 a trochu i k tomu Atárku když jsem si taky sem tam něco zahrál. Jediné co mne minulo, bylo ZX Spectrum – sice jsem zmiňoval, že známý měl ZX81 a později Spectrum, ale bylo to ve vesnici u příbuzných kam jsme jezdívali poskrovnu a spíše jsme k němu nechodili na počítač, ale na ping pong a nebo si hrát s elektronikou.

Třeba o Didaktiku, C128 a nebo Amize jsem jen slyšel a nebo si o nich přečetl v nějakém časopise co se ke mně dostal, vlastně když to vezmu z jiného úhlu pohledu tak jsem ve škole ve třídě byl jediný kdo měl počítač a až těsně po revoluci si jeden spolužák pořídil počítač, jak jinak než C64 :-). Na základce jsme měli v jednom ročníku třídy A-E a když si vzpomenu, tak tam měl někdo Atari a Didaktika, ale s těma lidma jsme se moc nebavili, když vlastně neměli počítač. Jeden z vedlejší třídy měl dokonce i C128, ale brzy jí vyměnil za Amigu.

Taky jsem třeba chodil k spolužákovi z naší třídy na video koukat na filmy na VHSkách, takže jsem viděl spoustu západních filmů s tím pověstným „dabingem“ a on ke mě zase na oplátku chodil hrát hry na C64.

A co dneska? Stále máš oblíbenou jedinou platformu a nebo to už nerozlišuješ, je pravda, že tě potkávám na různých akcích spojených se starou počítačovou technikou, myslím, žes dokonce na jedné Atariádě dělal někomu Turbo?

Pořád jsem věrný C64 ale v dnešní době už to tolik nehrotím, vrtám se asi ve všech osmibitech, prostě mě baví ten hardware jako takový. Zkoumat jak to fungovalo, teda vlastně funguje a asi největší radost má člověk z toho, když s páječkou v ruce přivede k životu další osmibit co byl ještě před malou chvilkou totální mrtvolka.

Na té zmiňované Atariádě pokud si dobře vzpomínám, jsi mě ukecal ty, abych tam jednomu nebožákovi přehodil Turbo z nefunkčního kazeťáku do funkčního, kde žádné nebylo. Taky si pamatuju, že jsi na mě opilecky hýkal jaká že je to legrace, když Commodorista pomáhá Ataristům… 😉

Jo to máš vlastně pravdu, to byla velice vydařená akcička, ale zpět k rozhovoru, co třeba takové ty ošklivé krabice, kde se převážně instalují Windows?

To bylo asi takhle, první PC jsem si pořídil až na vánoce v roce 1998 nebo 1999 to si moc přesně nepamatuju… (jo byl to rok 1998) a to jen kvůli tomu, že mě bratránek ve Voticích vzal do PC herny, kde se hrál tehdy HalfLife po síti mezi osmi PC. HL se mi tehdy fakt děsně zalíbil a mimochodem, jak to tam ti kluci hráli často a bratránek mě přivedl jako nováčka, tak se těšili na snadnou oběť, ale po chvíli hraní, kdy jsem si zapamatoval mapy, jsem všechny vyklepnul a vůbec mi tenkrát nechtěli věřit, že u toho sedím poprvé, ale to budou ty léta trávená u C64, tady se prostě zůročily.

Hele jsi sběratel starých počítačů, jako že máš doma aspoň šest C64, osmnáct Amig a vůbec všeho po desítkách?

Já ti nevím, když tehdy přišlo Aukro a daly se levně nakoupit další osmibitové počítače, co jsem třeba jako malej viděl u kamarádů, tak jsem si je pořídil. Jasně že C64 mám ve více kusech, však taky vyráběli víc variant, ale Amigu mám vlastně jen jednu.

Tak a zpět k textovkám – tys nedávno, no ono to už je vlastně dávno, skoro hodně dávno, napsal a spolu s Factorem6 publikoval přímo na Bytefestu textovku Bytefest, bylo to tenkrát děsný překvápko a já sem se tetelil blahem, no neznal jsem tě takže jsem vůbec nevěděl, že jsem si s tebou na téma tvorby textovky vyměnil někdy v roce 2013 email, co vás vedlo k tomu napsat textovku o Bytefestu Bytefest?

Co si vzpomínám, tak první nápad na textovku vznikl cestou v autě z Foreveru, to jsme jeli s Factorem6 a vpodstatě jsme celou hru vymysleli, neboj se na tebe resp. na tvojí úchylku teda lásku k textovkám jsme ve hře vůbec nezapomněli, vlastně na spoustu lidí jsme si vzpomněli a dali jsme je tam prostě tak jak jsme je vnímali a nebo vnímáme. Můžeme to nazvat takovou poctou téhle akci pro majitele a fanoušky starých počítačů a her.

Jasně, že jsem napsal tobě, protože my v komunitě přeci víme všichni, že jsi největší odborník na textovky v týhle zemi, a že bys nám mohl pomoct, což se vlastně stalo a tak ti moc děkujeme takhle dodatečně.

Hele poslední otázka a pak tě nechám, bylo těžký udělat textovku, nebo je to brnkačka, tak jak všichni tvrdí, že udělat textovku je to nejjednodušší na světě?

Pokud máš příběh a použiješ nějaký program co ti to ulehčí, tak asi jo. Jenže ten příběh je problém, chce to vymyslet posloupnosti a co se ve hře může a nemůže, aby hra byla hratelná, nemizely ti třeba předměty nebo tak. Když do toho jdeš po hlavě tak jako my, tak je to náročný, vem si třeba, že jsme zjistili, že ten Commodore BASIC V2 zná proměnné, respektive jména proměnných jenom o prvních třech znacích, takže když máš proměnnou popelnice=1 a popelnik=1, co myslíš, že se stane, když budeš pak ve hře testovat nebo prohlížet popelnici? Prostě to nebude fungovat a to se nám taky stalo, když jsme hru dělali. Rozhodně to prostě není jednoduché, narazili jsme na další omezení toho BASICu a pak jsme ještě chtěli použít vlasní font a hudbu, jenže to zase kolidovalo v paměti s programem atd.. No a když už máš pak hru hotovou, je nutné ji opravdu dobře otestovat a vyzkoušet všechny možný kombinace co se dá ve hře dělat a co může nastat, aby se hra dala dohrát  nebo se nezhroutila atd.. Vezmi si, že spousta tzv. amatérských textovek je v určitých situacích nehratelná, asi jako náš Bytefest, kde je ještě několik chyb, ale tlačil nás čas tak už jsme je nestihli opravit.

To věřím, já bych tedy asi na osmibitu už textovku nedělal, ono já ji asi nebudu dělat ani na šestnáctibitu. Tak díky za krásný povídání, sice to trvalo poněkud déle, než jsem ten rozhovor zpracoval a tak vůbec publikoval a něco si domyslel.

No asi máš za co 🙂 … po těch letech 😀